Bodyshaming, sexualizace i vztahy. Mentální příprava sportovkyň je specifická, říkají experti

Ženy z Venuše a muži z Marsu? Ve sportovní mentální přípravě toto klišé do značné míry platí. Ženy například podle zkušeností odborníků pro podání optimálního výkonu kolem sebe v daleko větší míře potřebují dobré vztahy, a to nejen s trenérem a spoluhráčkami, ale i v osobním životě. Během kariéry se navíc v rámci psychického nastavení musejí často vypořádávat se sexualizací či bodyshamingem.

Správné mentální nastavení je klíčovou součástí sportovního výkonu. Cesta k němu je však v praxi u žen a mužů často odlišná. Podle Lucie Veselé, bývalé profesionální bikerky a nyní mentální koučky, však nelze téma zevšeobecňovat, neboť každý sportovec je individualita. Pokud by však ze své praxe měla jmenovat nějakou nejčastěji se opakující odlišnost, je jí role vztahů kolem sportovkyně či sportovce.

„Ženy kolem sebe častěji potřebují daleko harmoničtější vztahy. Pokud tomu tak není, je prakticky nemožné z nich dostat maximální sportovní výkon,“ uvádí. Vedle rodiny, partnerských vztahů a komunikace s trenérem je v případě kolektivních sportů klíčové i klima v samotném týmu.

Komunikace, důvěra a bezpečí

Z pohledu Davida Vavrušky, bývalého fotbalového trenéra, jsou optikou komunikace ženská a mužská sportovní kabina rozdílné světy. „U mužů daleko víc platí, že ačkoli si se spoluhráči nebo trenérem nesednou lidsky, dokážou se pro dosažení výsledku semknout. U žen je naopak týmová dynamika naprostý základ,“ doplňuje.

Podobnou zkušenost s prací s ženským sportovním kolektivem má i Ivana Vacková, mentální trenérka sportovců, lektorka a pedagožka. „Viděla jsem situace, kdy nevyřešené vztahy nebo rivalita dokázaly úplně rozbourat týmovou atmosféru. Setkala jsem se i s tím, že se hráčky mezi sebou dokázaly psychicky „sestřelit“, když cítily velkou konkurenci,“ popisuje.

Ačkoli to není pravidlem, může podle odborníků u žen v praxi častěji dojít k tomu, že si rivalitu ze sportování přenášejí i do osobních vztahů. „Z mých zkušeností ze sportu a mentálního koučinku jsou muži mnohdy rivalové na trati, v závodě, zápase, ale potom z toho umí vystoupit. Ženy, pokud je k tomu někdo nevede, si soutěžení a porovnávání často udržují i v osobní rovině,“ poznamenává Lucie Veselá.

Z pohledu mentálního kouče je tak klíčové v týmu pracovat na otevřené komunikaci, respektu, vnímání pravidel fair-play a budování bezpečného prostředí. „Když tohle dobře funguje, dokážou ženy podat neskutečný výkon a být skvělým semknutým kolektivem,“ dodává Ivana Vacková.

Trenér nebo trenérka?

Klíčovou úlohu hraje podle expertů v rámci správné komunikace v ženském týmu trenér. Ačkoli ze zkušenosti Davida Vavrušky můžou mít ženy trenérky teoreticky lepší předpoklady k pochopení mentality dívčího kolektivu, pohlaví nehraje v daném směru rozhodující roli. „Dokazují to příklady řady oceňovaných koučů, kteří v ženských sportovních kolektivech dlouhodobě úspěšně působili,“ nastiňuje.

Podle Petra Vališe, mentálního trenéra a spoluzakladatele společnosti SMT Academy, je pro ženy u trenéra častěji více než vzdělání a zkušenosti důležitější, že je pochopí, vyslechne a snaží se k nim najít cestu. „Ženy z mých zkušeností potřebují citlivější přístup v různých situacích. Nestálost emočního stavu je u nich z objektivních důvodů mnohem větší a je třeba, aby to okolí bralo v potaz a aby se tomu přizpůsobil trénink i styl komunikace,“ vysvětluje.

Právě emoční výkyvy spojené s hormonálním cyklem hrají dle expertů v mentální přípravě sportovkyň velmi důležitou roli. „Promítají se do energie, nálady i výkonu. Někdy mají sportovkyně skvělé období, jindy přichází únava, podráždění nebo nižší sebedůvěra. Jako mentální koučka to beru jako něco přirozeného, ne problém,“ říká Ivana Vacková.

Sexualizace a bodyshaming

Oproti mužům se musejí ženy ve sportu zároveň častěji vypořádávat i s řadou stereotypů – od tlaku na mateřství po představu, že některé disciplíny pro ně vůbec nejsou vhodné. Nejčastějším problémem je však zejména sexualizace nebo hodnocení vzhledu a postavy.

„Neustále mi bylo říkáno, že jsem veliká a tlustá, ať se podívám na závodnice okolo sebe, jak vypadají. Řešila se moje váha a velikost mých stehen, lýtek a zadku. Ale když jsem šla na testy, kolik mám tuku, tak jsem byla na hranici ženského zdraví,“ popisuje Lucie Veselá zkušenost z profesionální kariéry. Výsledkem tohoto tlaku můžou být podle ní problémy s příjmem potravy, které jsou v ženském profesionálním sportu častým tématem.

Na mentální přípravu Česko zapomíná

S tím, jak se v profesionálním sportu neustále zdokonaluje tréninkový proces a kvalita fyzické přípravy, roste význam právě mentálního nastavení. Ačkoli se podle Petra Vališe postavení této otázky v tuzemsku pomalu zlepšuje, oproti západním zemím je stále dosti opomíjená.

„Ať už jde o ženy či muže, v Česku míváme stále tendenci vnímat spolupráci s mentálním koučem nebo psychologem jako známku slabosti nebo dokonce jako něco, za co by se měl člověk stydět,“ upozorňuje zástupce SMT Academy, která v oblasti mentální přípravy sportovců spolupracuje třeba s Českým hokejem nebo Českým stolním tenisem.

Základem je tedy podle něj změnit tento pohled již při výchově ve školách a rodinách, ale i v práci trenérů a klubů, kteří většinou otázku mentální přípravy neřeší komplexně. „U sportovkyň a sportovců je ideální začít s mentální složkou pracovat již odmala. Ne až v momentě, kdy to takzvaně hoří. Poté je předpoklad, že se s případnými krizovými momenty v kariéře dokážou dobře popasovat,“ uzavírá.