Life4you.cz - MP 
Uvnitř včelího úlu pracují desítky tisíc malých živočichů. Mají společný cíl: aby jejich včelstvo dokázalo přežít. Ale jak probíhá obyčejný život jediné včelky? To prozrazuje tento přírodovědný film. Vědcům se podařilo zjistit, že každá obyvatelka úlu je individuální osobnost. Některé včely jsou plaché, jiné naopak odvážné. Některé mají rády horko, jiné ne. Některé jsou chytré, jiné ne tak docela. Toto je příběh ze života včely – z pohledu dvou z nich. Zatímco starší se stará o novou generaci, mladší je sběračka a zajišťuje potravu. Strhující makro záběry zvídavé kamery na pozadí překrásné přírody bavorských Alp přibližují každodenní dramata z včelího úlu ze zcela nové perspektivy.
První zástupci této hmyzí skupiny se objevují v křídě, zhruba před 120 miliony lety. To dokazují i nálezy v barmském jantaru, staré zhruba 99 milionů let. V období středověku byly včely medonosné obecně uznávány jako užitečný druh hmyzu, existovaly ale i výjimky. Někteří lidé například věřili, že se rodí z mršin uhynulých zvířat nebo z mušek, které na tyto mršiny sedají. Objevila se také kuriózní myšlenka, že včely jsou ve skutečnosti nejmenší druhy ptáků. V Evropě závisí na opylení včelami 84 % druhů rostlin a 76 % produkce potravin. Ekonomický přínos včel v Evropské unii se uvádí v hodnotě 14,2 miliard eur ročně. Poodhalte tajemství tohoto fascinujícího hmyzu díky Prima ZOOM.
Skutečná včelka Mája přilétá na Prima ZOOM:
28. 8. 21.05 Ze života včely
Ze života včely (opakování sobota 31. 8. v 12.35)
Včela sice nikdy v zimě nevylétá z úlu, ale zimě dokáže čelit. Ne sama, ale společně s ostatními utvoří chumel a pravidelně se střídají v tom, kdo bude v teple a kdo bude na vnější straně. Úplně uprostřed je včelí královna, která si tepla užívá nepřetržitě. Samozřejmě, je totiž jediná, kdo dokáže klást vajíčka. Jak se zima chýlí ke konci, klade do buněk úlu nový život. Jakmile se z vajíčka vylíhne larva, dostane ji na starost jedna z včel, která ji krmí mateří kašičkou. Po pouhých osmi dnech se buňka znovu zavíčkuje a přijde čas na proměnu larvy ve včelu, což trvá dalších dvanáct dní. Po vylíhnutí je včelka hladová a musí se najíst. Dvanáct dní nejedla a nakrmí se medem, který vyrobily včely, které už mezi nimi nejsou. Jak se postupně líhnou další a další včely, mladušky, zásoby medu se postupně tenčí a dospělé zimní včelky vyletí ven, i když je stále ještě zima. Musí najít květ. Jakýkoli. Vrby kvetou brzy, a tak mají včely možnost přinést mladuškám pyl, který je dobrým zdrojem bílkovin. Každá sklidí pyl ze tří tisíc květin. Každý den. Ale ani mladušky v úlu nezahálí. Už od narození má každá z nich práci. Třeba krmení larev. Když je mladušce asi 21 dní, stává se létavkou a je načase, aby sklízela pyl z květin. Starší včela jí pomocí speciálního tance ukáže azimut, kam má letět, aby se neztratila a pomáhají si i venku. Sbírají pyl a nektar na výrobu medu, ale mnoho včel se ze svého prvního letu už nevrátí. Nedostatek zkušeností, třeba s deštěm, je stojí život. Stát se dobrou létavkou chce čas a někdy také štěstí. Po práci si, jako všichni, chtějí odpočinout a zajímavé je, že i včely mívají sny. Z některých létavek jsou takzvané průzkumnice. Květy dokážou ucítit na tři kilometry daleko. Je to riskantní práce. Není jasné proč, ale některé včely riskují více než jiné. Včely jsou velmi pracovité a užitečné, ale nemají dlouhý život. Zhruba po 500 hodinách letu umírají, a tak včely, které v zimě nemusejí létat, se dožijí o něco vyššího věku.
V úlu žije jen jedna včelí matka, ale jednoho dne se narodí nová. Pak začne bitva o trůn, protože v úlu může být jen jedna. Život každé královny začíná násilím. Jen několik hodin po vylíhnutí zůstává naživu jen jedna a stará královna matka musí úl opustit a s ní i nejvěrnější dělnice. Všechny letí za nejistou budoucností. Hodně rychle potřebují nové hnízdo a jedna z nich je musí najít. Suché dutiny starých stromů mohou poskytnout nové bezpečné útočiště s otvorem na východ. Jakmile se včely nastěhují do nového domova, musí okamžitě začít se stavebními pracemi a staví jednu plástev po druhé, aby byly připraveny na novou generaci včel. V úlu se, mimo jiné, musí udržovat teplota přesně 35 °C, jinak se vajíčka a larvy přehřejí. Díky vodě se jim to může podařit, i když je to náročná práce. Každá včela unese jen jednu kapku vody, ale společně přepraví přes tři litry vody za den. Máváním křídly se voda odpařuje a funguje jako klimatizace pro úl. Funguje to a včelstvo je v bezpečí. Nové začátky jsou pro včelstvo nejisté. První týdny přežije jen každá druhá. Několik měsíců před začátkem zimy se na ni včely musí začít chystat. Každý den musí nasbírat kilogram pylu a dva kilogramy nektaru. Bohužel ani pilná práce ještě neznamená, že včelstvo přežije. Existují tvorové, kteří jim nepřejí, a mezi ně patří třeba sršně, kteří chtějí včelí larvy a včely nemají na vybranou. Musí bojovat společně, jedině tak mohou nad větším a silnějším soupeřem zvítězit. Mnoho včel zahyne, ale úl zůstane v bezpečí.
Včely žijící ve společenstvu se nazývají včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva; trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod (díky vyšší tělesné teplotě, než mají dělnice); dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řadu dalších činností. Zajímavý je způsob, jakým informuje včela průzkumnice o poloze nového zdroje potravy. Děje se tak pomocí včelího tance, který ale má své dialekty. Na svislé ploše plástu včela vybíhá určitým směrem, bzučí křídly a vrtí zadečkem. Po ukončení vrtivého přímého běhu se vrací v klidu po elipse k výchozímu bodu a opět vybíhá. Vektor vrtivého běhu svírá se svislicí plástu úhel shodný s úhlem, který svírá směr k potravě a poloze Slunce. Při tanci je včela průzkumnice obklopena tzv. rekrutkami. Rekrutky její taneček sledují a po určité době vyrážejí z úlu ve směru, o kterém byly takto informovány. I když je Slunce za mraky, včely vnímají rozptýlené polarizované světlo a podle něho určí polohu Slunce.
