Řada LEGO® DUPLO® přináší Tipy na hraní pro společné chvíle s dětmi

Rodiče dnes mají na dosah více informací než kterákoli generace před nimi. Spolu s radami odborníků, ale do jejich každodenního života vstupují také uhlazené obrazy rodinné pohody, komentáře k výchově a neustálé srovnávání. Společnost LEGO proto pod hlavičkou iniciativy LEGO® Půlhodinu pro rodinu představuje sérii Tipů na hraní pro rodiče batolat a předškoláků, které v množství dostupných dat a doporučení propojují inspiraci ke společné hře s porozuměním tomu, co dítě v daném období prožívá a objevuje.  Každý Tip na hraní připomíná, že společná hra nemusí být složitá ani dokonale naplánovaná. Rodičům nabízí jednoduché způsoby, jak si s dítětem užít půlhodinu s kostkami LEGO® DUPLO® a podpořit jeho rozvoj přirozenou cestou – bez tlaku, že musí dělat všechno správně.

 

Společná hra by měla být především radostí, řada rodičů ji ale podle odborníků vnímá jako další oblast, ve které musí obstát. Místo spontánních společných chvil často řeší, jestli si s dítětem hrají dost, správně nebo dostatečně rozvíjejícím způsobem. „Sociální sítě nám umožňují čerpat zkušenosti ostatních, ale zároveň snadno vytvářejí dojem, že existuje jeden správný způsob, jak být rodičem. Ve skutečnosti každá rodina funguje jinak, a právě rodiče znají své dítě nejlépe. Dítě nepotřebuje bezchybně naplánovaný den ani rodiče, kteří nikdy nezaváhají. Potřebuje rodiče, kteří se nebojí hledat vlastní cestu, dělat chyby a učit se být ve vztahu se svým dítětem skutečně přítomní,“ říká Kateřina Trávníček, psychoterapeutka, mentorka a lektorka zaměřená na duševní zdraví rodičů a dětí. Právě na tento tlak reaguje iniciativa LEGO Půlhodinu pro rodinu, která vrací pozornost rodičů k tomu, na čem záleží především, ke společně strávenému času.

 

Hra není další úkol, který musí rodiče splnit

Výsledky z české části studie LEGO Play Well 2026 ukazují, že rodiny, které si společně hrají více než pět hodin týdně, vykazují výrazně vyšší míru štěstí (45 %) než rodiny, které společné hře věnují méně než dvě hodiny týdně (28 %). Studie dále odhalila, že české rodiny tráví společnou hrou méně času, než je mezinárodní průměr. Právě proto iniciativa LEGO® Půlhodinu pro rodinu připomíná, že dítě není potřeba neustále zabavovat ani hledat složité rozvojové aktivity, i půlhodina společné hry může podpořit jeho rozvoj a zároveň posílit rodinné vztahy.

 

Nejde však jen o množství společného času, devět z deseti rodičů v rámci studie souhlasí, že hra usnadňuje komunikaci mezi rodičem a dítětem, pomáhá dětem porozumět světu a otevírá prostor k diskuzi o věcech, které jsou pro ně důležité. Stejný podíl rodičů vnímá hru jako způsob, jak u dětí rozvíjet sebevědomí, komunikaci, tvořivost, řešení problémů a schopnost učit se z vlastních chyb. „Hra je pro dítě velmi přirozený způsob kontaktu se světem. Může něco postavit, rozebrat, změnit pravidla, zahrát si na někoho jiného nebo si přehrát situaci, které ještě úplně nerozumí. Pro rodiče je to zároveň příležitost dítě pozorovat bez potřeby ho hned opravovat nebo vést ke konkrétnímu výsledku. Někdy stačí přisednout si, přijmout jeho nápad a chvíli být součástí jeho světa,“ vysvětluje Tomáš Kvapilík, psycholog a psychoterapeut, který se věnuje popularizaci péče o duševní zdraví.

Jak porozumět předškolákům

Právě potřeba ubrat z rodičovského tlaku stojí za vznikem nových Tipů na hraní se stavebnicemi LEGO® DUPLO® pro rodiče dětí do tří let. Všechny Tipy na hraní jsou zdarma ke stažení na stránkách www.lego.com/zacneme-stavet.

 

Tipy na hraní dávají rodičům inspiraci, jak si s dětmi užít společnou hru s kostkami LEGO DUPLO i jinak než podle návodu. Ukazují nové možnosti stavění, tvoření a objevování a zároveň vysvětlují, jak jednotlivé aktivity podporují vývoj dítěte v různých etapách jeho života.

 

Mezi prvním a třetím rokem se rychle proměňuje způsob, jakým dítě vnímá svět, komunikuje i zapojuje fantazii. Jednotlivé věkové hranice jsou orientační a je důležité mít na paměti, že každé dítě se vyvíjí vlastním tempem. Přehled níže představuje, co bývá pro dané období typické a proč dítě některé činnosti vyhledává stále dokola.

 

1–2 roky: Svět se zkoumá rukama i celým tělem

Dítě se učí hlavně vlastní zkušeností. Něco shodí, otevře, zmáčkne, rozebere a sleduje vše, co se stane. Opakování mu pomáhá pochopit jednoduché souvislosti a ověřit si, že svět funguje předvídatelně: když do věže strčí, spadne; když něco pustí, ozve se zvuk.

 

Rychle se rozvíjí porozumění řeči – kolem 1. roku dítě reaguje na jednoduché pokyny a první slova, přibližně od 18 měsíců se jeho slovní zásoba výrazně rozšiřuje a kolem 2. roku začíná spojovat slova do krátkých vět. Přesto stále lépe chápe gesto, pohyb a konkrétní ukázku než dlouhé vysvětlování. Zároveň sílí jeho potřeba dělat věci samo, i když jeho schopnosti ještě ne vždy odpovídají tomu, co by chtělo zvládnout. Ve hře proto nejvíce ocení činnosti, při kterých může sahat, přenášet, skládat, stavět, bourat, otevírat a zavírat.

2–3 roky: Přichází fáze „já sám/sama“ a svět fantazie

Dítě si stále více uvědomuje, že může něco chtít, odmítnout nebo ovlivnit. Situace ale zatím vnímá hlavně ze svého pohledu a jen obtížně chápe, že druhý člověk může prožívat něco jiného.

 

Slovní zásoba roste rychleji než schopnost zvládat silné emoce. Ani dítě, které už hodně mluví, proto nemusí umět popsat frustraci nebo se samo uklidnit. Učí se skrze napodobování a opakování, a proto se rádo vrací ke stejným příběhům a postupům. Do hry výrazně vstupuje představivost: kostka může být telefonem, banán autem a plyšák může jít spát.

 

Kolem 3 let: Hra začíná vyprávět skutečné příběhy

Dítě vytváří delší scénáře a prostřednictvím hry si přehrává situace, které zná z běžného života. Figurky chodí k lékaři, odcházejí do školky, pečují o miminko, hádají se nebo mají vztek. Fantazie a realita ještě nejsou zcela oddělené, takže i smyšlený příběh může dítě silně prožívat.

 

Dokáže už chvíli postupovat podle jednoduchého plánu nebo pravidla a více se zapojuje do společné hry. Spolupráce, čekání, dělení se a řešení sporů se však teprve učí. Začíná také plánovat jednotlivé kroky, nejdřív postaví dům, potom do něj umístí zvířata. Stále přitom potřebuje možnost zkoušet různá řešení, chybovat a začít znovu.