Aňa Geislerová: CO TĚ NEZABIJE

Milada učí pres čtyřicet let a svou práci k smrti miluje. Karel díky roubovacímu noži možná získá svou lásku. Eva vyráží do Řecka a nedoufá v nic jiného, než že tam někoho potká a něco se stane. A Hana? Hana si přeje snad jedině to, aby přestalo pršet. A možná už ani to ne…

Debutová sbírka povídek držitelky pěti Českých lvů a jedné ceny Magnesia Litera Ani Geislerové je plná postav v rozličných, více či méně běžných životních situacích, které teprve ve světle těchto malých, privátních katastrof všedního dne zjišťují, jak porozumět sami sobě anebo jak přimět ostatní, aby porozuměli jim. Za jakoukoliv cenu…

„Když se zamyslím nad všemi svými povídkami jako nad celkem, dalo by se říct, že v mém světě nejsou lidé dobří ani lidé zlí. Jsou v něm lidé snažící se o dobro zlou cestou anebo dobří lidé nacházející odpověď v něčem velmi zlém (ať už pro okolí, nebo pro ně samotné). Myslím si, že v každém zlém činu se dá najít právě to tenké černé vlákno, které vás nakonec dovede k jeho motivaci. Něco, co lidi přiměje dělat věci, které nejsou správné. Někdy je to bolest, někdy bezmoc, někdy příliš krutá pravda a někdy neschopnost rozumět sám sobě a ostatním lidem. Zkrátka černobílý svět neexistuje.“

Ukázky z knihy:

„Naučila jsem se pod tlakem složitých životních okolností měnit úhel pohledu na víceméně všechno a všechny. To, co se nám nejdřív jeví jako prohra, dokážeme jinou optikou změnit ve vítěznou výhodu, to, co považujeme za vítězství, se promění v břemeno a zátěž, kterou jsme nechtěli. Naučila jsem se chápat, že hrát hru na dobro a zlo je nutné v zájmu zachování zdravého rozumu a schopnosti cítit radost. Nelze žít bez víry v dobro ani bez vědomí, že zlo je stejně tak reálné jako láska.

Akorát se musíme naučit rozeznávat, co se za co vydává.

Doufám, že vás bude lehce mrazit a zároveň budete cítit chuť žít svůj život intenzivněji a bez klapek na očích.

(z úvodu knihy)

Poměrně rychle se blížila ke dnu první lahve. Už cítila, jak jí těžknou nohy a v žaludku se jí udělalo příjemně ovocně kyselo.

Mávla na obsluhu a požádala je, ať jí otevřou i druhou lahev. Muž jí jakoby káravě a s úsměvem pohrozil prstem, jako že by měla být hodná, ale ona se ani neusmála a čekala na zvuk špuntu vytaženého z lahve. Byl to hezký člověk s vlnitými černými vlasy a plnými rty. Rty toho o lidech prozradí tolik a tohle byly poživačné, smyslné rty. Ale ona věděla, že v jeho očích není ničím jiným než starou ženskou, která si objednala dvě lahve vína sama pro sebe. Bylo jí jedno, co si myslí. Bylo jí jedno, kdo to je, bylo jí to všechno jedno.

A déšť neustával. Kdysi by to skončilo jinak.

Usmála by se na něj, poprosila by ho o cigaretu a svou rukou by přikryla tu jeho, až by jí zapaloval. Uměla rozzářit oči i úsměv tak, že jim nikdo neodolal, uměla si vzít, co chtěla. Měla to ráda, kdysi. Jeden z nejkrásnějších zvuků, co znala, byl zvuk ve tmě se otvírajících zipů, ten chvat, ta neodkladnost. Je to pryč.

Nicméně když se nad tím zamýšlí teď, v tuhle konkrétní chvíli, je šťastná. Nevadí jí, jak se životem zacházela, jak život zacházel s ní. Z místa na místo, z role do role, z baru do baru, z jednoho příběhu do dalšího. Hlavně se nezastavovat, nepotkávat se sama se sebou, nevzpomínat, nevidět, neslyšet, utéct dřív, než uteče on, nedovolit tomu plevelu růst…

(z povídky The Eden Garden)

Aňa Geislerová (*1976) je česká herečka a spisovatelka, která získala tři České lvy pro nejlepší herečku v hlavní roli a další dva pro herečku ve vedlejší roli. Do světa literatury vstoupila v roce 2015 souborem fejetonů, které původně psala pro časopis Elle. V nakladatelství Ikar vyšla kniha pod názvem P.S. a autorka za ni získala v Magnesii Litera v roce 2016 Cenu čtenářů Kosmas.