Jak poznat, kdy stojí za to na vztahu pracovat, a kdy je lepší se rozejít? Máme několik tipů!

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste se svým partnerem začali vídat, na ty hluboké pohledy, letmé doteky a motýlky v břiše? Na to kdy i celý den v jeho společnosti byl pocitově dlouhý, jako pět minut? Možná se ze vztahu vytratila vzájemná blízkost, láska, pocit porozumění a respekt vůči tomu druhému, vztah zahalila denní všednost a už to není ono. Kdy je čas se rozejít a kdy má smysl na vztahu pracovat poradila mentorka Veronika Navarro.

 

Když přicházejí první varovné signály

Po čase, když odchází zamilovanost, se může snadno stát, že svůj protějšek nevidíme už jako toho nejlepšího a nejideálnějšího partnera. Právě v ten moment se začínají objevovat první neshody. “Problémy a varovné signály neznamenají nic špatného. Je velmi důležité nepanikařit a spíše je vítat, jako kompas a ukazatel toho, jak vztah s milovanou osobou povznést na další úroveň. O všem je ale velmi důležité komunikovat, a nic nepotlačovat. Emoce i komunikace musí proudit,“ doporučuje mentorka Veronika Navarro z www.verunity.cz a dodává. ”Pozorujte, jak se ve vztahu cítíte, jaké signály vysílá váš partner, ale i to jak o všem společně dokážete hovořit a být na vše dva.” Ať už vás rozčílí to, že doma neudržuje pořádek, anebo to, že nechodí včas či cokoliv jiného, proberte to spolu, ale ideálně bez útočného tónu a výčitek. Pokud ale vnímáte, že partner vás delší dobu nechápe, nenaslouchá vám, necítíte se být milována, viděna, přijímána a respektována, je čas na změnu.

Jak poznat, zda to má ještě smysl?

“Může to znít jako klišé, ale tím ukazatelem je láska. A tím myslím ta čistá. Pokud cítím hluboké propojení, promění se každá bouře nakonec jen v příležitost povýšit spojení s partnerem. Pokud je vztah, ale založen na závislosti nebo pohodlnosti – už jsme spolu dlouho, není zase tak špatný, jsme spolu kvůli dětem apod. Je možná čas to rozseknout,” radí Veronika Navarro. Na lásce je potřeba dennodenně pracovat, byť maličkostmi. Ať už třeba jen tím, že druhého vyslechnete, obejmete, podpoříte a prostě mu dodáte pocit bezpečí, anebo i tím, že mu uděláte ráno kávu, připravíte oblíbené jídlo či vezmete někam za dobrodružstvím. A taky tím, že se mu otevíráte a jste před ním sami sebou. Nenechejte lásku zevšednět.

 

Něco je špatně, ale co s tím?

Většinou při pocitu nespokojenosti ve vztahu, mysl nejdříve ze všeho obviní partnera. Je dobré tomu nepodlehnout a začít u sebe, protože každý si vytváří svůj život. “Neobviňujte se a ani popřípadě neomlouvejte chování druhého. Ptejte se sebe, zda komunikujete srozumitelně svoje potřeby, jestli jste otevřená a i ke sdílení svého partnera, zda jej respektujete, jestli si dopřáváte dostatek prostoru sama sobě anebo upřednostňujete zájmy partnera. Tohle je jen málo z mnoha otázek, které mohou pomoci rozklíčovat celou situaci,” sděluje z klientské praxe mentorka Veronika Navarro. Často viníme svoje partnery za něco, co si vlastně děláme sami a mnohokrát druhá strana nejen, že je v roli “oběti”, ale nemá o “problémech” ani ponětí. Často se pak stává, že ve vztahu nežijí ani jeden z partnerů sami sebe, dělají kompromisy, které nikdo nechce a nejsou jim příjemné a tak je vztah paskvil, ve kterém nikomu není dobře. Cesta z toho vede přes sebereflexi a otevřenou komunikaci.

 

Tak kvůli dětem to spolu “zvládneme”, drahoušku

Nezřídka se stává, že po letech už vztah není, co to bývalo. V té době už partnery pojí materiální věci – společná hypotéka, leasing na auto, rodinná firma apod. Anebo také partnery pojí děti. Jenže má smysl, kvůli dětem nebo hypotéce zůstávat v něčem, co člověka ničí a neuspokojuje? “Nemá, ale je potřeba vycházet z dobrého pochopení a poznání sám sebe. Pokud rozchod bude jenom útěkem před vzorcem chování, opakující se situací nebo hádkou, kterou nechci řešit, pravděpodobně se mi to samé bude opakovat v dalších a dalších vztazích znovu, dokud nebudu ochotná to řešit. Pokud dobře vím, že jsem udělala maximum, ale chybí mi součinnost z druhé strany, je čas jít dál,“ radí Veronika Navarro. Pokud zůstanete ve vztahu jen kvůli dětem, tak právě ony z toho mohou být neštastné, mohou si z toho odnést zkušenosti a vzorce chování k sobě sama a samozřejmě také do svých budoucích vztahů. I když si my dospělí myslíme, že děti nedorozumění a hádky nebo “jen” chlad či nelásku mezi dospělými nevnímají, tak opak je pravdou, vnímají. Právě kvůli nim byste měli zůstat především skvělými rodiči a být tak šťastní.

Dvakrát do jedné řeky “ne”vstoupíme

Všichni jistě známe pořekadlo, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ale proč se tím řídit? “Neexistují žádná dogmata, lidé se vyvíjejí a není důvod odmítat partnera jen proto, že nám to napoprvé nevyšlo. Pokud se ale opakují stejné situace a stejné vzorce z předchozích zkušeností, je dobré být na pozoru a konečně se zabývat příčinou do hloubky,” sděluje Veronika Navarro.  Vzpomeňte si jen na sebe jací jste byli deset let zpátky a jací jste teď. Lidé se dokáží změnit, druhá šance tak nemusí být od věci.

 

Tip mentorky Veroniky Navarro, proč nezůstávat v nezdravém vztahu:

My ženy obzvlášť potřebujeme z muže cítit jeho sílu a stabilitu a tu nám žádnými okázalými gesty a řečičkami nevnutí. Pokud nebude autentický, otevřený a bude zavírat oči nad svými stíny, nebude pro nás uvěřitelný a nebudeme se s ním cítit bezpečně. Zůstávat v nefunkčním vztahu neplní žádnou funkci, kromě utěšování ega v tom, že všechno bude jako dřív, staré, známé, “bezpečné”.
Častou námitkou je, že kvůli dětem je to správné. Není to však tak černobílé. Děti cítí z rodičů jejich emoce a frustrace, jejich nepřítomnost a pokud jeho rodiče nejsou šťastní, může to pro ně být mnohem víc frustrující, než když se rozdělí, možná ne krátkodobě v danou chvíli, ale dlouhodobě ano. Kdybyste si jako dospělí měli představit, že by se vaši rodiče rozešli, když jste byli malí, versus zůstávali spolu v nelásce, byli spolu nešťastní klidně při nevěře, ale “kvůli vám”, co byste jim doporučili? Ano, rozchod rodičů děti bolí. Ale pokud je k němu přistupováno rozumně a děti nejsou používány jako emoční rukojmí, je to pravděpodobně lepší řešení, než setrvávat v nenaplněném vztahu a tento vzorec tímpádem dětem předávat do jejich života a toho, jak budou žít ony své vztahy. Nezapomeňte ale, že když něco končí, něco nového začíná. Pro oba dva.