Helppes – „Promiňte, sem psi nesmí!“ A co když je to asistenční pes, který právě pracuje?

Možná jste podobnou situaci zažili – stojíte u pokladny, čekáte v čekárně nebo nastupujete do tramvaje. Vedle vás se objeví člověk se psem bez náhubku. V hlavě vám naskočí: „Sem přece psi nesmí.“ Jenže tentokrát nejde o mazlíčka, ale o psího asistenta, který pomáhá člověku se zdravotním znevýhodněním zvládat každodenní život.

Asistenční pes je víc než jen pomocník. Pro svého pána představuje doslova spojku se světem – je jeho oporou, průvodcem i psychickým pilířem. Přesto se lidé se zdravotním handicapem, kteří tyto speciálně vycvičené psy využívají, každý den setkávají s nepochopením, předsudky, a někdy i s otevřenou agresí.

Zákon je na jejich straně. Asistenční pes má přístup téměř kamkoli

Podle české legislativy mají asistenční psi právo vstoupit do většiny veřejných prostor – včetně restaurací, obchodů, zdravotnických zařízení, škol i prostředků hromadné dopravy.

„Asistenční pes by měl být viditelně označen vestičkou a projít standardizovaným výcvikem u mezinárodně akreditované organizace,“ vysvětluje Zuzana Daušová z organizace Helppes, která se výcvikem asistenčních psů zabývá. Psi, kteří akreditovaný výcvik úspěšně absolvují, mohou získat digitální identifikační kartu, jež jejich přístup do veřejných prostor usnadňuje.

Letadlo? Pouze s potvrzením o akreditovaném výcviku

Identifikační karta asistenčního psa a potvrzení o absolvovaném výcviku jsou důležité také pro cestování – například pro vstup asistenčního psa do kabiny letadla. „Často nás kontaktují lidé, kteří zoufale potřebují potvrzení o výcviku pro svého psa. Nemůžeme jim ho vystavit, pokud pes, resp. tým, neprošel naším komplexním výcvikovým procesem a nesložil závěrečnou zkoušku,“ doplňuje Zuzana Daušová.

Když postižení není vidět

Ne každý handicap je na první pohled zřejmý. Lidé s diabetem, epilepsií, autismem, posttraumatickou stresovou poruchou nebo úzkostnými stavy se často od svého okolí na první pohled neliší. Přesto se bez podpory asistenčního psa nedokážou bezpečně pohybovat ve veřejném prostoru, chodit do práce nebo zvládat běžné úkoly.

„Setkáváme se bohužel s případy, kdy je člověk s jasně označeným asistenčním psem slovně napadán nebo vyzýván k odchodu. To může vést k panickým atakám nebo potřebě akutní medikace. Jediný nevhodný výrok může zničit roky budování důvěry a samostatnosti,“ varuje Zuzana Daušová.

Co je dobré vědět?

• Asistenční pes není mazlíček. Je to nepostradatelný pomocník, který umožňuje člověku s handicapem žít důstojný a soběstačný život.
• Zákon držitele chrání. Pokud máte pochybnosti, lze se slušně zeptat na potvrzení o výcviku – předložení služebním průkazu psa
• Postižení nemusí být vidět. Nehodnoťte situaci podle prvního dojmu. Respekt a otevřenost nic nestojí – a mohou znamenat obrovský rozdíl.

Největší překážkou pro lidi s handicapem nemusí být vždy postižení samotné. Jsou to často nevhodné reakce okolí, nepochopení a neznalost jejich potřeb a situace.