Markéta Pavelková 
Po svátcích se mnoho lidí pouští do radikálních změn s vidinou rychlého zlepšení kondice i životního stylu. Přísné diety a nerealistické tréninkové plány ale často končí dřív, než se nový režim stihne stát přirozenou součástí každodenního života. Problém přitom nebývá nedostatek vůle, ale spíš nereálná očekávání a univerzální návody, které nerespektují individualitu organismu ani jeho dlouhodobé potřeby.
Hlavním problémem takzvaných ledňáčků je, že si v rámci novoročních předsevzetí často nastavují nereálné cíle. Začnou například extrémně cvičit nebo drasticky omezovat jídlo, bezhlavě kopírují plány, které se osvědčily někomu jinému, a spoléhají se především na vědomé úsilí, nikoli na postupné budování návyků a prostředí, jež by nové chování podporovaly. Očekávání rychlých výsledků ale většinou vede ke zklamání a návratu k původním zvyklostem. To je hlavní důvod, proč už koncem ledna bývají fitness centra a sportoviště vytížená výrazně méně.
„U novoročních předsevzetí bývá zpočátku motivace velmi silná, ale u řady lidí začne během prvních týdnů slábnout. Pokud se nové návyky nestanou přirozenou součástí běžného režimu, zůstává změna závislá hlavně na vůli, což je dlouhodobě neudržitelné. Příliš razantní nebo špatně nastavené změny mohou vést k únavě, zvýšenému stresu, podrážděnosti, kolísání chuti k jídlu, horší regeneraci a zhoršení kvality spánku. Při dlouhodobém přetížení organismu se pak může objevit i adaptivní snížení energetického výdeje, vyšší riziko návratu hmotnosti (jo-jo efektu) nebo oslabení imunitních funkcí. Nejde přitom o nedostatek disciplíny, ale o to, že zvolený přístup nebyl udržitelný,“ varuje Tomáš Branšovský, nutriční terapeut ze společnosti Chromozoom. Ideální je začít u nejjednodušších změn, které může člověk zavést hned – například chodit spát o 30 minut dříve nebo zařadit jednu porci ovoce denně – a postupně přecházet k těm náročnějším. „Jednodušší návyky je vhodné zařazovat po 2–3 týdnech, složitější klidně až po měsíci. Rychlé zavedení více návyků najednou často vede k přetížení a frustraci, protože mozek musí věnovat vůli a pozornost každému novému chování, což snižuje šanci na automatizaci a zvyšuje riziko selhání. Efektivnější je postupně zařazovat jeden návyk po druhém, každý stabilizovat, a až poté přidat další,” dodává.
Nepodceňujte vliv genů!
Průběh toho, jak se lidem při změně životního stylu daří, ovlivňuje celá řada faktorů. Významnou roli v tom ale sehrává i genetika. Geny mají vliv například na sklon k přibírání, reakce organismu na dopamin a motivační procesy, metabolismus a zpracování živin, zvládání tréninkové zátěže, citlivost na stres i regulaci spánku a cirkadiánního rytmu. Tyto genetické rozdíly nepřímo ovlivňují procesy související s motivací, sebekontrolou a stresovou odpovědí, a tím i to, jak se člověk vyrovnává se změnami v režimu a osvojováním nových návyků. Právě díky tomu je možné lépe pochopit, v čem jsou naše silné stránky a kde naopak leží naše limity.
„Než se do změn pustíte naplno, je důležité zvážit, jaké má vaše tělo reálné energetické potřeby a v jakém je celkovém fyzickém i psychickém stavu. Znalost genetických predispozic je velkou výhodou, protože umožňuje nastavit plán, který je proveditelný, nevyčerpává a odpovídá tomu, jak tělo skutečně funguje. Přehled o vybraných genetických faktorech souvisejících s metabolismem, reakcí na zátěž a stres, který může poskytnout například DNA test 360, může přispět k lepšímu pochopení individuálních rozdílů v reakcích na stravu a pohyb. Každý jsme jiný, a proto nemá smysl slepě přebírat cizí jídelníčky nebo tréninkové protokoly,“ doplňuje genetička Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., která se podílí na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu ve společnosti Chromozoom.
Podle ní se často vyplatí zaměřit se nejprve na jednu hlavní oblast a sledovat postupné dílčí pokroky. Mnoho lidí totiž ztrácí motivaci ve chvíli, kdy se očekávané výsledky nedostaví okamžitě. „Změna životního stylu není sprint, ale dlouhodobý proces. Pokud k ní člověk přistupuje realisticky a s respektem k vlastnímu tělu, má mnohem větší šanci, že nové návyky skutečně vydrží,“ uzavírá Procházková.
