Vánoční koncert Petra Kotvalda Vánoce hrajou glórijá bude letos poprvé vysílán on-line

Dvaašedesátiletý idol několika generací dívek, slečen i dam Petr Kotvald se už podvacáté chystá na svůj tradiční vánoční koncert v Praze. Vzhledem k tomu, že koncert je vyprodán, a také kvůli riziku dalších antiepidemických omezení bude letos koncert poprvé vysílán také on-line na internetu. Co to pro zpěváka a jeho tým znamená, vysvětlil v rozhovoru pro Protext ČTK.

I navzdory omezování kulturních akcí chystáte, jako obvykle, svůj vánoční koncert v kostele svatého Šimona a Judy. V čem bude letos jiný?

Je to tak. Právě jsme sice museli s ohledem na daný stav už podruhé zrušit vánoční koncerty v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Karviné a Pardubicích, ale slibuji, že pražský koncert letos proběhne. Tedy, udělám vše proto, aby proběhl. Bude už dvacátý v pořadí. Moc rád se na to místo vracím a potkávám se tam se svými diváky a posluchači. Právě tady jsme, před lety, s tradicí mých vánočních koncertů začínali – a to skoro náhodou. Natočil jsem v roce 1999 album Vánoce přicházejí a pěvecký sbor Petrklíč, se kterým jsem hostoval, měl objednaný kostel Šimona a Judy pro svůj školní koncert, ale sešlo z něj. Tak jsem jejich uvolněný termín vzal a byl to můj první vánoční koncert na tom místě. Zamiloval jsem si to tam a slíbil jsem si, že pokud to půjde, budu se tam vracet. A to každý rok děláme. Mrzelo by mě, kdyby se mělo stát to co vloni, že jsme měli koncert vyprodaný, ale nemohl se odehrát. Situace je letos skoro stejná, ale udělám všechno proto, abychom se konečně na koncertě potkali.

Letošní koncert bude jiný, bude ho přenášet Protext ČTK ve videostreamu. Bude to pro vás úplně poprvé?

Ano, pražský koncert je letos jiný v tom, že jej budeme streamovat on-line v reálném čase. Je to výzva. Budu se snažit, i kdyby se stalo, že by nakonec fyzicky posluchači a diváci v sále nemohli být, abychom koncert odehráli i tak. V tuhle chvíli už nemůžu vlastně jinak. Vystupování, možnost jít na jeviště a zažít nějakou interakci mi strašně chybí. Zrovna u streamu je sice okamžitá zpětná vazba možná leda tak na displeji, ale pokusíme se, i kdyby byla nařízeními omezená kapacita a nebyl by nabouchaný sál, přestože máme vyprodáno, mít na místě aspoň slušnou klaku, která nám pomůže vytvořit na streamu stejnou atmosféru, kterou máme my v sále.

 

Na koncertě každý rok zpíváte písničky melancholické, vánoční. Přesto, že je to v kostele a má to takovou duchovní atmosféru, pouštíte se i do těch energičtějších písniček a u toho i tančíte. Což je možná pro ty, co na vás jdou poprvé, překvapení. Ta energie působí velmi dobře, ale v kostele by to možná člověk nečekal.

Popravdě v prvních letech, kdy jsme koncert na tomto místě hráli, jsem se držel trošku zpátky. Právě s rychlejšími písněmi. Nejde ani tak o to, jestli je písnička rychlá nebo pomalá, ale o to, že kostel má svou specifickou akustiku a není úplně jednoduché docílit toho, aby každý posluchač a divák vnímal na svém místě zvuk komfortně. I já musím dělat věci trošku jinak. Ačkoli v civilu mluvím překotně a rychle, na koncertě se musím brzdit v tempu řeči. V momentě, kdy trošku znervózním nebo se neuhlídám, mluvím a melu rychleji. Kostelní loď je dlouhá a mluvené slovo se v ní prostě rozmazává. Od zvukaře mám proto speciálně před koncertem příkaz moc nemluvit. S písněmi je to podobné, pomalé tempo se snese a funguje to. U rychlého tempa, když navíc zařadíte třeba bicí, se zvuk valí jako koule. Je to alchymie. V tomhle odhledu klobouk dolů před zvukařem, který tohle musí ustát. Díky němu si můžeme dovolit odehrát i rychlejší písničky, které daný prostor ještě unese.

Kde hledáte témata koncertu, abyste se neopakoval? Je to rok od roku těžší, nebo ne?

Máte pravdu, je to tak. Není to úplně jednoduché. Repertoár je s malými obměnami a zařazením pár novinek téměř stejný. Mluvené slovo se snažím měnit, vymyslet jinak a témata rozšiřovat. Dokonce jsem se ptal už i fanoušků a zjišťoval jsem od nich zpětnou vazbu. Jestli každoroční změny mluveného slova vnímají a chtějí to pokaždé jinak. Abych se neopakoval. Pochopil jsem z jejich odpovědí a reakcí, že se tím nemusím tolik trápit, vnímají písně a celkovou atmosféru. A spoustu detailů si z koncertu neodnesou.

Bude letos jiný i v osvětlení, nebo chystáte něco ve stylu vašich kolegů něco ve stylu skočení do pódia, nebo se budeš pohybovat na nějaké kladce?

Kostel Šimona a Judy je odsvěcený a určitě by unesl pár ekvilibristických kousků, které bych tam snad mohl dělat. Je to ovšem především koncertní sál. I pódium je postavené pro smyčcový orchestr. Na pódiu jsme ve dvanácti-čtrnácti lidech. Se všemi spolupracuji už dlouhé roky. Menší orchestr, smyčcové kvarteto, klavíristka, kontrabas, moje doprovodná kapela Trik, k tomu velký sbor Petrklíč. Tady na nějaké výsuvy a jízdy sálem není moc prostoru. Taky musíme ctít ducha místa. To všechno dohromady je to, co posluchači a diváci na koncertě Vánoce hrajou glorijá mají rádi. Koncert je dnes vlastně už tradicí, na naše vánoční turné si lidé zvykli. A to je velká radost.

Písnička Vánoce hrajou glórijá, je vaše nejoblíbenější? Nebo kterou máte nejraději či kterou mají nejraději posluchači?

Album Vánoce přicházejí vzniklo kdysi tak, že jsem dostal nabídku od jednoho kamaráda, který chtěl vytvořit vánoční CD, jen jako takový nápad se čtyřmi pěti písněmi, dárek pro jeho klienty. Natočili jsme to tenkrát velice rychle. Když jsem ten materiál pak slyšel, tak jsem si uvědomil, že jak to celé vzniklo s velkým nadhledem a bezstarostně, má to svoji odlehčenou, hezkou atmosféru. Tak jsme si říkali, když je to čtyři pět pístní, dalších šest není takový problém udělat, aby vzniklo plnohodnotné album. A stalo se. Pavel Cmíral písničky otextoval vtipnými novými texty, aranže byly skvělé, ty udělal Jindra Parma. Když jsme to album dotáčeli, už tam byly navíc Jingle Bells, Bílé Vánoce, Tichá noc, Vánoce přicházejí, dokonce tam je i Novosvětská, přepsaná a udělaná ve vánočním duchu. Na závěr přišel Jindra Parma s tím, že by tam měl rád jednu svoji píseň, aby to nebyly jenom remake. V momentě, kdy mi pustil Vánoce hrajou glórijá, bylo jasné, že je to trefa do černého. Ta písnička se hned v roce vydání v roce 1999 stala hitem a nejhranější vánoční písničkou. Rádia jí mají dodnes za trvalku a vracejí se k ní rok co rok. Je to veliká radost a veliké štěstí. Takže Vánoce hrajou glórijá je moje nejoblíbenější “vánočka“. Má v sobě vtip, tak jak to Pavel Cmíral umí, a zároveň je to pěkná písnička. Od té doby vzniklo pár dalších vánočních písniček, které pro mě napsal Martin Blažek, náš klávesák, ten napsal Dvanáctou nebo Jezu Kriste, listuj bystře. Jindra Parma to pak doplnil po letech další super vánočkou Dál sníh padá.

Co se týká Vánoc, lehnete si pod stromeček u gauče, zabíjíte kapra či jdete smažit řízky? Jak to vypadá u vás doma o Vánocích na Štědrý den?

Bohužel neležím, musím jít smažit řízky, některé úkoly jsou na mě. Tak třeba o stromek a o kapříka se starám já, od nákupu až po fritování. Nejradši, bych to nedělal a byl bych pod tím stromkem, protože Vánoce ve mně evokují, pořád, i když už jsem hodně velký a už dospělý, tu zvláštní domácí atmosféru, vánoční pocit a vůně. Hlavně atmosféru z příprav a dětské očekávání, takové to tajemno, to mám pořád v sobě. Mám to spojené s tím, že se plácnu ke stromku do velkého křesla a budu se dívat na televizi nebo si tu atmosféru jen užívat. To, že musím o Vánocích něco praktického dělat, mě z toho vytrhuje a vlastně mě to nebaví (smích). Ale nejraději jsem, když o adventu a na Vánoce můžu jít na jeviště a koncertovat. Tam slavnostní atmosféru zažívám a sdílím se svými fanoušky znovu a zas. Když tu možnost nemám, mám pocit, že si ten rok Vánoce vůbec neužiju a že vůbec nepřijdou. Jako vloni. Letos to doufám společně doženeme!

Vstupenky na on-line koncert 18. prosince od 19 hodin zakoupíte zde:

https://www.ticketportal.cz/event/Online-koncert-Petr-Kotvald-Vanoce-hrajou-glorija