Petr Dosoudil "Dostál" 
Foto: AI
Baroko a osvícenství: divadlo krásy, kde maska vítězila nad tváří
Po renesanční touze po alabastrové pleti přišla doba, kdy krása začala připomínat spíše divadelní představení než přiro8zený vzhled. Baroko a osvícenství vnesly do světa noblesy pompéznost, extravaganci a umělost. Člověk se měnil v chodící sochu či figurínu – a čím více utrpení podstoupil, tím výše stoupal na společenském žebříčku.
Bílé tváře a červené tváře: líčidla jako zbraň i past
Pleť musela být i nadále dokonale bílá, ale nyní ještě kontrastně doplněná rudými tvářemi. Make-up se vyráběl z olova, rtuti a octa. Pudr se nanášel v tak silných vrstvách, že původní rysy tváře mizely. Tvrdilo se, že čím silnější nános, tím vyšší postavení – ale pod povrchem se skrývaly boláky, ekzémy a otravy, které často vedly až k smrti.
Rudé tváře se dosahovaly směsí z karmínu, rumělek a někdy i drcených hmyzích tělíček. Výsledek byl sice oslňující, ale jedovaté složky pronikaly do krve a ničily zdraví.
Paruky jako pevnost i hnízdo
Ikonou baroka se stala obrovská paruka. Vlasy se pudrovaly moukou a natíraly tukem, aby držely tvar. Některé dosahovaly výšky půl metru a zdobily je stuhy, peří či dokonce drobné dekorace připomínající celé scénky z divadel.
Jenže luxus měl i odvrácenou stranu: v parukách se zabydlovaly vši, blechy a myši. Při plesích se tak stávalo, že se dámy a pánové neustále škrábali nebo používali speciální škrabátka. Zápach z tukem nasáklých vlasů byl tak silný, že se začaly používat těžké parfémy – další vrstva jedovatého koktejlu.
„Umělé“ zuby a jedovaté úsměvy
Krásný úsměv byl v módě, ale realita byla opačná: olovnaté líčidla a sladké víno způsobovaly masivní kazivost. Kdo měl peníze, nechával si zuby nahrazovat porcelánem nebo dokonce zuby zemřelých. Tyto „transplantáty“ často vedly k infekcím, ale ve společnosti měly větší hodnotu než skutečné zdraví.
Krása jako politika
Na dvorech Francie či Rakouska se krása stala nástrojem moci. Dámy trávily hodiny líčením, oblékáním a budováním dokonalého vzhledu. Intriky se odehrávaly nejen v komnatách, ale i před zrcadly: kdo měl více pudru, větší paruku a jasnější červeň na tváři, ten získával pozornost a vliv.
Zdraví pod vrstvami jedu
Zatímco renesance udělala z těla obraz, baroko ho proměnilo v loutku. Tělo dusily korzety, vlasy ničily těžké paruky, kůže hnila pod maskou pudrů. Přesto právě tehdy vznikl obraz „ideálního šlechtice“ či „dvorní dámy“, který dodnes známe z maleb a filmů – obraz krásy, který v realitě znamenal nemoc a bolest.
