Pro někoho je odpočinek náročnější než práce. Trápí se pocitem viny, říká psycholožka

Týden nebo dva volna mohou přinést úlevu, měsíce pracovního a psychického přetížení však obvykle nevyřeší. Pokud se člověk po návratu ocitne ve stejném tempu, mezi totožnými požadavky a bez prostoru na průběžnou regeneraci, únava a psychická nepohoda se mohou rychle vrátit. Řada lidí navíc ani na dovolené zcela nevypne a z odpočinku má výčitky. „Odpočinek však není opakem produktivity ani odměnou za ni. Je jednou z podmínek toho, abychom dlouhodobě mohli fungovat dobře,“ upozorňuje klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell.

Dovolená přeruší zátěž. Neodstraní ale její zdroj

Představa, že několik volných dní automaticky napraví následky dlouhodobého přetížení, je podle klinické psycholožky Ivany Líbalové nerealistická. Když člověk měsíce funguje v režimu vysokého výkonu, nedostatku času a neustálého tlaku, organismus ani psychika se po vypnutí pracovního telefonu nevrátí okamžitě do rovnováhy. Dovolená může zátěž dočasně přerušit, umožnit odstup a vytvořit prostor pro regeneraci. Podmínky, které stres vyvolávaly, se však samy nezmění.

 

„Dovolenou vnímám spíše jako příležitost k regeneraci než jako opravu následků dlouhodobého přetížení. Pokud je člověk chronicky vyčerpaný, je důležité podívat se také na to, co jeho vyčerpání způsobuje a co bude potřeba změnit po návratu,“ vysvětluje klinická psycholožka a terapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell. Právě rychlý návrat únavy může být užitečnou informací. Na dovolené ubude rozhodování, termínů i pocitu neustálé dostupnosti. Člověk může déle spát a věnovat pozornost jiným věcem než tomu, co ještě musí stihnout. Pokud po návratu znovu nastolí vysoké tempo a vrátí se vyčerpání, je vhodné přehodnotit běžný režim.

 

Odpočinek totiž podle odbornice není pouze otázkou počtu volných dní, ale také toho, jak vypadá náš běžný život mezi dovolenými. „Pokud potřebujeme dvakrát ročně několik týdnů na to, abychom se vůbec dostali do stavu, kdy se cítíme dobře, může to být signál, že je každodenní zátěž nastavená příliš vysoko,“ říká klinická psycholožka.

 

Pro některé lidi je odpočinek náročnější než práce

 

Překážkou však nemusí být pouze množství povinností, ale i způsob, jakým člověk uvažuje o sobě a vlastní hodnotě. Lidé dlouhodobě zvyklí na režim „musím“ mohou mít výkon nevědomě spojený s tím, zda jsou dostatečně schopní, potřební a zodpovědní. Když jim povinnosti na chvíli odpadnou, vzniklé volno v nich nevyvolá klid, ale spíše potřebu být aktivní, něco zařídit nebo čas alespoň „dobře využít“.

 

„Člověk může mít dojem, že odpočívat má právo až tehdy, když všechno splnil. Jenže u takového nastavení není seznam povinností nikdy skutečně hotový. Odpočinek pak není vnímán jako běžná součást fungování, ale jako odměna za výkon,“ popisuje psycholožka. Výsledkem pak může být dovolená zaplněná programem a úkoly, které sice na první pohled vypadají odpočinkově, ale udržují člověka ve výkonnostním nastavení. „Pro skutečnou regeneraci proto není rozhodující pouze počet volných dní, ale i to, zda si člověk opravdu dovolí zpomalit bez pocitu viny,“ dodává odbornice.

 

První dny volna nemusejí být nejvíce regenerační. Důležitý je i návrat

 

Univerzální doba, během níž organismus přejde z výkonu do regenerace, neexistuje. Záleží totiž na délce a intenzitě předchozí zátěže, kvalitě spánku, běžném životním režimu i míře psychického vyčerpání. První dny dovolené navíc člověk často teprve zpomaluje, dohání spánek a postupně opouští pracovní nastavení. Někomu proto trvá i několik dní, než má vůbec pocit, že je skutečně na dovolené. Týden volna tedy může být velmi užitečný, ne každý je však po sedmi dnech automaticky zregenerovaný.

 

Při dlouhodobém fungování za hranicí možností je potřeba spíše trvalejší změna poměru mezi zátěží a odpočinkem než jednorázová pauza. „Pokud člověku na dovolené prospívalo více spánku, pohyb, pobyt venku nebo omezení času online, může si vybrat alespoň jednu konkrétní věc a zachovat ji i v běžném životě. Regenerace by neměla být vyhrazena pouze několika týdnům v roce,“ upozorňuje psycholožka.

 

Také návrat po dovolené je důležitý. Pokud je to možné, doporučuje Ivana Líbalová nevracet se z cesty přímo do plného provozu, ale ponechat si alespoň jeden den na vyspání, vybalení, běžné domácí fungování a postupné přeladění. Pomoci může také realistický pohled na úkoly, které po návratu čekají, a rozlišení toho, co je skutečně nutné vyřešit ihned a co může několik dní počkat. „První pracovní dny není dobré zaplnit vším, co se během dovolené nahromadilo. Pokud člověk začne první den dohánět úplně všechno, může se velmi rychle vrátit do stejného režimu, ze kterého právě odjel,“ říká odbornice.

 

Únava, chronický stres, nebo vyhoření?

 

Několik dní horšího soustředění, nižší energie nebo nechuti do práce po návratu nemusí samo o sobě znamenat problém. U běžné únavy psychická nepohoda postupně ustupuje a energie se obnovuje. Chronický stres naproti tomu přetrvává delší dobu. Člověk se nedokáže skutečně uvolnit ani mimo práci, může být podrážděný, hůře spát, obtížně se soustředit, pociťovat tělesné napětí nebo být stále ve stavu pohotovosti.

 

U syndromu vyhoření pak už nejde pouze o únavu.[1] Dlouhodobé vyčerpání se spojuje s negativním či cynickým postojem k práci a s pocitem, že člověk svou práci nezvládá, ztrácí v ní smysl nebo se necítí dostatečně kompetentní. Podstatná je právě kombinace těchto oblastí, nikoliv jeden izolovaný příznak. „Nedoporučila bych však dělat si z několika příznaků jednoduchý domácí test na vyhoření. Podobně totiž mohou vypadat i jiné psychické potíže. Pokud problémy přetrvávají, výrazně zasahují do fungování nebo se zhoršují, je vhodné řešit je s odborníkem,“ zdůrazňuje Ivana Líbalová s tím, že na zvládnutí okamžitého napětí pomocí relaxace velmi dobře funguje například kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

 

KBT pomáhá odhalit řetězec, který vede k přetížení