Markéta Pavelková 
Tom Selleck (*1945), americký herec, producent a scenárista, držitel Emmy a Zlatého glóbu, si v mládí přivydělával v reklamních spotech a uvažoval o dráze profesionálního hráče basketbalu, nakonec však zvítězil film.
Jeho hvězdnou kariéru odstartovala role charismatického detektiva v televizním seriálu Magnum a poté následovala plejáda filmů od westernů, historických snímků přes kriminální dramata až po komedie, které stvrdily jeho herecké kvality. Nevyhýbal se ani epizodním rolím, například v seriálu Přátelé.
Ve svých vzpomínkách upřímně a s vtipným nadhledem popisuje svůj osobní a profesní život, nelehké začátky v Hollywoodu i role, které ho vynesly až na vrchol slávy.
Ukázka z knihy:
V prudké zatáčce jedno z kol sklouzlo z vozovky na měkkou prašnou krajnici. Auto s motorem vzadu okamžitě ztratilo tah, dostalo se do nekontrolovaného smyku a přejelo přes okraj. Potom jako by vše zpomalilo. Seděl jsem na sedadle spolujezdce, zatímco auto rolovalo vzduchem kolem své osy. Byli jsme na bowlingu, a dvě bowlingové koule, které létaly uvnitř kabiny, až příliš často nacházely svůj cíl. Byla tmavá noc a já jsem neviděl, kde svah končí. Pak jsem ucítil bolestné, ohlušující křupnutí, když auto dopadlo na střechu.
Díkybohu, zastavili jsme se.
Ale najednou jsme byli zase ve vzduchu. Znovu a znovu jsme se převraceli, jak jsme padali dál. Pak další mučivé křupnutí s přistáním na straně spolujezdce.
Teď už tam nebylo žádné okno a já cítil, jak se mi země otírá o pravou ruku, ale nerozmačkala mi ji, protože auto se kutálelo dál. Zpátky do tmy. A ještě jednou se převrátilo a přistálo na pravém boku.
Opřel jsem se levou rukou o pomačkaný strop a zapřel se, připravený na to, co nevyhnutelně muselo následovat. Ale nic se nestalo. Matčin červený Corvair Monza přistál na rovném místě v příkrém svahu a zůstal tam. V nastalém tichu byl slyšet jen strašidelný zvuk usazujícího se kovu.
Myslel jsem, že přemýšlím jasně. V rádiu halasili Showmeni: „Rock’n’roll zůstane.“ Vypnul jsem rádio. Vypnul jsem refl ektory. Ta světla nesvítila. Vypnul jsem motor, který už neběžel. Úplně jasně jsem asi nepřemýšlel.
Co je s Vicki!?
Moje přítelkyně Vicki Wheelerová byla na zadním sedadle hlavou dolů. V roce 1962 neexistovaly bezpečnostní pásy. Právě se začínala probouzet. Když jsem jí pomohl na sedadlo, viděl jsem, že její světlé vlasy jsou nasáklé krví.
„Jsi v pořádku, Vic?“
„Jo, myslím, že jo.“
Pak nás to napadlo oba naráz. „Kde je Steve?“ zeptala se. Nechal jsem svého kamaráda Stevea Lowa řídit mámino auto.… ale uvnitř nebyl. Vyskočil jsem ven a začal křičet: „Steve! Steve!“ Konečně jsem uslyšel z temného svahu: „Jsem tady nahoře.“
„Steve, jsi v pořádku?“
„Myslím, že jo, ale bolí to, když se pohnu.“
Viděl jsem, že kousek pod místem, kam jsme dopadli, stojí dům. Ještě jedno převrácení a dopadli bychom na jejich střechu… anebo se tou střechou propadli.
Pak se všechno začalo zrychlovat. Z domu vyběhli muž a žena. „Jste v pořádku?“
Zvláštní, co člověka v takové chvílí napadá: Tohle vážně někdo říká?
„Já jsem oukej, ale můj přítel je nahoře na kopci a potřebuje pomoc.“
Díval jsem se dolů do údolí San Fernando a uslyšel vzdálený zvuk sirény. Viděl jsem sanitku, jedoucí po klikaté silnici vzhůru do Beverly Glen, aby se tam dostala na Mulholland Drive.
Z jízdy sanitkou si toho moc nepamatuji, jen, že jsem myslel na to, jak moc jsem to podělal. Moji rodiče neměli pojištění na jiného řidiče. Zvlášť ne na jiného teenagera. Pak už si pamatuju jen to, že jsem seděl na pohotovosti s levou stranou obličeje oteklou paradoxně právě do velikosti bowlingové koule. A že přiběhli máma s tátou.
Za celý svůj život jsem neviděl takový výraz, jaký měli ve tváři. V noci dostali telefonickou zprávu, jaké se všichni rodiče děsí. V té chvíli jsem si uvědomil, jak hrozně to mohlo dopadnout.
„Jsem v pořádku,“ řekl jsem. Myslím, že jsem se rozplakal. „Je mi to líto, je mi to líto,“ opakoval jsem pořád dokola.
Máma mě vzala za ruku a táta můj monolog přerušil slovy: „Nedělej si starosti. Hlavní je, aby ses uzdravil.“ Vicki a Steve také skončili v nemocnici Valley Doctors Hospital ve Studio City. Vicki ošetřili a propustili. Ale Steve měl zlomenou pánev a skončili jsme na stejném pokoji. Druhý den ráno jsem Steveovi přečetl článek z novin Valley News and Green Sheet, které jsem roznášel. Titulek zněl „Trojice zraněných při pádu auta“.
Tom Seleck (*1945) je americký herec, scenárista a producent, nositel řady ocenění, znám především díky své ikonické roli Thomase Magnuma v televizním seriálu Magnum. Mezi jeho nezapomenutelné role patří i soukromý detektiv Lance White v seriálu Rockfordovy případy, Peter Mitchell ve filmu Tři muži a nemluvně, Matthew Quigley ve westernu Quigley u protinožců a Peter Malloy v komedii Svatba naruby. Oblíbený je i jako Dr. Richard Burke, Moničin starší přítel v sitkomu Přátelé, a celou novou generaci fanoušků si získal ztvárněním komisaře newyorské policie Franka Reagana ve velmi úspěšném kriminálním seriálu Spravedlnost v krvi.
Tom Selleck a Ellis Henican: Člověk nikdy neví, přeložil Lubomír Košnar, vydává nakladatelství Universum, 368 stran, doporučená cena 499 Kč
