Hrad Sulka ze Sudoměře stál na ostrohu nad Strenickým potokem přímo proti obci Skalsko. To místo se dalo v případě útoku dobře bránit, a proto bylo osídleno od nepaměti. Předhradí, kde byl hospodářský dvůr, chránil vysoký hliněný val s příkopem napříč celou šíjí ostrohu. Pak následovala dřevěná palisáda a za ní vlastní panské sídlo, jemuž se tu říkalo Zadní Hrádek. Stála tu nízká, ale masivní kamenná věž, velký roubený dům, špýchar a ještě jeden menší srub, který byl ale ve špatném stavu, protože v něm momentálně nikdo nesídlil. Divišovi se tenhle hrad líbil, protože mu připomínal jiný, kde jako nemanželský syn jednoho z ozbrojenců posádky vyrůstal.
„Manžel chtěl navštívit vaši dceru Lidku,“ snažil se ji uklidnit. Měl Věnku rád, byla to hodná žena, která se nezajímala o klepy a vyznala se v léčivých bylinách. Skoro všem urozeným ženám v okolí pomáhala při porodech. Majetným za peníze a svým poddaným zadarmo.
„Jenže sám říkáš, že tam nedorazil. A pak, on se s Lidkou nedávno pohádal, protože… Jistě tušíš, proč asi. Svatební noc neproběhla tak, jak by měla a vina je na naší dceři. Jako matka samozřejmě stojím za ní, i když zhřešila. Ale hoď kamenem, kdož jsi bez viny. Smil z Tubože taky není beránek, a proč by měla být snoubenka panna, když on taky panic nebyl?“
„Protože tak je to na světě zařízené,“ zabručel nerozhodně Diviš. Podobné úvahy ho nezajímaly, a navíc v nich neshledával nic moudrého. Svět se řídil zásadami Ježíše Krista a proč o tom ještě spekulovat? Byl voják a bylo mu jedno, kolik ženských měl Smil z Tubože před svatbou s Lidkou. Jeho zajímalo jediné, kam se poděl. Když o tom přemýšlel, začínal se bát, že zmizel i Sulko ze Sudoměře a nejspíše i Přísnobor z Lobče. Tři ztracení vladykové v jednom týdnu, to nebyla náhoda. Možná ani ne zločin. Proč by měl někdo spadeno na bezdězské many? Ač se tomu bránil, vybavovalo se mu vyprávění o andělu smrti. Otřásl se pověrčivou hrůzou.
„Co se stalo?“ zeptala se Věnka, která postřehla jeho rozpoložení. „Víš něco, co mi nechceš povědět?“
Diviš na okamžik zaváhal a pak neochotně zabručel: „Slyšela jsi někdy o andělovi smrti, který by se zjevoval tady ve skalách?“
„Budeš se divit, ale slyšela. Tahle legenda se u nás vypráví už celá léta. Začalo to těsně předtím, než se tvůj pán ujal správy kraje. Tehdy se ve skalách objevila sekta kacířů. Žalobu na ně podal do Prahy můj tchán. Víš, on byl Chrudoš, dej mu pán Bůh věčnou slávu, nesmírně zbožný. Vyšetřovali to, ale prý nic nenašli. To ho rozzuřilo. Dal dohromady pár vladyků a s jejich čeledí vtrhli do skal. Hledali a už se zdálo, že nic neobjeví, ale nakonec je prý našli. Ukrývali se v nějaké průrvě, nebo co to bylo. Všechny odvedli, ale kazatel, který tu sektu vedl, mezi nimi nebyl. A ti kacíři prý netušili, kde se skrývá. On i jeho rodina. Ženu už neměl, ta umřela dříve, ale tři dcery. Jenže Chrudoš byl strašně paličatý. Dva týdny s několika přáteli skály prolézali, do každé škvíry prý vlezli, až ho nakonec chytli. Co se tam přesně stalo, to nevím, ale ten kazatel prý i s dětmi utekl na nějaké skalisko, a když bylo jasné, že je zajmou, skočil dolů a zabil se. Upálili tedy alespoň jeho mrtvé tělo. A s nimi i ostatní zajaté kacíře.“
„A jeho dcery?“
„Nikdo neví, někdo říkal, že je taky upálili, jiní tvrdí, že zmizely.“
„Odporný příběh,“ zabručel Diviš a rychle se pokřižoval.
„Jenže tím to neskončilo. Přesně týden poté Chrudoš zemřel. Jeho tělo našli na cestě kousek odtud. Vracel se domů a byl sám. Prý spadl z koně, i když byl vynikající jezdec a ta cesta byla rovná a počasí klidné, nebe bez mráčku. Když ho tam náš soused našel, byl to Přísnobor z Lobče, Chrudoš ještě žil, ale umíral. Prý stačil říci, že ho zabil anděl smrti. A o dva dny později zemřel Bareš z Kluk. I on prý uviděl před smrtí toho anděla.“
„O tom jsem nikdy neslyšel. A to jsem tu už hezkých pár let,“ kroutil hlavou Diviš, který si nechtěl přiznat, že by v jeho kraji řádili démoni.
30 případů Oldřicha z Chlumu (přehled v příloze) během 20 let (2002 – 2022)
- více než milion prodaných výtisků
- první svazek Dýka s hadem vyšel již ve 4. vydáních
- jeden příběh dostal filmovou podobu s názvem Jménem krále v hlavní roli s Karlem Rodenem
- Oldřich z Chlumu má stálou expozici na hradě Bezděz
- knižně vyšly příběhy Oldřicha z Chlumu také v Německu, Polsku, Řecku a na Slovensku
- příběhy se odehrávají nejen u nás, ale také v Rakousku, Polsku, Itálii, Španělsku a Slovensku
- souborná kniha Oldřich z Chlumu – román a skutečnost, poodhaluje zákulisí vzniku této edice, přináší dosud nezveřejněné zajímavosti, přehled dobových pramenů a historických faktů, životopisy hlavní hrdinů a několik povídek o méně známých etapách života Oldřicha z Chlumu
- pokud by se měl celý prodaný náklad vyrobit najednou, trvalo by to cca 14 dní při trojsměnném provozu, spotřebovalo by se přibližně 500 000 kg papíru a lepenky a vytištěný náklad by se rozvážel na 1 400 paletách 44 plně naloženými kamiony
- celý prodaný náklad poskládaný vedle sebe by měřil 33 kilometrů
Čím je třicátý román Anděl smrti výjimečný vysvětluje Vlastimil Vondruška: „Tentokrát zavedu čtenáře do klasických míst, tedy na Bezděz a do jeho širšího okolí. Rokliny s pískovcovými věžemi, hluboké opuštěné lesy a tajemná zákoutí přímo vybízejí k tomu, aby se zde udál příběh téměř mysteriózní. Proto se tu objevuje i anděl smrti. Tohle zjevení není nové, hovořilo se o něm už kdysi při upálení sekty kacířů. A teď najednou mizí lidé a někteří i umírají násilnou smrtí. Většinou se jedná o potomky těch, kteří za upálením sekty stáli. Jenže kacíři tehdy zemřeli všichni. O to je celá věc záhadnější. Snad bude pro čtenáře zajímavé i prostředí, protože aktéry příběhu jsou především bezdězští manové.“
