Anglie, 1920. Lady Eleanor Swiftová, dáma s dobrodružnou povahou, poslední roky hodně cestovala – a zrovna dorazila z Afriky do Chipstone, nejspokojenějšího městečka na světě. Trochu neochotně se vrací na chladné a zatuchlé panství svého strýce lorda Henleyho. Co si tady má počít? Pro začátek se aspoň spřátelí s buldočkem Gladstonem.
Jednou na procházce za prudkého deště v dálce zahlédne, jak byl zastřelen muž. Než se však dostane na místo, vrah je pryč a tělo zmizelo. Jelikož neexistuje oběť, policie je přesvědčena, že si Eleanor vymýšlí. Ta si přísahá, že tuto záhadu odhalí sama. Jenže když jí v automobilu selžou brzdy, jedno je jisté: kdosi si přeje její smrt…
Pokud máte rádi vtipné dialogy, okouzlující intriky a jste fanoušky Agathy Christie, tato detektivka je přesně pro vás!
Ukázka z knihy:
„Z Hallu jsem odešla asi v půl desáté a těsně před tím, než jsem spatřila světlo v boudě, jsem se dívala na hodinky. Ukazovaly deset minut po desáté, jenže uplynulo asi pět dalších minut, než byl ten muž před mýma očima postřelen, tudíž zhruba deset patnáct.“
„Otázka. Svítilo se ještě poté, co byl tento ‚výstřel‘ vypálen?“
„Ne.“
„A co jste dělala pak?“
„Udělala jsem úhybný manévr a popadla jsem přitom Gladstonea.“
„Gladstonea?“
„Strýcova… mého buldoka.“
„Takže jste popadla toho psa, a když jste se opět vztyčila?“
„Šla jsem pak zpátky na silnici a málem mě v té tmě porazilo auto.“
„Ve tmě.“ Wilby vytáhl z kapsy na hrudi malý zápisník a poznamenal si asi tak tři krátké řádky. „Pak jste si pomyslela, že se zachováte jako dobrý Samaritán, a podíváte se, jestli ten nebožák, o kterém jste si myslela, že je mrtvý, nepotřebuje nějakou pomoc?“
„Nebyla jsem si stoprocentně jistá, že je mrtvý. Protože jsem nestála vedle něj, když zemřel… chci říct, když byl postřelený. A ano, myslela jsem, že by bylo slušné to ověřit. Ale když jsem se tam dostala, muselo mi to trvat nejméně čtvrt hodiny, žádné tělo tam nebylo.“
„Chcete říct nikdo?“
„Ne. Víte moc dobře, že mám na mysli, že tam nebyla mrtvola. A nebyl tam ani nikdo živý. Podívala jsem se i uvnitř boudy.“
Lowe tiše pískl.
Wilby se dovlekl k boudě a letmo do ní nahlédl. „Neviděla jste ještě něco, co by mohlo objasnit události vašeho tvrzení?“
Eleanor se zúžily oči. „Viděla jsem na zemi skvrnu,“ vykřikla.
„Gladstone si myslel, že je nesmírně zajímavá, a já ho od ní musela vší silou odtahovat. Jsem si jistá, že to byla krev.“
Wilby znovu letmo pohlédl na špinavou podlahu v boudě.
„Možná mi ta vaše skvrna uniká? Podlaha se zdá čistá, nic jsem nepostřehl.“
„Že nepostřehl? Jenže postřeh je to, co by měl policista mít především.“
Wilby sklapl zápisník a nastoupil do auta. „Děkuju vám za váš čas, lady Swiftová. Vaše ohlášení jsme zaznamenali, a pokud se objeví nějaký skutečný důkaz, ozveme se vám.“
Eleanor se otočila k Lowemu. „Děkuju za svezení. Domů ale půjdu pěšky, protože…“
Už měla na jazyku „protože to není daleko“, jenže cítila, že ten drobný detail není zapotřebí znovu zdůrazňovat.
„Protože se obávám, že další minuty strávené ve společnosti vašeho seržanta by mohly vést ke druhé vraždě. A tentokrát by tu byla dost velká mrtvola! Sbohem.“
Verity Bright je pseudonym manželů, kteří společně tvoří už pres čtvrt století. Začínali psaním cestopisných článků a knih, vydali i několik self-help a humoristických titulu, než se pustili do své první historické detektivky, Velmi anglické vraždy s odvážnou vyšetřovatelkou lady Eleanor Swiftovou.
Tu si čtenáři velmi oblíbili, a tak je na světě již čtrnáct knih s touto sympatickou protagonistkou.
