V dalším dílu Show Jana Krause se představí režisér a spisovatel Patrik Hartl, kajakářský pár Josef Dostál a Anežka Paloudová a zpěvačka Olga Matušková.
Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 18. září ve 21.40 na Primě.
V úvodu dnešního večera se představí oblíbený spisovatel, režisér a občasný herec Patrik Hartl, kterému v těchto dnech vychází nová kniha Andulka Andula, což je jeho první literární počin pro děti. Pro tvorbu Patrika Hartla je typické autorské experimentování. Tak například ve svém románu Gazely se dívá na svět ženskou perspektivou. „Bavilo mě představovat si, jak bych reagoval na život, kdybych byl žena,“ poznamenává spisovatel s tím, že své ženě záviděl její kamarádky. „Ona si přes den s kamarádkami vlastně pořád vyměňuje nějaké zprávy a jsou v takovém úzkém emocionálním kontaktu, protože ony si nesdělují fakta, ale pocity. A já si s Martinem Hofmannem, to je můj nejlepší kamarád, tak jednou za dva týdny napíšu, kdy se uvidíme. On na to rovnou odpoví třeba čtvrtek, já na to napíšu: dobrý, a je to vyřízené. Kdežto ona, jak neustále ventiluje své pocity, má odezvu, a ty pocity se buď zvětšují, nebo zmenšují. Když jsou radostné, tak se zvětšují, holky mají větší radost, a když je nějaký problém, tak zase mají větší strach, ale zase když jedna má problém a ostatní ne, tak se ten problém zmenší, protože si to navzájem řeknou. No a to jsem si chtěl vyzkoušet, a tak jsem si vymyslel ty kamarádky, které jsou moje a chovají se tak, jak já chci,“ popisuje umělec známý svým specifickým a bez výjimky nakažlivým smíchem. „Čím dál tím víc se za ten smích stydím,“ prozrazuje, „ale zase když se tak můžu smát a nestydím se, tak jsem strašně šťastný.“ Také by si prý přál mít sto deset kilo svalové hmoty a více vypadat jako chlap. „Jako že bych měl takový ten chlapský respekt. Takový ten samčí. To já nemám,“ posteskne si. Velkou změnou v jeho životě pak bude účast v taneční soutěži. „Já už jsem si připadal strašně zakrnělý a potřeboval jsem se hýbat,“ vysvětluje, proč je za tento impulz rád a proč na tuto nabídku přistoupil. „Potřeboval jsem nějakou velkou událost, která by mě rozhýbala. Protože moje žena je spokojená s tím, jak vypadám.“ Velkolepostí atmosféry pořadu je však překvapený. „Myslel jsem si, že si tak budu tančit a budu se snažit a budu dřít a bude mě to bavit. To se děje, ale zároveň ještě musím mluvit s mnoha lidmi a každý se mě stále ptá, jak se cítím, a tak dál. A já jsem z toho takový vykulený, protože zřejmě nejsem připravený na ty přímé přenosy.“ Vyzná se také z toho, jak moc ho zaskočila intimita tance a jak se bál, aby z něj nebyla jeho taneční partnerka zklamaná. „Teď nevím, jestli jsem si neukousnul víc, než dokážu sežvýkat,“ podělí se o své obavy a na závěr prozradí, že by si moc přál, aby ho diváci ze soutěže nevyhodili hned. „Tančil bych rád dlouho, ještě jsem se nevyřádil. A taky jsem zatím nepřišel na žádný tanec, který mi jde, tak čekám, co tam ještě padne.“
Dalšími hosty budou Anežka Paloudová a Josef Dostál, kteří jsou nejen skvělí a úspěšní kajakáři, mnohonásobní medailisté z mistrovství světa i Evropy, ale také tvoří krásný pár. Josef Dostál je navíc letošním olympijským vítězem v rychlostní kanoistice a celkem vlastní pět olympijských medailí. Anežka se vedle svých i společných sportovních úspěchů zase může pyšnit tím, že v červnu úspěšně dokončila studium architektury a nyní slavnostně převzala titul. „První olympijskou medaili jsem měl v devatenácti v roce 2012,“ vzpomíná Josef, který studium ekonomie na ČZÚ zatím ještě nedokončil. „Snad ještě jedna nebo dvě olympiády by se povést mohly,“ doufá sportovec. Anežka a Josef se potkali – jak jinak než u vody. „Já jsem se s příchodem tady na vysokou školu dostala od divoké vody k rychlostní kanoistice, a tam už jsme pak jezdili na stejné závody,“ prozrazuje Anežka s tím, že když se pak dostala do reprezentace, čekaly je i společné mezinárodní závody. „Stěžejní okamžik asi byl, když jsme byli na benzínce,“ doplňuje Josef. „Jeli jsme autobusem na závody a mělo se odjíždět v půl. Přišla poslední skupinka holek a já, jako starý mazák už mezi nima, a Anežka jako malé pískle, a tak říkám, co je, holky, kde jste? Hlavně že máte zmrzlinu! A Anežka se na mě podívala, a říká, no a co, hlavně že ty ji máš taky! Takže se mi zalíbilo, jak je drzá.“ Společně se jim daří nejen v soukromém, ale i ve sportovním životě – z mistrovství světa v rychlostní kanoistice v uzbeckém Samarkandu si čerstvě přivezli bronzové medaile. Byl to jejich první společný závod a rozšířili si tím svoji již tak dost velkou sbírku medailí. „Člověk si pamatuje ty krásné okamžiky ze závodů,“ popisuje Josef s tím, že své medaile nemá vystavené, ale spíše schované v šuplíku. Během krájení dortu, který snoubenci dostanou od Jana Krause jako poděkování za své sportovní úspěchy při reprezentaci naší země, Anežka prozradí, že tím, kde u nich více vaří, je její partner. „Pepa vaří víc než já,“ konstatuje. „Já si většinou vařím oběd a pak už se mi většinou nechce vařit nic doma.“ A Josef zase prozradí to, že se chystá veselka. „Měla by si to nacvičit, protože my se na jaře budeme brát, tak ať jí to pak jde i na svatbě.“ Ovšem to, zda budou společně i nadále závodit, zatím není úplně jasné. „Říká se, že není dobré míchat práci a osobní život. Takže tohle byl náš první závod na mistrovství světa. Trénovali jsme na to jenom deset dní, tedy jako tu souhru, jinak jsme trénovali mnohem víc,“ říká Josef. „Ale jestli bychom to zvládli celý rok, to nevím. Byl bych nerad, kdyby byly medaile, ale nebylo manželství.“
A do třetice náš čeká povídání se vzácným hostem – paní Olgou Matuškovou, která i po smrti svého manžela Waldemara zůstala žít v USA, kam společně v roce 1986 emigrovali. „To byl šok – ona, mrcha, ho odtáhla,“ vzpomíná paní Olga na to, jak se v tehdejším Československu uvažovalo o jejich odchodu do zahraničí. Ve skutečnosti to ale byla Waldemarova volba. Ač mu v té době bylo už přes padesát let, začal mít plné zuby udavačů, kteří byli všude kolem něj, a dokonce i mezi jeho fanoušky. „Pak už to bylo tak, že když se začínal dělat nový program, tak se musel nejdřív předložit scénář. Nejdřív tedy museli povolit téma, pak scénář. Ten scénář vyškrtali. Pak museli slyšet před komisí celý ten program, a tam zase vyškrtali všechno, co se jim nelíbilo. A pak bylo představení před vybranými lidmi, a tam, kdekoliv se lidi začali smát, tak to taky vyškrtali, takže z toho nic nezbylo. On říkal, tak si tam budu říkat, co chci. Myslím, že to nikdy nijak moc nepřeťápnul, ale oni si vždycky něco našli.“ Slavná byla například jeho věta „houby letos nesbírat“, kterou upozorňoval na státem zatajovanou radioaktivitu v ovzduší po výbuchu Černobylu právě v roce 1986. Co ovlivnilo jejich rozhodnutí nevrátit se z Floridy zpět do Československa? Čím ještě byla pro Waldemara Matušku Florida prospěšná? A jaké bylo jejich publikum v USA? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!
