Přeměna Pluta v živou dýchající planetu je zatím nejambicióznějším vědeckým projektem lidstva. Ovšem nikdo nepočítal s tím, že dojde k sabotáži.
Pro ředitele projektu Luciana se klíčem stane devítiletá Nou, která byla dost možná přímým svědkem oněch tragických událostí. Jenže Nou pod vlivem traumatu oněměla a bez její výpovědi může celý proces terraformace selhat. Jenže na druhé straně také může otřást pohledem lidstva na jeho místo ve vesmíru…
Plutoshine je oceňovaný světový bestseller pro čtenáře Andyho Weira (romány Spasitel, Marťan…), o kterém legendy žánru mluví jako o „oslňující explozi představivosti“!
Ukázka z knihy:
Nazvat Pluto chladným je něco jako říct, že to je tam dost daleko nebo že je tam šero; když člověk cestuje čtyři miliardy kilometrů, čili třicetkrát tolik, kolik měří vzdálenost od Země ke Slunci, a přistane na povrchu, kde je přes dvě stě stupňů pod nulou, normální způsoby popisu začnou být poněkud nedostatečné.
Pro Luciana plutonské chladno znamenalo vytrvalé a neodbytné bzučení vyhřívacích baterií skafandru a fakt, že když zůstal víc než pár vteřin stát, přestal cítit všechny končetiny. Vzdálenost od domova přinášela až jistou závrať, mírnou paniku; tajil se mu dech, když o tom příliš dlouho přemýšlel. A nejspíš ani na zdejší gravitaci si nikdy nezvykne: každý krok představoval prudký start, chviličku letu a pak pravý opak – půl vteřiny hrůzy, roztřesený boj o přistání a nával úlevy s každým dokročením.
Ale nejvíc ho vyváděl z míry ten obzor. Na tomhle vzdáleném světě, kde sněží dusík a nikdy tu není jasněji než na Zemi před úsvitem, je obloha modrá. Nepozemsky modrá – není to chrpová modř jasného poledne – ale tmavší, zředěná, směrem vzhůru skoro indigová.
Už teď to tady miloval.
Lucian div nepukl rozčilením. Byl jím opilý. Opravdu stojí na Plutu. Na planetě, které říkají Nový obzor. Všude kolem něj byla pláň popraskaného, zvrásněného bílého ledu – ale jaký to byl led! Žádný obyčejný led z vody jako na Zemi, ani z oxidu uhličitého jako na Marsu. Led na Plutu byl dusíkový; troška metanu, malinko oxidu uhelnatého. Kráčel po povrchu tak studeném, že to byl doslova zmrzlý vzduch.
Tahle pláň se jmenovala Sputnik Planitia, čili Pláň Sputnik, když to člověk nechtěl říct latinsky. Ale od chvíle, kdy ji začátkem jednadvacátého století poprvé spatřili, se téhle ikonické krajině říkalo prostě podle jejího tvaru. Byla to polovina Srdce Pluta…
LUCY KISSICK je hrdou dcerou čtyř generací zahradníků a zahradnic z přímořského města Southport a zájem o půdu i péče o vše živé se odráží i v její kariéře. Získala doktorát z planetární geochemie na Oxfordu s prací na téma dávných jezer na Marsu a jejich vlivu na tamní klima. Pokud se chcete dozvědět víc, navštivte její webové stránky https://www.lucykissick.co.uk/ nebo YouTube kanál The PhDiaries. V současnosti pokračuje ve vědeckém výzkumu nedaleko Jezerní oblasti.
Její debutový sci-fi román Plutoshine se setkal s nadšenou odezvou a bývá přirovnáván k Marťanovi Andyho Weira. Lucy za něj obdržela Working Class Writers´s Price. Kromě psaní a vědy se věnuje potápění, běhu a celkově životu.
Lucy Kissick: Plutoshine, přeložila Veronika Volhejnová, vydává nakladatelství Laser, 408 stran, doporučená cena 499 Kč
