Life4you.cz - MP 
Jsou přátelští a roztomilí, svou roli pomocníka však berou velmi vážně. Asistenční psi provázejí své pány na každém kroku, jsou jejich ušima, očima i pomocnou rukou. Jak se k nim chovat, abyste jim každodenní práci co nejvíce ulehčili? Právě tomuto tématu se věnuje osvětová kampaň Na cizí psy se bez svolení nesahá, kterou pro organizaci Helppes vytvořila agentura WMC Grey. Kampaň můžete vidět na plakátech v pražských ulicích a na sociálních sítích do konce ledna 2025.
Lidi se zdravotním postižením, doprovázené asistenčním psem, můžete potkat na ulici, v dopravních prostředcích, v obchodě, čekárně u lékaře – vlastně kdekoliv. Pro takového člověka je pes nepostradatelným společníkem, který mu pomáhá najít správnou cestu, podávat nejrůznější předměty a leckdy i udržet křehkou duševní rovnováhu. Nejde o běžného domácího mazlíčka, nýbrž skutečného „profesionála“, jehož práce je nadmíru důležitá. A přesně tak byste k němu měli přistupovat, i když má na rozdíl od lidských asistentů srst a čtyři nohy.
Na asistenčního psa nemluvte, nehlaďte ho ani nedrbejte, přestože vás k tomu jeho přívětivý výraz neodolatelně láká. Pokud si nemůžete pomoci, zeptejte se jeho pána, zda s pohlazením souhlasí, neberte však jako urážku, pokud odmítne. „U osob s PTSD či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvatu,” vysvětluje Zuzana Daušová, ředitelka Helppes – Centra výcviku psů pro postižené a dlouholetá cvičitelka asistenčních psů. „Tito lidé se většinou nedokáží bránit a říci rázné ne. Svého psa mají naopak naučeného, aby jim vytvářel prostor a odstup od cizích lidí.”
Pokud byste člověku s postižením rádi poskytli pomoc, nejprve se ho zeptejte, zda ji potřebuje a chce. Možná máte pocit, že byste nějaký úkon zvládli lépe než čtyřnohý asistent, ale věřte, že pes ví, co dělá, a se svým pánem je dokonale sehraný. Nevyžádanou pomoc může člověk s postižením vnímat jako zpochybňování jeho schopností a soběstačnosti, přičemž právě tyto hodnoty jsou pro něj velmi důležité. Není třeba ho litovat – a jeho psa také ne. „Asistenční psi svou práci vykonávají s nadšením a ochota pomáhat byla jedním z hlavních předpokladů pro jejich výběr do výcviku. Dostává se jim lásky, pozornosti i neustálé společnosti jejich pána, nestrádají ani nedostatkem her, procházek a kontaktů s psími kamarády,“ dodává Zuzana Daušová.
Řada lidí si bohužel stále neuvědomuje, že čtyřnozí asistenti potřebují pro výkon své práce klid. Proto se osvětová kampaň Na cizí psy se bez svolení nesahá zaměřuje na neukázněné „milovníky“ psů a ukazuje situace, se kterými se asistenční, vodicí a běžní psi společně s jejich majiteli setkávají každý den. V sérii černobílých fotografií Tomáše Teglého se objevuje zcela nový úhel pohledu na obtěžování. To, co na první pohled působí jako situace, ve kterých k nám promlouvají lidé o svém nepříjemném zážitku, jsou ve skutečnosti pomyslné citace asistenčních i běžných psů. Jejich „svědectví“ lidem pomůže pochopit, že i laskavý kontakt může být nepřiměřeným zásahem do jejich osobního a pracovního prostoru.
Více informací o kampani, poutavé příběhy lidí s postižením a jejich čtyřnohých parťáků, stejně jako užitečné tipy, jak se k asistenčním psům chovat, najdete na webových stránkách https://helppes.cz/na-cizi-psy-se-nesaha/.
