Markéta Pavelková 
Zahrada nabízí kočce nové podněty i prostor pro zapojení přirozených instinktů. Volný pohyb venku ale může přinášet také negativa: je potřeba počítat s rizikem úrazu, nákazy, otravy nebo toho, že se kočka zatoulá a ztratí. Jak nebezpečí co nejvíc omezit, radí odborníci ze Super zoo.
Majitelé by měli myslet v první řadě na spolehlivou identifikaci své domácí šelmy, a kromě toho také na pravidelnou ochranu před parazity a očkování. Důležitou roli hraje i zabezpečení zahrady.
Zahrada probouzí přirozené instinkty
Kočičí šelmy milují štěbetání ptáků, pronásledování létajícího hmyzu či možnost šplhat do výšek a pozorovat okolí. Pobyt venku podporuje jejich fyzickou aktivitu, pomáhá udržovat přiměřenou hmotnost a může předcházet nudě či problémovému chování. Aby však byl pobyt na čerstvém vzduchu pro kočku bezpečný, měl by majitel zvážit nejen povahu a zdravotní stav zvířete, ale také reálné nástrahy okolí.
Kontakt s jinými kočkami
Oplocená zahrada neznamená, že kočka zůstane pouze na vašem pozemku. Většina koček dokáže plot snadno překonat a může se dostat na silnici, do konfliktu s jiným zvířetem nebo na místo, odkud nenajde cestu zpět. Kontakt s jinými kočkami může vést kromě poranění a zánětů také k přenosu závažných infekcí. „Hlubokým kousnutím infikovanou kočkou se například přenáší virus kočičí imunodeficience FIV. Při delším blízkém kontaktu se šíří také virus kočičí leukémie FeLV, kromě kousnutí se přenáší také slinami při vzájemném olizování či používání společných misek. Obě onemocnění mohou oslabovat imunitní systém, proto je u zvířat s volným přístupem ven vhodné poradit se s veterinárním lékařem o testování a možnostech prevence,“ upozorňuje MVDr. Kryštof Doležal ze Super zoo veterina.
Pozor na parazity!
Venkovní kočky jsou ve větší míře vystaveny blechám, klíšťatům, střevním parazitům a kožním plísním. Některé z těchto zdravotních problémů se mohou přenést také na člověka. Důležitá je proto pravidelná antiparazitární ochrana kočky, odčervování, očkování, veterinární prohlídky a důsledná hygiena rukou po práci na zahradě nebo po čištění kočičí toalety. „Konkrétní přípravek proti parazitům vybírejte podle věku, hmotnosti, zdravotního stavu a způsobu života vašeho mazlíčka, ideálně po konzultaci s odborníkem. Pozor dávejte zejména ve chvíli, kdy doma chováte společně psy i kočky. Některé antiparazitární přípravky určené pro psy mohou být pro kočky toxické, jde zejména o obsažené látky permethrin či amitraz,“ doplňuje MVDr. Doležal.
Jedovaté mohou být rostliny, hnojiva i přípravky proti škůdcům
Před prvním vypuštěním kočky na zahradu zkontrolujte vysazené rostliny i všechny používané chemické přípravky. Nebezpečné mohou být toxické okrasné rostliny, postřiky, hnojiva, granule proti slimákům, jedy na hlodavce či otrávené návnady. Chemikálie uložte mimo dosah zvířete a vyhněte se používání látek, které mohou kočku ohrozit přímým požitím nebo kontaktem s tlapkami či srstí.
Snadnou identifikaci zajistí mikročip
Spolehlivá identifikace výrazně zvyšuje šanci, že se ztracená kočka opět setká se svým majitelem. Základem je implantovaný mikročip a zejména správně uvedené aktuální kontaktní údaje v příslušném registru. Mikročip lze doplnit bezpečnostním obojkem s identifikační známkou. Dejte pozor na to, aby měl obojek uvolňovací přezku, která se při zachycení za překážku rozepne a sníží tak riziko úrazu.
Voda a krmivo potřebují ochranu před teplem i zvířaty
Během teplých dnů musí mít kočka neustále k dispozici čerstvou vodu a stinné místo k odpočinku. K pravidelnému příjmu tekutin můžete svého mazlíčka motivovat také třeba vodní fontánkou. „Tekoucí voda je pro většinu koček mnohem přitažlivější než stojatá voda,“ říká MVDr. Kryštof Doležal a doplňuje, že hydrataci podpoří také mokré krmivo, které může pomoct při prevenci zdravotních problémů spojených s močovými cestami. Misky s krmivem by neměly zůstávat na zahradě dlouhou dobu ani přes noc. Jídlo se může v teple rychle zkazit a zároveň láká cizí kočky, hlodavce či divoká zvířata, která mohou zavléct infekci.
Kastrace snižuje toulavost i konflikty
„U kočky s přístupem ven hraje důležitou roli kastrace nebo sterilizace. Snižuje potřebu toulat se, riziko konfliktů s jinými kočkami, poranění i nechtěných vrhů. U kocourů může omezit značkování a agresivní chování, u koček zase zabraňuje opakovaným projevům říje a neplánované březosti,“ přibližuje MVDr. Kryštof Doležal.
Kočičí voliéra nabízí bezpečný kompromis
Pokud se zahrada nachází u frekventované silnice nebo ji nelze spolehlivě zabezpečit, řešením může být kočičí voliéra, známá také jako „catio“. Uzavřený výběh umožní kočce bezpečně pozorovat okolí, odpočívat na slunci a vnímat vůně i zvuky přírody bez rizika útěku, střetu s autem nebo konfliktu s jinými zvířaty.
Kočka jednoznačně ocení podnětný pobyt na čerstvém vzduchu na zahradě, kde může procvičit své instinkty. Ideální ale je, pokud jí majitel nastaví jasné hranice a odstraní největší rizika.
