HUDBA

Benjamin hraje Brittena – aneb Grosvenor a dirigentka Cottis se SOČRem

Life4you.cz - MP 25. 1. 2023 2 – doba čtení

Energické a vtipné dílo Benjamina Brittena v podání jednoho z nejtalentovanějších britských klavíristů Benjamina Grosvenora si můžete poslechnout na koncertu rozhlasových symfoniků v pondělí 30. ledna. Na programu je i Brittenova Americká předehra a symfonie dalšího britského skladatele Williama Waltona. Symfonický orchestr Českého rozhlasu diriguje Australanka žijící v Londýně, Jessica Cottis. Přímý přenos ze Dvořákovy síně Rudolfina vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur.

Dirigentka Jessica Cottis se po úspěšném koncertu na festivalu Pražské jaro vrací k Symfonickému orchestru Českého rozhlasu v programu věnovaném anglické hudbě. Nemenším potěšením bude i spolupráce s jedním z nejtalentovanějších britských klavíristů současnosti, Benjaminem Grosvenorem. Brittenův klavírní koncert uvedl mj. na BBC Proms. Ve svých třiceti letech spolupracuje s orchestry, jako jsou např. London Philharmonic Orchestra, Chicago nebo Boston Symphony, a s dirigenty jako Riccardo Chailly, Kent Nagano či Semjon Byčkov.

Pár slov k připravovanému programu: V říjnu 1941 zkomponoval Benjamin Britten příležitostnou předehru, kterou měl s Clevelandským orchestrem provést dirigent Artur Rodzinski. Nakonec se tak nestalo a všemi zapomenutý rukopis skončil v New York Public Library, kde byl objeven až v roce 1972. Při vydání a posmrtné premiéře získala skladba název Americká předehra.

V roce 1945 se Britten pustil do revize svého Klavírního koncertu, který napsal a osobně premiéroval na promenádních koncertech v londýnské Royal Albert Hall v roce 1938. Nahradil při té příležitosti dokonce celou třetí větu. Jde o bravurní skladbu, jejíž charakter a formu popsal slovy „jednoduché“ a „přímé“. Nejznámější nahrávkou je ta, kterou pořídil s Brittenem spřátelený ruský pianista Svjatoslav Richter v roce 1970 ve Snape Maltings. Účinkuje na ní autorem dirigovaný Anglický komorní orchestr.

Symfonie b moll je první ze dvou symfonií Williama Waltona. Poprvé byla kompletně uvedená v programu BBC Symphony Orchestra v roce 1935 a vzbudila mezinárodní zájem. Brzy zazněla i v Americe a Austrálii. Někdy bývá připodobňována k hudbě Jeana Sibelia. Středobodem je pomalá věta – melodická, idylická, melancholicky a intimně přemýšlivá. Kompozici korunuje velkolepě optimistické finále, ne nepodobné autorovým pozdějším korunovačním pochodům a filmové hudbě.