Markéta Pavelková 
Po dvaceti letech od napsání se nyní ke čtenářům dostává druhé vydání šesté knihy Evy Hudečkové (75) nazvané Tajemství pražského šotka. Jak kniha vznikala i na čem bývalá herečka a už řadu let úspěšná spisovatelka pracuje dnes prozradila v následujícím rozhovoru.
Evo, po dvaceti letech od napsání vám právě vychází druhé vydání knihy Tajemství pražského šotka. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste knihu psala?
Co vás tenkrát při jejím psaní inspirovalo?
Inspirovala mě devadesátá léta minulého století. Přelomová doba, která v naší společnosti, po čtyřicetiletém období totality, nastolila nový společenský řád. Svěrací kazajku, politickými represemi více či méně utahovanou, nahradila svoboda. Naděje zvítězila, představy o budoucnosti byly vznešené a umožňovaly bombastický rozvoj naší nadané, vysoce kulturní a bohaté země. Ne každá změna jí prospěla. Staré zvyky a vazby se hystericky zavrhovaly, nahradily se přívalem »showbyznysu«, množily se pokusy zpřetrhat kořeny pradávných tradic, vtisknout našemu národu novou identitu. Takřka neomezená svoboda, v níž si každý mohl dělat, co chtěl, posunovat mantinely své ctižádostivosti, podnikavosti i mravů, měnila tvář a duši naší země. Pronikly k nám herny, drogy, bezuzdný diktát peněz, třpytivá povrchnost a diletantismus nahrazoval ryzí hodnoty. Neúspěchy a prohry byly zpravidla přičítány starému režimu. Nabízelo se srovnání naší současnosti s 19. stoletím, kdy náš národ, po třech stoletích útlaku a omezenosti, prošel obdivuhodným přerodem, nesrovnatelným s žádným jiným národem. Stal se hospodářskou a kulturní velmocí, vstoupil mezi elitu světa. »Pražský šotek« je předzvěstí mravního úpadku, přivede na mizinu každou společnost, která upsala duši »zlatému teleti«. Postavy mé knihy jsou obrazy pevných, vznešených, ale i šosáckých, vypočítavých a zrůdných charakterů. Dala jsem všem stejnou šanci, projít bolestnou, ale očistnou proměnou, zhodnotit svůj život, ve jménu odpovědnosti lidství a božího řádu, vtisknout své zemi krásnější podobu.
Vzpomenete si, jak dlouho jste knihu psala?
Asi sedm let. Nová doba přinášela stále nové impulzy, sžívala jsem se s ní, fandila, přehodnocovala, zavrhovala i obhajovala. Kniha je živý organismus. Když funguje, upoutá čtenáře v různých časech a érách.
Píšete lehce, nebo musíte každou stránku takzvaně »vysedět«?
Píšu poctivě, koncentrovaně, potřebuji ticho a nerušený čas. Nic nechci uspěchat, podlehnout momentálnímu dojmu. Nespoléhám na chvilkové okouzlení, může být mámivé. Nenechám text na pokoji, dokud nejsem přesvědčena, že jsem mu vtiskla definitivní podobu, podle mých nejlepších představ, vědomí a svědomí.
Podle jakého klíče si vybíráte témata, o kterých budete psát, protože často to jsou mysteriózní příběhy?
Nejsem materialistka, věřím v sílu ducha, mnohokrát jsem se přesvědčila, že život není jen o jídle, penězích a zábavě, je plný skrytých tajemství, podnětů a inspirací, které nás formují. Albert Einstein považoval za svůj největší objev, že »nejmocnější energií vesmíru je láska«. Je nezpochybnitelná a nenahraditelná. Nedá se vyprosit, vydupat, vysnít, vymyslet, vygooglovat, vylhat, vyhrát v loterii, vylobovat, ani vykšeftovat. Je nadpozemská, má své vesmírné zákonitosti. Ubližujeme si, když žijeme přízemní životy. Staráme se o své tělesné požitky a zanedbáváme duši, jako by snad ani nebyla… Je neviditelná, ale jen ona všechno vidí…
Na čem pracujete v současnosti?
Na knize vzpomínek. Už několik měsíců jsem až po uši zavalená prožitky mého »udatného« života, nevycházím z údivu, co nastane, když člověk dá svému mozku impulz, aby otevřel dávno uzamčené komnaty. Jsem propojena s mými blízkými a naslouchám jejich dávným vzkazům, vidím černé na bílém příběhy, jež se musely stát, abych si uvědomila, jakou cestou mám jít a kdo vlastně jsem. Poutnice, která prošla svou anabází, růžovým sadem, kalvárií i osvícením. Stále jsem na cestě.
Kdy se na knížku vašich vzpomínek můžeme těšit?
Nerada prozrazuji, co je ve hvězdách, ale některé jsou velmi blízko, skoro na spadnutí… Rozhodně nelením a velkou část už jsem napsala, ale stále mi moje paměť přináší dárkový koš, plný tajuplných vzpomínek. Jen, co ho vysypu, ráda se o ně podělím se svými vnímavými čtenáři.
TAJEMSTVÍ PRAŽSKÉHO ŠOTKA Eva Hudečková
Sugestivní mysteriózní dílko, alegorický příběh plný obrazů a metafor, ztvárněný
nesmírně bohatým básnickým jazykem, charakteristickým pro všechna předchozí díla bývalé herečky a již řadu let úspěšné spisovatelky Evy Hudečkové.
Příběh, i když dějově zasazen do Prahy druhé poloviny 19. století, je svým vyzněním zcela současný a navíc nadčasový. Nastavuje zrcadlo pokřivené společnosti, v níž vládne honba za bezpracným ziskem a slávou, kde zelenou má hloupost, sobeckost a pokrytectví a ten, kdo vlastní moc, je neomezeným pánem… Budiž nám proto mementem autorčina slova: Jedině cesta, která vede od člověka k člověku, je cesta dobra a porozumění, neboť ta druhá, plná nepochopení a nenávisti, směřuje ke zmaru a všeobecnému zániku.
Druhé vydání vychází ke 20. výročí napsání knihy a přináší i životopis Evy Hudečkové, který sama napsala.
Cena: 499 Kč
Foto: Václav Nekvapil, archiv Evy Hudečkové, MV knihy / Knihy Dobrovský
Kniha:
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/tajemstvi-prazskeho-sotka-780611283
