Nejdříve vám představíme další porci pořádných kapřích macků v oblíbeném seriálu Kapří monstra. A pak se podíváme na fascinující historii Jeruzaléma – je to město, kde dodnes panuje napětí. Příliš mnoho náboženských skupin si na něj dělá nárok. Příčiny jsou ukryty až hluboko v dějinách, v čase krále Davida. V období římského vzestupu sedí na trůnu v Jeruzalémě mocný Herodes. Ten svou krutou vládou zároveň povznesl Jeruzalém na město hodné boha. Ovšem Herodův duševní stav a politika tehdejšího světa si vybraly svou daň. Richard Lví srdce a Saladin sehráli významnou roli v tom, jak bylo možné o vlastnictví Jeruzaléma jednat. Po krvavých bitvách s velkými ztrátami se nakonec dohodli. Vznikla Jaffská dohoda, která poprvé v historii oficiálně rozdělila Palestinu. Britové svého času mysleli, že jim patří celá planeta. Šťourali do všech míst, kde to jen trochu zavánělo ziskem. Vymstilo se to i během arabského povstání a první světové války. Kolem Jeruzaléma roztáhli smyčku intrik a politiky. Některé východní země se z toho vzpamatovávají dodnes. Po konci druhé světové války se v Jeruzalémě píšou nové dějiny. Po krutých bojích vzniká Izrael. Ovšem stojí to mnoho. Dodnes se z toho Palestinci nemohou vzpamatovat. Válka o Jeruzalém nakonec vítězným Izraelcům umožnila znovu získat kontrolu nad svatým městem. To vše na Prima ZOOM.
Pořádní kapři a posvátný Jeruzalém na Prima ZOOM:
Od 6. 12. ve 20.00 Kapří monstra VII
Od 7. 12. ve 22.45 Jeruzalém: Město víry a sváru
Kapří monstra VII (4 díly – premiéra pátek 20.00, opakování pondělí v 9.10)
Netrpělivě očekávána sedmá série Kapřích monster je konečně tady a slibuje, že bude ještě epičtější, než co jsme viděli dosud. Tom Dove a Neil Spooner se vrací na televizní obrazovky s obměněným, adrenalinem napumpovaným seriálem o ne jen tak ledajakém rybaření. Dva nejlepší kámoši vyrazili na dobrodružnou cestu za největší rybou, jakou se jim podaří najít. Svůj čas přitom rovnoměrně rozdělují mezi pečlivé plánování a vzájemné dobrosrdečné hašteření. V nové sedmé řadě vzrušujícího seriálu Kapří monstra se na adrenalinu závislí rybáři a nejlepší kamarádi Tom Dove a Neil Spooner vydají na nejlepší místa světa. Na každém z nich se dá chytit opravdu velká ryba. Ale každé z nich je jiné a něčím jedinečné. Zatímco na jednom místě si na vlastní kůži vyzkouší, jak probíhá moderní lov kaprů, jinde si budou muset pečlivě připravit taktiku. Dokonce se dostanou i k některým vnitrozemským mořím, kde bývá největší problém nahodit návnadu někam, kde nebude od kaprů příliš daleko. Nenechte si ujít strhující rybářskou expedici, která vede na jih Francie, přes západní Španělsko do Itálie, a až do Maďarska. Kapří monstra mají něco pro každého, ať už jde o zkušeného rybáře nebo někoho, kdo v životě nedržel prut v ruce. Zábavná akční show plná 
Jeruzalém: Město víry a sváru (6 dílů – premiéry sobota po 23.00, reprízy úterý v 17.00)
- 12. – Království
Jeruzalém je město plné rozporů. Je snad nejkrásnější na světě, ovšem panuje tady mezi lidmi napětí. Už v hluboké historii se ho mnoho stran pokoušelo vlastnit. Pro všechna náboženství mělo zásadní význam. Příběh začíná už tisíc let před naším letopočtem v zemi Canaan. Izraelité věřili, že Bůh jim zemi dal jako svatý dar. Ovšem tam už žili lidé, tak se jich prostě jednoduše zbavili a provedli genocidu. Pak vznikly izraelské kmeny, které byly slabé, protože nebyly jednotné. Bylo potřeba zvolit krále, tím se stal Saul. Byla jen otázka, kdy se pak Izraelci utkají s Filištíny. Ti byli jejich sousedy a přirozenými nepřáteli. Právě tam vznikla legenda o Davidovi a Goliáši. David se postavil do čela Saulova vojska a vyhrál v podstatě předem prohraný boj. Za to byl oslavován, až se Saulovi zajedl. Pokusil se ho zabít a David skončil ve vyhnanství. Když se po letech vrátil, opět zuřila válka. Saul během ní zemřel. David ho nahradil a vybral nové hlavní město země. Tím se stal Jeruzalém, menší pevnost, která vůbec nevypadala, že by měla být něčím významná. Ovšem David ji dobyl, udělal ji politickým centrem a nechal do města převést Archu úmluvy. Ta platila za nejzásadnější relikvii v náboženském světě té doby. Obsahovala svitky se slovy božími. Kdo měl Archu, měl boha. Nastal mír, ovšem David morálně selhal. Uviděl ženu Batshebu, do které se zakoukal a musel ji mít. Nechal zabít jejího manžela a s Batshebou brzy čekal potomka. Ovšem spustil se řetězec událostí, které zpečetily Davidův osud. Stal se terčem kritiky, lidé ho začali soudit. David se nedal a Batshebu si vzal. Jeho rodina už ale nenašla nikdy klidu. Po jeho smrti nastaly pochyby, co bude s královstvím, co bude se svatým městem? Neplatilo totiž, že na trůn sedá syn krále. Batsheba si ale zajistila předem Davidovu přízeň. Jeho nástupcem se tedy stává její a jeho syn – král Šalamoun. To byl velmi drsný, vypočítavý a chladný muž. Ten okamžitě provedl palácovou čistku a nechal pozabíjet všechny své bratry a všechny další významné muže u dvora. Byl to diktátor, ale uměl z města udělat ještě zásadnější místo. Nechal v Jeruzalémě postavit chrám pro izraelského boha. Tam nechal umístit Archu úmluvy. Chrámová hora je dnes naprostým fenoménem. Šalamoun ale vedl království tak pevnou rukou, že začaly narůstat nepokoje a snahy ho sesadit. Chystané povstání Šalamoun potlačil, smítko vzpoury už ale vyklíčilo. Musel si už pořád dávat pozor na svůj život. Pak brzy zemřel. Po jeho smrti se Izrael znovu rozpadl. Tentokrát na dvě království – Severní Izrael a Judské království. Celky proti sobě válčily. Dodnes jsou komunity proti sobě a debaty se vždy vrací k událostem kolem doby krále Davida. Šalamoun se neměl stát nástupcem. Odtud se vine linie sváru až dodnes.
- 12. – Střet říší
Hasmonejci jsou v roce 39 před Kristem rozvinutým národem, který si podmanil všechny kolem, kteří nevyznávají židovskou kulturu. Vládli asi sto padesát let. Teď ale čelí novému ohrožení. Král Herodes se blíží a snaží se říši uzmout pro sebe. Je to krutý intrikán, zároveň s pověstí hrdiny. Má arabské kořeny, napůl i židovské, ovšem tím, že nebyl čistokrevný, nebyl ani uznávaný. Byl jen jediný způsob, jak dokázat, že je velikým člověkem. Dobýt Jeruzalém a usednout na Davidův trůn. Celé Středomoří se snažili ovládnout Římané. Hodil by se jim spojenec, který by s nimi držel kurz. Římané mu tedy poskytli podporu. Vyjednal si ji díky politickým intrikám. Vzal si hasmonejskou princeznu, aby umocnil nárok na trůn. Pak už se zdálo, že mu nic nestojí v cestě. Vtrhl do města a ukázal svou krutost. Herodes nechal popravit všechny potenciální soupeře, včetně bývalého krále. Dobyl Jeruzalém a stal se judským králem. Stal se z něj pak nejúspěšnější vládce své doby.
Egypt je v té době už jen malou říší, v područí Říma. Pryč jsou doby jeho velikosti. Jednomu člověku se to ale nelíbí a chce to změnit. Byla to Kleopatra, která chtěla vrátit věhlas své zemi. Rozhodla se na to jít přes Římany, přes Marka Antonia. Zároveň chtěla Jeruzalém, měla pocit, že náleží její říši. Antonius měl s Herodesem velmi důvěrný vztah. Kleopatra žárlila. Nemohla ale přes svého milence žádat o pomoc. Musela se sejít s jinými, kteří Herodese nenáviděli, s Hasmonejci. Těm vzal Herodes vše. Kleopatra se spojila s Herodesovou ženou a ujednala s ní, aby Herodes jmenoval Jonatana, jejího bratra, nástupcem. Když ale Herodes zjistil, jak moc je Jonatan u lidí oblíbený, pozval ho na soukromé koupání, kde se Jonatan utopil. Oficiálně to byla nehoda, ale všichni věděli, že šlo o likvidaci konkurence. Kleopatřino spiknutí tak ztroskotalo. Musela tedy tlačit na Marka Antonia. Ten ale chtěl, aby Kleopatra byla hodná. Vydala se tedy na mírovou misi do Jeruzaléma. Na oko se chtěla s Herodesem udobřit. Byli to ale úhlavní nepřátelé. Herodes věděl, že se Kleopatra snaží o jeho život. Sám připravil vše, aby Kleopatru případně sprovodil ze světa. Ovšem návštěva skončila patem, nikdo neudělal první krok. Netušili, že za chvíli bude vše jinak.
Středozemí chtěl ovládnout Octavius. Ten si rozdělil římský svět s Markem Antoniem. Ovšem nestačilo mu to. Došlo k válce proti Kleopatře i Markovi Antoniovi a oba milenci museli prchnout. Octavius je ale pronásledoval. Tady došlo k osudném příběhu, kdy se Kleopatra nechala zavřít do mauzolea a prohlásila se za mrtvou. Ovšem tak nějak zapomněla dát vědět Antoniovi, který se následně propíchl mečem. Po jeho smrti musel Herodes za Octavianem a uznat jeho velikost. Octavianus potvrdil jeho královský post a rozšířil jeho území. Ovšem jeho žena intrikovala proti němu a Herodes ji nakonec nechal zabít. To ho ale uvrhlo do šílenství. Nemohl se od ní odpoutat. Nechal pak zabít i všechny její děti a své syny. Cítil se prakticky neustále ohrožený. Měl hlubokou depresi. Začal tedy plánovat stavby měst a paláců. Herodes zemřel sužován šílenstvím a neznámou chorobou. Po jeho smrti přebrali území Římané. Ti Jeruzalém zničili. Všechno, co Herodes vybudoval, tedy zmizelo.
- 12. – Svatá válka
V roce 1187 po Kristu je svět zcela jiný. Židé jsou mimo Jeruzalém, vyhnali je z města i země a jsou roztroušení po celém tehdejším světě. Jeruzalém je významný pro křesťany i pro muslimy. Podle křesťanské víry kousek od něj ukřižovali Ježíše. Podle muslimské víry odtud vstoupil prorok Mohamed do nebe. Město uchopili do své moci křižáci. Muslimové si to samozřejmě nechtějí nechat líbit. Svaté město jim musí opět patřit. V čele dobyvatelů stál Saladin. Ten se snažil sjednotit arabské armády. V Jeruzalémě to je znesvářené, prorostlé pletichy a politikou. Všichni ale věří, že boj ve jménu Krista je svatý, a tím pádem musí být vítězný. Ovšem Saladin zaútočí na tábor poblíž města a zvítězí. Křižáci měli obrovské ztráty. Jeruzalém se mu tak otevírá a všichni ve městě se obávají o své životy. Ovšem Saladin jim dal možnost, aby za výkupné odešli. Církevní hodnostáři ukázali už tehdy, jak to u nich s celou vírou vlastně je. Vzali veškerý majetek obrovské hodnoty a chudý lid nechali Saladinovi napospas. To Saladina rozhněvalo a propustil je z města zadarmo. Křižáci se mezitím znovu dávají dohromady, armáda se vzpamatovává a přicházejí další síly. Tentokrát plánují přepadnout přístavní město Akko. Saladin se to dozví a přesouvá armádu tam. Saladin ale nepočítá s tím, že se k pobřeží blíží další lodě z Evropy. S nimi i Richard Lví srdce. Brutální bojovník, který za sebou nechává mrtvé na každém kroku. Akko padá do křesťanských rukou. Richard nehodlá na nic čekat a nikoho šetřit. Saladin tady na celé čáře prohrál. Musí ustoupit. Je třeba bránit Jeruzalém, na který si křižáci brousí zuby. Saladin se snaží vyjednávat o zajatcích. Jde o tři tisíce lidí. Saladin ale podmínky dohody neplnil, oddaloval je. Richard tedy začal zuřit. Začal chladnokrevně popravovat Saladinovy lidi. Pak už není na co čekat. S Richardem v čele vojska dochází k pádu jednoho města za druhým. Cesta k Jeruzalému byla dlážděna muslimskou krví. U Jeruzaléma se ale dobývání zastavilo. Richard nechtěl město zničit, chtěl diplomaticky jednat. Jednal s ním Saladinův bratr a Richard nabídl svou sestru jako ženu bratrovi Saladina. Mohlo se království rozdělit a vytvořit velkou rodinu. Vypadalo to nadějně, ale nedohodli se na tom, kdo by musel konvertovat. Jednání skončila, bude se tedy bojovat? Bude, ale jinak, než jak se čekalo. Richard se totiž rozhodl vrátit do Anglie, měl přijít o trůn. Saladin toho využil a zaútočil na Jaffu. Richard se to dozví a vrátí se zuřivě bránit. Obě armády se zcela vyčerpají. Je třeba se dohodnout. Dojde na první oficiální rozdělení Palestiny. Vznikne Jaffská dohoda. Dohoda je na světě, Richard se může vrátit do Anglie. Ovšem v roce 1197 ho zasáhne šíp do hrudi a je mrtev. Saladin se vrací do Damašku, šest měsíců po návratu onemocněl a zemřel. Muslimská jednota s ním umírá také. Za 725 let se Britové znovu pustí do obléhání města.
- 12. – Moderní město, dávný konflikt
V roce 1914 uplynulo více než sedm set let od třetí křížové výpravy. Zuří první světová válka a Jeruzalém jí stojí v cestě. Regionu velí Jamal Paša, přezdívaný Řezník. Je protáhnutou rukou Istanbulu. Má zajistit klid v regionu. Čím více ale nacionalismus potlačoval, tím více sílil. Kruté popravy a oběšení lidí budilo vztek v opozici. Vede to až k arabskému povstání v roce 1916, které vede vůdce Emír Fajsal. Rozpoutal vzpouru, ale velmi brzy se ocitla na mrtvém bodě. Proti kulometům se bouří špatně. Bylo potřeba uzavřít spojenectví. Nabízela se Británie, která byla přesvědčena, že musí mít vliv v každém kousku světa. Fajsalovi vysílají na pomoc Thomase Lawrence. Nesmírně tajemná postava britské historie, která měla položit základy společného jednání. Věděl ale, že se připravuje v podstatě okupace. Čím více Fajsala poznával, tím více se v něm sváděl boj o to, co je správné. Nicméně zatím se dařilo, co mělo. Jamal Paša dostával nakládačku a brzy mu došlo, že v tom Arabové nejedou sami, že jim někdo pomáhá. Paša ale věděl, jak se s tím porvat, a zaznamenal několik dílčích vítězství. Nicméně Lawrenc a Fajsal se pouštějí do tvrdých bojů. Jsou dobří taktici a plánují útok na Akabu ze zálohy. Cestou nabírají členy do arabské armády. Z Akaby se pak dařilo rozšířit povstání i do dalších regionů. Pak pošle Lawrence zprávu do Británie. Ta dodává zbraně a vytvoří kolem Jeruzaléma skutečnou frontu. Jamal Paša by proti Britům mohl zvítězit, ale nechal se oblafnout. Brzy jsou Britové až u bran Jeruzaléma. Paša končí, Němci ho odstaví a berou situaci do vlastních rukou. V roce 1917 se snaží Lawrence přesvědčit další kmeny, aby se přidaly k nim. Turci ho našli ve městě Derra a zajali ho, mučili a znásilnili. Lawrence ale unikne. Přidá se k Britům u Jeruzaléma, čeká se velká bitva. Ovšem Němci město prostě vyklidili. Opustili ho a stáhli se na sever. Věděli, že už válku prohrávají. Kdyby město zničili, měli by negativní publicitu v celém světě. Takže ho prostě pustili. Ovšem Britové tady nejsou jako zachránci. Vezou v kapse dohodu s Francouzi, která celému arabskému světu vráží kudlu do zad. Rozdělili území, aniž by se kohokoli z místních zeptali, jak to chtějí oni. Lawrence je psychicky zničený muž, měl pocit viny. Znásilnění a mučení ho navíc zlomilo. Těžká daň. Britové si pak celý vývoj na východě chtěli připsat ke svému dobru. Ovšem východ by dnes vypadal opravdu jinak, kdyby se do toho Britové nemíchali a nepoštvávali všechny proti všem. Imperiální mocnost napáchala tolik škod, že se z toho země vzpamatovávají dodnes.
- 1. – Nezávislost a katastrofa
V roce 1939 propuká další světový konflikt. V té době už ale v Jeruzalémě probíhá kolaps. Britové se všemi vyběhli, lhali na každém kroku. Šlo jim přitom jen o vlastní záměry. Arabové se začali ohrazovat proti britské politice v Palestině. Koukali se na to, jak britská politika umožňovala Židům zabírat půdu. Z jejich pohledu jejich půdu. Židé tlačili na vytvoření vlastního státu. Tato myšlenka začala pronikat do myšlenek všech Židů. V čele tohoto smýšlení stojí Ben Gurion. Ovšem druhá světová válka snahy pozastavila. Židé si museli vybrat, za koho budou bojovat. Vybrali si Británii. Na scénu vstoupil i Arab Abdalláh. Považoval se za potomka Mohameda. Jordánsko také patřilo pod vliv Britů. Podepisuje tedy vojenskou pomoc za Británii. Gurion i Abdalláh ovšem po druhé světové válce očekávají, že budou za svou věrnost po zásluze odměněni. Oba si myslí na svatou zemi a na Jeruzalém. Po válce dostane Abdalláh Zajordánsko. Paktování se s Brity ale Palestince provokuje. Nazývají Abdalláha kolaborantem. Na západ regionu připlouvali židovští přistěhovalci. Plánovali posílit zdejší řady. Bude nutné založit židovský stát. Britové se ale v zemi chovají, jako by jim patřila, Židé tedy rozvíjejí útoky proti nim i proti Palestincům. Vyhazují do povětří budovy, železnice a podobně. Začíná tedy další válka o svatou zemi. Židé posílají jasný vzkaz, pod britskou nadvládou nikdy nebude mír. O vzniku nového státu měla rozhodnout OSN. Ani to ale nemohlo dopadnout dobře. Nebyl tam nikdo, kdo by chápal, o co přesně jde a jak složitý vlastně konflikt je. Rozdělili tedy území zcela uměle vymyšlenými hranicemi. Palestinci ale opět ostrouhali, museli opustit místa, kde byl jejich domov. Židé byli naopak nadšení. Měli svůj stát, splnil se jim sen. Ben Gurion ale neslavil, věděl, že se blíží válka. Arabští Palestinci nemohli tuhle nespravedlnost nechat jen tak. Rozpoutaly se další boje, Britové od toho pouze dali ruce pryč. Arabové plánovali nový stát zničit. Izraelci se museli obrátit na bohaté Židy v Americe. Do USA vyjede Golda Meyerová. Ta byla velmi dobrý řečník, uměla se prosadit a uměla velmi dobře anglicky. Získala hodně peněz. Proti nepříteli v přesile to ale stejně nebude jednoduchý boj. V roce 1948 vypukla válka. Palestinci proti Židům. Izraelci se nechtěli vzdát Jeruzaléma, ale proti přesile neměli šanci. Židé tedy museli velkou část svatého města odevzdat. I tak ale boje pokračovaly několik měsíců, až Jordáncům došla munice. Museli se tedy domluvit. Abdalláh byl ale vítězem, Jeruzalém připadl jemu. Ben Gurion je však také vítězem, má alespoň svůj vysněný stát. Existuje území, kde se Židé nemusí bát antisemitismu a mohou si vládnout, jak chtějí. Po Gurionovi se stává premiérkou Golda Meyerová. Vznik Izraele je ale stále trnem v oku Palestinců, berou to jako porážku. Půda patřila Palestincům. Dodnes se z toho nevzpamatovali. I Jeruzalém je rozdělený na východní a západní část. Židé ale nemají přístup ke svým svatým místům. Tohle se muselo stejně změnit.
- 1. – Město pro všechny, a pro nikoho
Abdalláh je zastřelen v synagoze. Jeho vnuk Husajn, přímý potomek proroka, se dostává do čela Palestinců. Ovšem arabský svět řídí jiný panovník. Egyptský prezident Násir je Araby vnímán jako titán. Izraelci opanují svůj prostor, mladý národ se snaží zajistit budoucnost, učí se, jaké je to mít svou zemi. Ale arabský svět nespí. Násir brzy pochopí, že musí spojit Blízký východ. Husajn sice válku nechce, musí ale stát na straně Násira. Konflikt je opět na spadnutí. Izraelci se zase musí bát o svůj osud. Od holocaustu uplynulo sotva dvacet let. Násir si myslel, že půjde o velmi jednoduchou cestu. Izraelci jsou slabí. Ovšem do čela izraelských vojsk se staví legendární Moše Dajan. Padouch i hrdina v jednom. Dobře ví, že je potřeba zaútočit jako první. Omráčit nepřítele a získat výhodu. Moše naplánoval útok na egyptská letiště. Zlikvidovali stovky letounů. Bylo to velké vítězství prvního dne. Moše na nic nečekal a pokračoval v útocích. Násir ale hlásal arabskému světu svou propagandu. Mluvil zcela opačně a vzbudil velkou vlnu vzteku. Došlo na krvavé střety. Ani jedna strana tu druhou nešetřila. Ovšem Izraelci nakonec získali navrch a Násir musel přitvrdit. Začal ostřelovat západní část Jeruzaléma. Ovšem během ostřelování umírali i Palestinci. Moše se zaměřil na zásadní místo ve městě. Muniční vrch. Výsadkáři dostali za úkol dostat pevnost pod kontrolu, což se jim podařilo. Násirova propaganda jela na plné obrátky. Z rádia se ozývalo, že Židé prohrávají, opak byl ale pravdou. Palestinci začali panikařit. Opět se do toho musel vložit svět, zasedla OSN. USA se opět postavily na stranu Izraele. To se nelíbilo Sovětům. Obávali se eskalace. OSN chce ale rozjet mírové rozhovory, takže Moše musí rychle splnit své cíle dříve, než k tomu dojde. Bylo potřeba rychle vyhnat Palestince z regionu, kde jsou nejposvátnější židovská místa Jeruzaléma. Schylovalo se na nejkrvavější konflikt této války. Izraelci svádějí boje v úzkých uličkách, až se podaří znovu dobýt posvátná místa, včetně Chrámové hory a Zdi nářků. Moše oznámil, že už odsud Židé nikdy neodejdou. Do dalších dvou dnů obsadil Izrael celý Sinajský poloostrov. Arabové jsou poraženi. Sověti z toho nemají vůbec radost, jsou ochránci Egypta a Sýrie. Naopak USA slaví úspěch, mají radost. Tento rozkol mezi světovými lídry zůstal. Král Husajn byl celému arabskému světu pro smích. Násir měl zničenou pověst. Sen o sjednoceném východu zanikl. Brutální válka učinila z Palestinců uprchlíky. Historický nárok mají vlastně všichni. Křesťané, Židé i muslimové. Ovšem na mírumilovné soužití, které se může vzájemně učit a obohatit, bude nutné ještě počkat.
