Markéta Pavelková 
Umělá inteligence dokáže během několika sekund sestavit program na prodloužený víkend, rodinnou dovolenou i několikatýdenní cestu. Najde zajímavá místa, navrhne pořadí zastávek, doporučí restaurace a odhadne, kolik času budou jednotlivé aktivity vyžadovat. Výsledek však bývá jen tak dobrý, jak přesné bylo zadání. Pokud se člověk zeptá pouze na to, co vidět za týden v Itálii nebo kam vyrazit s dětmi do Chorvatska, dostane zpravidla obecný seznam nejznámějších míst, nikoli skutečně použitelný plán.
„Nejčastější chybou je, že lidé umělé inteligenci sdělí cílovou destinaci a termín, ale už neřeknou, jak chtějí cestovat. Každý si přitom pod dobrou dovolenou představuje něco jiného. Někdo chce každý den poznat nové místo, jiný si přeje především odpočívat a podniknout jen několik kratších výletů. Rodina s malými dětmi potřebuje jiný program než skupina přátel, senioři nebo pár, který cestuje bez zavazadel a nevadí mu několikrát změnit ubytování,“ říká Martin Venglář ze společnosti Nomce a dodává:
„Aby AI vytvořila realistický itinerář, měla by znát alespoň sedm základních údajů. Čím konkrétnější zadání dostane, tím menší je pravděpodobnost, že navrhne příliš drahou, únavnou nebo logisticky nesmyslnou cestu.“
1. Rozpočet neurčuje jen hotel a dopravu
Informace o rozpočtu patří k nejdůležitějším, přesto ji lidé v zadání často vynechávají. Nestačí přitom napsat, že má být dovolená levná nebo cenově dostupná. Pro každého tato slova znamenají něco jiného. Mnohem lepší je uvést přibližnou částku na osobu nebo za celou skupinu a zároveň upřesnit, zda má zahrnovat dopravu, ubytování, stravování, vstupné i případný pronájem auta.
Rozpočet ovlivňuje nejen úroveň ubytování, ale také celou podobu cesty. Rozhoduje o tom, zda bude praktičtější bydlet v centru, nebo dojíždět z okraje, kolik placených atrakcí lze zařadit a zda je reálné navštívit několik vzdálenějších oblastí. AI může také dostat pokyn, aby určitou část rozpočtu ponechala jako rezervu. Bez ní může vzniknout plán, který vypadá cenově přijatelně, ale nepočítá s parkováním, místní dopravou, turistickými poplatky nebo nečekanými výdaji. Je rovněž dobré určit, na čem člověk šetřit nechce. Někdo si vystačí s jednoduchým ubytováním, ale chce každý večer kvalitní restauraci. Jiný dá přednost pohodlnému hotelu a přes den si koupí pouze rychlé občerstvení. Stejný celkový rozpočet tak může vést ke dvěma zcela odlišným itinerářům.
2. Složení skupiny zásadně mění celý program
Počet cestujících je pouze začátek. AI by měla vědět také jejich věk a případně vztah mezi nimi. Jiný plán potřebují rodiče s batoletem, rodina s dospívajícími dětmi, pár, skupina přátel nebo několik generací cestujících společně. Nestačí napsat pouze „jedeme s dětmi“. Podstatné je, zda je dětem rok, pět nebo patnáct let.
„U malých dětí je třeba počítat s pravidelnými přestávkami, dostupností toalety, možností použít kočárek nebo návratem na ubytování během dne. Teenageři mohou zvládnout delší program, ale pravděpodobně ocení jiný typ aktivit než rodiče. Při vícegenerační dovolené je zase vhodné hledat místa, která nabídnou různé možnosti současně. Část skupiny může vyrazit na náročnější výlet, zatímco ostatní zvolí kratší trasu nebo odpočinek. Dobré zadání by mělo zmínit také případné rozdílné zájmy. AI pak může hledat kompromisy a střídat program tak, aby dovolená nebyla sestavena pouze podle nejhlasitějšího člena skupiny,“ říká Martin Venglář z Nomce.
3. Tempo cestování rozhoduje, zda bude plán vůbec zvládnutelný
AI má přirozenou tendenci využít dostupný čas co nejefektivněji. Pokud nedostane jiný pokyn, může do jediného dne zařadit několik památek, přesuny, návštěvu restaurace i večerní program. Na obrazovce vypadá takový itinerář působivě, v reálném provozu však často znamená spěch, únavu a neustálé sledování času.
Proto je dobré přímo uvést, zda člověk preferuje pomalé, běžné, nebo intenzivní tempo. Pomoci mohou i konkrétní pravidla: nejvýše dvě hlavní aktivity denně, každý třetí den volnější program, žádné vstávání před osmou hodinou nebo návrat na hotel nejpozději večer. Rodiny mohou požadovat delší polední přestávku, zatímco jiní cestovatelé chtějí mít každý den několik hodin zcela bez programu. Součástí zadání by měla být také časová rezerva. Přesuny mohou trvat déle, než se předpokládalo, u památek se tvoří fronty a počasí může původní plán změnit. Dobrý itinerář proto nemá zaplnit každou minutu, ale ponechat prostor pro odpočinek, nečekané zdržení i spontánní zastávku.
4. Způsob dopravy ovlivňuje výběr míst i ubytování
Itinerář pro cestující vlastním automobilem bude vypadat úplně jinak než plán pro člověka odkázaného na vlaky a autobusy. V zadání je proto třeba uvést nejen dopravu do destinace, ale také způsob pohybu na místě. Pokud se počítá s autem, měla by AI vědět, zda řidiči nevadí dlouhé každodenní přejezdy, horské silnice, jízda ve velkých městech nebo hledání parkování.
Při cestování veřejnou dopravou je důležité určit maximální přijatelný počet přestupů, délku pěších přesunů a ochotu využívat taxi. U letecké dovolené hraje roli čas příletu a odletu, velikost zavazadel i to, zda si cestující chtějí pronajmout automobil. Ani zdánlivě krátká vzdálenost na mapě nemusí znamenat jednoduchý přesun. Dvě místa může dělit jen několik desítek kilometrů, ale bez přímého spojení může cesta zabrat půl dne. AI by rovněž měla do programu započítat čas na parkování, bezpečnostní kontroly, vyzvednutí zavazadel nebo přesun z nádraží. Právě tyto drobnosti často způsobují, že jinak logicky sestavený plán přestane fungovat.“
5. Obecné „máme rádi památky“ nestačí
Čím přesněji člověk popíše své zájmy, tím osobnější itinerář získá. Zadání typu „máme rádi přírodu, dobré jídlo a památky“ je příliš široké a odpovídá velké části cestovatelů. Lepší je uvést, zda skupinu zajímají hrady, moderní architektura, technické památky, méně známá muzea, místní trhy, vinařství, koupání, cyklistika nebo například krátké vyhlídkové trasy.
„Stejně důležité je říct, co cestující nezajímá. Pokud někdo nechce trávit čas v galeriích, nakupovat nebo čekat ve frontách na nejznámější atrakce, měl by to do zadání napsat. AI pak může hledat alternativní program, menší města, klidnější časy návštěvy nebo méně vytížená místa v okolí. Pomoci může i stanovení priorit. Člověk může určit tři zážitky, které chce absolvovat za každou cenu, a zbytek programu kolem nich vystavět. Výsledkem nebude univerzální turistický seznam, ale cesta odpovídající skutečným zájmům skupiny,“ doporučuje Martin Venglář z Nomce.
6. Zdravotní omezení a kondice nejsou vedlejší detail
Informace o kondici může zcela změnit výběr ubytování, tras i dopravních spojení. Pokud někdo nezvládá delší chůzi, prudké stoupání nebo velké množství schodů, měl by to uvést konkrétně. Užitečnější než obecná věta o horší kondici je například požadavek na nejvýše pět kilometrů chůze denně, vynechání náročného terénu nebo pravidelné možnosti odpočinku.
Podstatná může být bezbariérovost, dostupnost výtahu, možnost uložit léky v chladu, blízkost zdravotnického zařízení či zvláštní stravování. Při cestování s alergiemi je vhodné požadovat restaurace s jasně uvedenými alergeny. Lidé citliví na horko mohou chtít přesunout venkovní aktivity na ráno a večer a nejteplejší část dne trávit uvnitř. Umělou inteligenci však nelze považovat za garanta bezpečnosti. Doporučené trasy, bezbariérovost ani dostupnost zdravotní péče nemusejí být vždy popsány správně nebo aktuálně. U důležitých omezení je proto nutné informace ověřit přímo u ubytování, dopravce či provozovatele daného místa.
7. Ochota měnit ubytování určuje, kolik toho lze rozumně navštívit
Někteří cestovatelé chtějí strávit celou dovolenou na jednom místě a podnikat jednodenní výlety. Jiným nevadí každé dvě nebo tři noci sbalit zavazadla a pokračovat dál. Pokud AI tuto preferenci nezná, může navrhnout okružní cestu s častým stěhováním, případně naopak dlouhé každodenní dojíždění z jediné základny.
Je proto vhodné určit maximální počet změn ubytování i přijatelnou délku jednoho přesunu. Rodinám s malými dětmi nebo lidem s větším množstvím zavazadel zpravidla vyhovuje méně základen. Při poznávací cestě autem může být naopak praktičtější postupovat z místa na místo a nevracet se každý večer stejnou cestou. AI lze požádat také o porovnání obou variant. Může připravit jeden itinerář s jediným ubytováním a druhý s několika zastávkami, u každého vyčíslit přibližný čas strávený přejezdy a ukázat hlavní výhody a nevýhody. Rozhodnutí pak nebude založené pouze na pocitu, ale na reálné logistice.
Rada na závěr. Hotový itinerář je potřeba ještě prověřit
Ani velmi přesné zadání nezaručuje, že budou všechny informace správné. AI může pracovat s neaktuální otevírací dobou, přehlédnout sezonní omezení, podcenit délku přesunu nebo doporučit podnik, který už nefunguje.
„Zvlášť opatrně je třeba přistupovat k cenám, jízdním řádům, vízovým podmínkám, dopravním omezením a náročnosti turistických tras. Hotový plán je proto vhodné brát jako pracovní návrh. Následovat by měla kontrola klíčových míst na oficiálních stránkách a v aktuálních mapách. U vstupenek, dopravy a ubytování je nutné ověřit skutečnou dostupnost i cenu. Praktické je také požádat AI, aby označila části itineráře, které mohou vyžadovat rezervaci, a navrhla náhradní program pro špatné počasí nebo zpoždění. Nejlepší výsledky obvykle nevzniknou po jediném dotazu. Nejprve je vhodné nechat vytvořit základní plán, následně odstranit příliš náročné dny, zkrátit přesuny a doplnit alternativy. Umělá inteligence tak může ušetřit mnoho hodin hledání, ale konečné rozhodnutí i ověření důležitých informací stále zůstává na cestovateli,“ dodává Martin Venglář z Nomce.
