V zapadlém okrese Mittel, kde se všichni znají a nikdo nezamyká své auto ani dům, se ztratí desetiletý Jeremiah Sloane. S každou další hodinou, kdy není k nalezení, je jasné, že se stalo něco zlého. Něco, co si místní nechtějí představit ani připustit. Něco, co možná souvisí s bájnou stvůrou zvanou Ursulina… nebo s pár měsíců starým, neobjasněným případem vraždy. Nebo s tajemstvími, které tady má a skrývá úplně každý. Některá leží zahrabaná v závějích. Ale ani ten nejhlubší sníh neodolá jarnímu tání…
Mistr napínavých psychothrillerů přináší nový silný a poutavý příběh.
Ukázka z knihy:
S Monikou se známe celá staletí. Když člověk pracuje s někým, kdo mu měnil pleny, je to trochu na palici. Monica začala v šerifově kanceláři dělat sekretářku hned po střední škole a následující tři desetiletí nepracovala nikde jinde. V malých městečkách, jaká jsou v okrese Mittel, to tak chodí. Věrnost se u nás prostě ctí. Když si člověk najde svoje místo na světě, tak se ho drží.
Monica se vrátila k hlasitému předčítání policejních hlášení. Adam i já jsme na sobě měli čokoládově hnědé uniformy. Za normálních okolností bychom se společně proháněli po silnicích okresu, ale pátek se zatím pořádně nerozjel. Moničinu výkladu jsem moc pozornosti nevěnovala, protože otec byl ve své kanceláři za zavřenými dveřmi a uvnitř probíhala jakási konverzace, která nabírala na hlasitosti.
„Jé, tohle je smutný,“ zacvrlikala Monica pištivým hlasem a mhouřila oči na monitor počítače. „Chudák starej Paul Nadler ve Stantonu zase utekl. Chtějí, abychom se po něm porozhlédli.“
„Porozhlédli?“ zabručel Adam do kouře z doutníku. „Stanton je od nás hodinu jízdy. A Nadlerovi je kolik, čtyřiadevadesát? To mají pocit, že zaběhne maratón, nebo tak něco?“
„Nech toho, Adame,“ obořila jsem se na něj. „Ten člověk má alzheimera.“
„Jo, to vím, ale tohle už je pošestý, co zdrhnul z domova a tam si toho nevšimli. Buď by ho měl někdo hlídat, nebo by se tam kruci měli naučit zamykat dveře.“
V tomhle měl Adam pravdu. Stanton je v sousedním okrese, takže to fakticky nebyla naše starost, jenže mně bylo pana Nadlera líto a štvalo mě, že ho domov důchodců nedokáže chránit před nebezpečím.
Obvykle ho po několika hodinách našli, jenže za tu dobu se starému člověku může přihodit spousta nehezkých věcí. Jednou vlezl do domu o dvě ulice dál k někomu úplně cizímu a usnul ve vestavěné šatně. Jindy se vyšplhal na stantonskou požární věž, která má dobře třicet metrů. Dřív či později přijde k úrazu.
„Pokračuj, Moniko. Co máš ještě na seznamu?“
Řekla jsem to trochu odměřeně, ale Monica na mě z druhé strany místnosti vrhla chápavý úsměv. Dokonale mi četla myšlenky.
Brian Freeman (*1963) je mistr neotřelých zápletek a nečekaných rozuzlení. Jeho napínavé romány, samostatné či soustředěné do několika sérií, vycházejí ve 46 zemích a 23 jazycích. Je držitelem ceny za nejlepší thriller roku, dědicové práv Roberta Ludluma ho zvolili coby pokračovatele akčních příběhů s Jasonem
Bournem. Žije s manželkou Marciou v Minnesotě.
Česky mu dosud vyšla trilogie krimipřípadů Noční pták, Vnitřní hlas, Klikatá cesta (2018–2020) a thrillery Zkaženost (2006), Sama proti všem (2021), Dvojník (2022) a Vzpomínky (2023). Hluboký sníh byl zařazen mezi finalisty prestižní žánrové ceny Edgar Award (Best Paperback Original) a autor k němu připojil prequel Ursulina.
Více o autorovi se dozvíte zde: https://bfreemanbooks.com/
Brian Freeman: Hluboký sníh, přeložil Jan Jirák, vydává nakladatelství Kalibr, 336 stran, doporučená cena 449 Kč
