Hanka Dvorská je továrna na dobrou náladu a pozitivní energii. Nejstarší česká kaskadérka, trenérka a též držitelka Ceny Věry Čáslavské, říká: „Cvičím každý den i s nádorem na mozku.“
V mládí hrála tenis s Hanou Mandlíkovou, tančila se synem Heleny Růžičkové a na step chodila s Helenou Vondráčkovou. Jako filmová kaskadérka dublovala řadu českých hereček (ale občas i herců – třeba Jiřího Mádla ve Snowboarďácích) a má za sebou práci na řadě zahraničních velkofilmů (Letopisy Narnie, Troja, Indiana Jones…).
Od mládí dělala různé sporty, i proto později vystudovala FTVS (jejím spolužákem je třeba známý fyzioterapeut Pavel Kolář).
Dodnes dává přednost pestrosti, rovněž proto, že se díky tomu setkává s řadou různých lidí — sport je pro ni především předávání radosti a energie. Má svou skupinu, se kterou pravidelně běhá, pořádá další sportovní podniky, je cvičitelkou ve fitcentru a nadále pracuje pro film. Vedle toho se otužuje ve Vltavě, jezdí na jednokolce, skáče s padákem a hrazdu má i v ložnici…
Ve své první knize Hanka rekapituluje dosavadní život — vítězství, pády i zranění, včetně těch „srdečních“. Na každý další den má program. A jsou tu i dlouhodobější plány: v osmdesáti se třeba hodlá znovu provdat!
Přečtení této knihy můžeme být iniciačním momentem pro řadu lidí — ať už pro ty, kdo se sportu již věnují, tak pro ty, kteří se chtějí začít hýbat, chtějí zhubnout, nebo se pořád jen litují… Paní Hana se nelituje, každý večer se těší na to, co bude dělat další den, s kým se zas setká a jaké překážky překoná. Jeden příklad za všechny — když si stěžovala, že ji bolí srdce, k němuž má zavedenou speciální krabičku, lékař se jí zeptal, při čem ji to nejvíc bolí. Odpověď zněla: „Když chodím po rukou…“
Ukázka z knihy:
Mám teď poměrně těsně před svatbou. Znám už dokonce přesný termín. Bude to v pátek 28. září 2040, na moje osmdesátiny.
To bylo tak… Když jsem slavila šedesátiny, pozvala jsem všechny svoje kamarády na oslavu do Podolí, kde je základna Klubu vodních sportů. Je to nádherné místo u Vltavy. Chodím tam plavat, jezdit na kajaku, jezdit na dračí lodi. A hlavně je tam prima parta lidí, kteří mi tu oslavu umožnili. Když jsem byla připravena na oslavu odejít, Emil najednou zmizel. Jasně, že jsem byla naštvaná. Navíc, když si bral na záda padák. Říkala jsem si: To je pako, on si musí jít skočit i v den mých narozenin!
Přijela jsem k Vltavě, začali přicházet kamarádi, nálada se mi trochu zlepšila a dělala jsem jakoby nic. Dělej jakoby nic je jedna z mých oblíbených průpovídek a podle mě i docela moudrý přístup… Jenže za chvíli jsem nad sebou uslyšela motory Anduly (to je letadlo určené k vysazování paragánů), a všechno mi bylo jasné. Z nebe se začali sypat kamarádi a poslední – s kytkou – dopadl můj Emil. Poklekl a požádal mě o ruku. Ale s jedním háčkem. Že musím vydržet takhle „krásná a fit“ ještě dvacet let a že za dvacet let, když to dám, tak mě bere.
Moje kamarádky, kterým je teď čtyřicet, padesát nebo šedesát let, mi půjdou za družičky! Všechny vás zvu taky. Bude legrace.
Takže já mám jako mladá holka ještě všechno před sebou. No, snad se toho dožijeme…
Hanka Dvorská
Narodila se v roce 1960 a celý život zůstává v Praze, jen se z rodných Holešovic přesunula na Smíchov. Po studiu ftvs se začala živit jako učitelka tělocviku, později především jako filmová kaskadérka, lektorka kondičního cvičení a ve fitcentru a rovněž jako instruktorka parašutistických kurzů. Vedle toho má vlastní projekt kondičního cvičení nazvaný Bootcamp. Běhá, jezdí na jednokolce, otužuje se, závodí na dračích lodích a dělá spoustu dalších sportů. Její velkou vášní je hudba, mimo jiné i hra na bicí. Je těžké najít někoho, koho neučila, kdo s ní neběhal, s kým netočila, koho netrénovala, kdo s ní nedělal rozhovor…
Bootcamp Hanky Dvorské: www.sportujme.cz
Ondřej Horák
Narodil se v roce 1976 v Českých Budějovicích. Gastronomii a literaturu studoval v Praze, kde od té doby žije. Pracoval v literárním časopise a v novinách. Pomáhal s psaním několika knižních biografií (Zdeněk Pohlreich, Jakub Vágner, Jaromír Bosák, Stanislav Bernard), vesměs úspěšných. Sám pak publikoval několik prozaických knih (Dvořiště, Nebožtík, Mrtvá schránka, Pohlavní styky), vesměs neúspěšných. V neposlední řadě je autorem knih publicistických (Sametání pod koberec – devadesát detailů z divokých devadesátých a Dobrý den, soudružko učitelko – Husákovy děti ve školních lavicích aneb Jak to tenkrát vážně bylo). Na rozdíl od Hanky Dvorské nepovažuje přípravu svíčkové na smetaně za ztrátu času. A taky nedělá shyby, spíš se mu daří produkovat další a další chyby…
