Honza Dědek ve své talkshow 7 pádů tentokrát vyzpovídal hereckou dvojici Evu Holubovu a Boba Klepla, herečku Bereniku Kohoutovou, sochaře Krištofa Kinteru a tramvajáka Jana Švandrlíka.
EVA HOLUBOVÁ A BOB KLEPL vysvětlili, proč zůstali jen platonickými milenci. Znají se čtyřicet let, a to velmi dobře. Klepl po Holubové toužil, ale marně. „Známe se od roku 84. To jsem se o ni pokoušel,“ zavzpomínal Bob, Eva ho ale okamžitě doplnila. „Ještě předtím jsem ho viděla na DAMU, tam si mě ani nevšiml. Pak jsme byli na divadelní pouti, on tam hrál pimprlové divadlo a tam se o mě pokoušel. Zahrál na kytaru písničku. Zazpívej to,“ vyzvala Klepla Holubová a nedbá na Kleplovy výhrady o nevhodnosti písně ruského písničkáře Vysockého. Klepl tedy zazpívá píseň o prostitutkách. „Odhodil kytaru, vrhnul se na přítomné ženy se slovy: Davaj, davaj, davaj. A tam jsem se rozhodla, že budeme jenom platoničtí milenci,“ vylíčila Holubová. Přestože spolu nikdy nic neměli, chovají se k sobě jako manželé. A jejich skuteční partneři nežárlí. „Můj muž ho tak miluje, že na něj vůbec nežárlí. Závidí mi, že s ním můžu bydlet na pokoji. Máme rádi navzájem svoje děti. Máme čtyři a teď máme vnoučka, který mi neříká teto, ale babi,“ popsala jejich vztah Holubová. Klepl celý život hledal tu pravou. „Jsem rozvedený a mám různý…. teď je tam paní inženýrka, daňová poradkyně. Ale já docházím ambulantně. Žijeme každý zvlášť. Takže já až přijdu domů, vyperu si, vyluxuju. Připravím si snídani. Dřív jsem se díval na něco erotickýho, ale už ani to nemám, takže si jdu normálně lehnout a přemýšlím o divadle,“ prásknul na sebe Klepl, který měl v komunikaci se ženami vždycky problém. „Vždycky jsem s nimi mluvil jinotajem, sledoval jsem ještě něco jiného. Teď s vámi, holky, mluvím normálně jako s lidmi. Uvědomil jsem si, že testosteron šel pryč, a začal jsem uvažovat rozumově. Teď koukám na holky jako na lidi,“ vysvětlil Klepl. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
BERENIKA KOHOUTOVÁ prozradila, jak se dala dohromady se svým druhým manželem a otcem její dcery Loly. „Můj muž mě oslovil přes Facebook. Potkali jsme se v baru, kde jsem ho nějak nevnímala, ale jeho jsem zaujala. On mi napsal, já jsem mu žádost o přátelství potvrdila a takhle to začalo. Psali jsme si měsíc. Ale furt. Od rána do večera. Pořád. On píše texty pro jednu reklamku, takže psát umí. Ale hrozně se styděl se mnou jít na rande. Když pak přišel, bylo vidět, že je hodně nervózní, a tak si dodával na kuráž. A já místo toho, abych řekla, že to není možný, že jde se mnou na rande úplně ožralej, jsem řekla: Jé, to je skvělý, nechceš se mnou mít dítě?“ vzpomíná na setkání se svým osudovým mužem Kohoutová, která dnes sama zažívá velkou nervozitu, neboť má před premiérou muzikálu Marta, v němž získala titulní roli. „Marta se hraje úplně debilně. Neomlouvám se jí za to. Je to taková osobnost, že na ní není ani desetina milimetru, na které by se dalo něco shodit, zesměšnit nebo říct, že je nesympatická. Až to prostě nejde zahrát. Mnohem snáz se hrajou zlý, špatný postavy. Marta je úžasná osobnost, která navíc říká, abychom z ní nedělali ikonu,“ vysvětlila Kohoutová. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
KRIŠTOF KINTERA, náš nejúspěšnější žijící výtvarník, prozradil, proč si ze svého křišťálového díla udělal domácího mazlíčka na vodítku a co je potřeba umět v umění. „Umělec nemusí nic umět. Kreslit se může naučit každý. Je to o vůli. Když strávíš deset tisíc hodin u něčeho, tak se to naučíš. Každý z nás by se mohl stát virtuózním hráčem na bicí, kdyby se pro to rozhodl. Ale to není všechno. Jde tam o duševní činnost a ta se nadřít nedá,“ vysvětlil Kintera, který svá díla přibližuje publiku tím, že je mezi lidi vodí. „Mám sochu jako přítele na kolečkách. Říkám jí TO. Vodil jsem TO s sebou po městě a zkoumal jsem, co to umění dělá, když ho vezmete na procházku. Znám, co se děje v galeriích, ale obyčejně neberete umění na procházku. Díval jsem se, co na to lidi. Bral jsem ho k doktorovi, do masny… Byl to zajímavý sociální výzkum. Je to křišťálové vajíčko na kolečkách. Psy to dráždilo. Byl jsem z toho nejdřív nervózní. Někteří na něj štěkali a napadali ho a mně to ze začátku vadilo. Ale ty šrámy, které TO má, teď mám rád, protože ty jizvy ukazují, že žilo plnohodnotným životem. A lidi asi vyhodnotili, že jsem nejspíš nějakej magor. Neposílali mě na psychiatrii, já jsem s TÍM chodil k doktorovi sám,“ vysvětlil Kintera. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
JAN ŠVANDRLÍK popsal, jak tvrdý chleba má pražský tramvaják. „Tramvajáka jsem chtěl dělat odmalička. Bydleli jsme na Vinohradech a jezdili jsme do chatové oblasti na Spojovací. Jako malej jsem uměl všechny zastávky,“ vypráví Švadrlík, který si svou profesí splnil dětský sen. Řídit tramvaj ho bavit nepřestalo, v tramvaji prý denně získá mnoho zážitků. „Nemám rád krátké linky. Třináctka je nejkratší, jede od Olšanských hřbitovů na Olšanské náměstí. Devatenáct minut jedeš, šestnáct minut stojíš. Pro mě je nejlepší 22, tam se furt něco děje. Když jsem třeba přijel na konečnou, tak tam si spolu jeden pár vyměňoval genetické informace. Vyrušil jsem je v nejlepším,“ vypráví jednu ze svých historek s tím, že tramvajáci mají svůj vlastní slang. „Cestujícím se říká kaštani. Lince číslo 3, která jede podél Vltavy, Pobřežní expres nebo Vražedné pobřeží,“ pobavil Švanrdlík. Celý rozhovor sledujte v 7 pádech Honzy Dědka dnes ve 21.35 na Primě!
