Life4you.cz - MP 
Nechtění, opuštění a sami. Často hladoví, zranění a s velkými bolestmi. Čekají odevzdaně na smrt, která je z jejich smutné životní pouti vysvobodí. Takový osud čeká na sousedním Slovensku tisíce psů ročně. Situace je bezútěšná zejména na východě země. Týraným i opuštěným psům na Slovensku pomáhají místní i Češi.
Opuštěná Eliška měla štěstí a může prožít plnohodnotný život. Spousta pejsků ale na záchranu teprve čeká.
„Nejhorší je vědomí, že přes veškerou snahu nedokážu pomoct všem, kteří to potřebují,“ říká zakladatelka a provozovatelka záchranné stanice Farmy Happy Silvie Kondorová z Veľkých Kapušan na samém východě Slovenska u hranic s Ukrajinou a Maďarskem. Právě tady je prý situace domácích mazlíčků nejhorší.
„Lidé z osad bez ohledu na národnost se ke psům chovají opravdu hrozně. Děti je často berou jako neživou hračku, se kterou si mohou dělat doslova, co chtějí. Jsou vynalézavé a dělají psům věci, které raději ani nechci popisovat. Jsou v tom bohužel vychovávání, nikdo se tam o psy nestará. Absolutně neřeší veterinární péči či sterilizaci, považují to za zbytečnou investici. Když se fence neplánovaně narodí štěňátka, nechají je napospas svému osudu,“ přibližuje hlavní problém ochránkyně zvířat Kondorová. Nejvíce opuštěných psů se podle ní pravidelně objevuje na jaře a na podzim a pak také v lednu po Vánocích, kdy se lidé zbavují nechtěných živých vánočních dárků.
Situace na Slovensku je o to horší, že záchraně zvířat nepomáhá ani legislativa. Ta naopak usnadňuje jejich hromadné zabíjení. Vyhláška umožňuje psa v útulku, o kterého nikdo neprojeví zájem, po měsíci usmrtit. A to i v případě, že je zcela zdravý. Statistiky raději nikdo nezveřejňuje, věrohodné odhady mluví o tom, že Slováci takhle usmrtí tisíce nechtěných psů ročně.
Často ani nečekají na uplynutí onoho měsíce. Pokud veterinář po odchytu řekne, že pes není zdravý, usmrtí ho okamžitě. Pokud touto selekcí projde, nemá ani zdaleka vyhráno. Umístí ho do karanténní stanice, jejichž podmínky jsou podle mnohých svědectví ochránců i spousty videí katastrofální. Psi musí často přežívat ve stísněných kotcích přímo na holém betonu, který se v letních vedrech rozpaluje. Jsou natočeny naopak i situace, kdy v zimě trpí žízní, protože jim zamrzla voda v misce a nikdo ji dlouho nevyměnil.
Chybějící péči veřejných institucí se snaží nahradit dobrovolníci a ochranářské spolky. Do pomoci se stále více zapojují i lidé z Česka a dalších zemí. Jedním z nich je i Tereza ze středních Čech, která neváhala na otočku vyrazit na osm set kilometrů dlouhou cestu, jen aby zachránila jednoho pejska.
„Pomáhat lidem i zvířatům přirozeně patří k mému životu. Finančně i jinak, například formou aukcí, podporuji stanice pro zvířata v Čechách i v zahraničí. Snažím se vždy si o organizaci zjistit informace, abych skutečně pomohla tam, kde to má smysl. Situaci ohledně psů na Slovensku sleduji dlouhodobě. Když mi před nedávnem odešel můj psí společník, který byl též z útulku a provázel mě podstatnou část života, rozhodla jsem se pomoci i adopcí. Fenka Eliška to byla láska na první pohled, ne však neuvážená. Poměrně rychle jsem se s paní Kondorovou domluvila a hned nejbližší víkend jsem si pro štěňátko zajela,“ říká Tereza.
„Eliška je velmi živá a zvědavá. Doma se nezastaví a pořád něco prozkoumává. Je bojácnější, ale denně dělá pokroky. Pokud adoptujete pejska, musíte si uvědomit, že po příchodu domů potřebuje trochu více pomoci v oblasti socializace, aby získal jistotu a zdravé sebevědomí. Naučil se nejen povely, hygienu, chůzi na vodítku, běžnou manipulaci, ale také dobře snášet veterinární ošetření, ruch místa, ve kterém bude žít, a fungovat se psy, které potkává při procházkách. Velkou pomocí je i psí školka a různé kynologické kluby neboli cvičáky. Nový majitel by měl být na nového kamaráda připraven i po stránce finanční,“ dodává nová majitelka zachráněného pejska Tereza. Všechen čas a peníze investované do pejska ale podle Terezy bohatě vynahradí jejich vděčnost, bezmezná láska a energie, kterou člověku dávají.
Eliška tedy měla štěstí, když se objevily hned dvě dobré duše, díky kterým může prožít šťastný a plnohodnotný život. Je jedním z mnoha opuštěných psů, kteří nalezli nový domov v Česku. Mnoho jiných psích duší ale takové štěstí bohužel nemá.
Péče o nalezeného psa je bezpochyby finančně náročná. A co teprve, když se staráte o tři desítky, tak jako aktuálně Farma Happy. Ta nalezeným pejskům vždy zajišťuje prvotní vyšetření veterinářem včetně odčervení a očkování i stravu. Někteří pejsci navíc musí brát i léky a vitamíny. Pravidelně také posílá pacienty na veterinární kliniku, protože potřebují větší ošetření. Spoustu peněz stojí také cestování za odchyty a k veterináři. Drahou veterinární péči hradí z adopčních poplatků a od jednotlivých dárců, kteří práci záchranné farmy sledují.
Paní Kondorová po několika stěhováních před nedávnem koupila vlastní pozemek, kde chce nyní vybudovat plnohodnotný útulek. S prvními výdaji jí opět pomohli drobní dárci, někteří darovali i část vybavení. Nyní by chtěla pořídit zateplené kotce a materiál na nezbytné úpravy pozemku. Založila proto sbírku na portálu Donio (https://donio.cz/pomozme-farme-happy-dale-pomahat), kde na záchranu ztracených, opuštěných, týraných psů může přispět kdokoliv. Část vybraných peněz poputuje i na krmení a hygienické potřeby pro psí obyvatele Farmy Happy. Reálně pomoci potřebným opuštěným pejskům může být i zajímavou alternativou pro ty, kteří si stále lámou hlavu s výběrem vhodného vánočního dárku. Co může být více než pomoci zachránit život živého tvora?
„Nejvíce mě motivují úspěšné adopce. Vždycky mě velmi potěší zprávy od nových rodičů, kteří se ozývají i po letech. To mě neskutečně nabíjí. Když vidím, že má moje pomoc opravdu smysl. Že pejskové našli nový bezpečný domov, do kterého přinesli radost a lásku. Nový útulek mi mimo jiné umožní zachránit ještě více pejsků,“ těší se ochranářka Kondorová.
Posláním táborské zoologické zahrady je ochrana ohrožených druhů zvířat, pravidelně proto pomáhá zvířatům v nouzi. „Velice si vážíme každého člověka, kterému není život zvířat lhostejný a i za cenu vlastního času a pohodlí se jim snaží pomoci. Kéž by takových lidí bylo mezi námi co nejvíce,“ uzavírá mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka.
FOTO: archiv majitelky Terezy
