Příběh, který dlužila svým prarodičům. Hana Marie Körnerová vydává román Počkej na mě

Rodinné vzpomínky, skuteční lidé a dramatické události první poloviny 20. století se propojují v novém románu Hany Marie Körnerové Počkej na mě. Osudy členů měšťanské rodiny zavedou čtenáře z poklidného městečka poblíž Mladé Boleslavi až na úpatí Českého středohoří, do času, kdy do života obyčejných lidí stále výrazněji zasahovaly velké dějiny. Román vypráví o jejich snech, láskách i trápení a o lidech, kteří si ani v nejtěžších chvílích nenechali vzít lidskost, pokoru k životu a naději.

 

Hana Marie Körnerová patří k dlohodobě úspěšným českým autorkám. Čtenáři znají její Heřmánkové údolí, Hlas kukačky, Stanici odložených lásek nebo ságu Pán hor, její knihy se pravidelně objevují v žebříčcích bestsellerů a patří také k nejpůjčovanějším titulům českých knihoven. Počkej na mě, její pětadvacátá kniha vydaná v nakladatelství MOBA, je však mimořádně osobní. Poprvé v ní takto otevřeně zpracovává historii vlastní rodiny.

 

„Inspirovalo mě vyprávění prarodičů, které jsem poslouchala celé dětství a pořád je nosím v sobě. Byly to velmi silné příběhy a člověk na ně nedokázal zapomenout. Celá léta jsem si říkala, že je musím napsat,“ říká Hana Marie Körnerová. Zpracování rodinných vzpomínek však dlouho odkládala. Nejen proto, že nejde o lehké téma, ale také kvůli odpovědnosti vůči skutečným lidem a událostem. Při psaní proto vycházela nejen ze vzpomínek a rodinné korespondence, ale také z historických dokumentů, dobových protokolů a archivních materiálů.

 

S kůží na trh

Osobní rozměr románu umocňuje skutečnost, že autorka pracuje s reálnými lidmi i místy. „Přiznávám, že jsem spoustu příběhů z vyprávění rodičů a prarodičů už použila v jiných románech, nejvíc asi v Hlasu kukačky nebo Heřmánkovém údolí. Ale byly to jen epizody, které dokreslovaly příběh někoho jiného. Počkej na mě je rodinný příběh, který se mě osobně dotýká, a to pro autora nikdy není jednoduché,“ vysvětluje autorka.

Důležitou roli v knize hraje také krajina, kterou Hana Marie Körnerová důvěrně zná. Pochází z Počapel u Terezína, malé vesnice na břehu Labe, odkud se otevírá pohled na Říp, Hazmburk i České středohoří. „Tak mám v paměti otištěný pohled z okna rodného domu. A v knize všechna ta místa také zmiňuji,“ říká.

Prostřednictvím příběhu jedné rodiny chce Körnerová připomenout i dobu, která se mladším generacím postupně vzdaluje. „Snažila jsem se na příběhu obyčejných lidí zprostředkovat čtenářům události první poloviny dvacátého století,“ vysvětluje. Zároveň nechtěla, aby se román proměnil v učebnici dějepisu. Důležité historické souvislosti proto vložila do vysvětlivek, které čtenářům pomáhají lépe pochopit dobu, v níž se příběh odehrává.