Veronika Gajerová s dcerou si odnesly šílený zážitek z nemocnice. Zdravotníci mají jejich bezbřehý obdiv

Herečka Veronika Gajerová je jednou z tváří zdravotnického projektu Anděl mezi zdravotníky. A právem! Sice není zdravotník, ale v Ordinaci v růžové zahradě si jako dětská sestřička odkroutila sedm let.

„Hodně krásně se mi hrálo se Zlatou Adamovskou, i když jsme měly odborné poradce, zúročily jsme hodně znalostí z péče o své děti. Já jsem v reálu taková domácí pečovatelka, pěstuji a kupuji si bylinky a léčím celou rodinu. Do řemesla se lékařům ale opravdu neodvažuji fušovat,“ uvedla Veronika Gajerová, která na soustředění do Chateau Šanov dojela v doprovodu své dvacetileté dcery Elišky Kracíkové, která má po mamince a otci, režisérovi Petru Kracíkovi, umělecké vlohy.

„Eliška má za sebou mistrovskou zkoušku na uměleckoprůmyslové škole, obor vlásenkář. Příští rok ji čeká maturita. A syn, Kryštof Kracík, má sice konzervatoř obor skladba dirigování, ale pak se najednou v něm něco zlomilo a našel si práci v mekáči. Prorokovali jsme mu 14 dní a on je tam už pátým rokem, šéfuje celé provozovně a děsně ho to baví. Našel se tam.“

Veronika Gajerová a Michaela Dolinová nechaly vzniknout fotografii, která se objeví v kalendáři 2. ročníku Anděl mezi zdravotníky. „Práce zdravotníků si hodně vážím, potěšilo mne, že tady s nimi mohu být a tímto jim i poděkovat. Mám zážitek z covidové doby, kdy mě Eliška vezla na pohotovost se zánětem středního ucha. Čekala na mne v autě a byla úplně vyděšená, protože sanitky přivážely jednoho nemocného za druhým a bohužel i mrtvé. Bylo to šílené! Až mi bylo trapně, otravovat se svým uchem,“ vyprávěla Veronika Gajerová, která svoji účast na soustředění v Chateau Šanov bere jako vizitku pro chystanou hru, kterou produkuje Michaela Dolinová. „Je to hra o pěti postarších prostitutkách a myslím, že to bude hodně zábavné.“

Přestože divadla pomalu začínají hrát, Veronika Gajerová se nevzdá svého „náhradního“ zaměstnání. „Nastoupila jsem do firmy, kde pečuji o interieové květiny ve velkých firemních centrech. Je to i dřina, protože taháte konve s vodou a hodně se naběháte. Teď už mi práce odsýpá, ale než jsem našla ten správný cvik, tak to bylo docela kruté. Ale tuhle práci nepustím, po zkušenostech z minulého roku si nechávám otevřená vrátka.“