Sláva zapomenutá časem: Otto Wichterle, génius s kontaktními čočkami z dětské stavebnice

V roce 1961, v době hluboké totality, sedí český vědec v kuchyni svého bytu ve Strašnicích. Před sebou má motorek z gramofonu, díly z dětské stavebnice Merkur, kousek dynama s kola a pár zkumavek. Tohle není domácí pokus školáka, ale okamžik, kdy se rodí jeden z nejdůležitějších vynálezů moderní oftalmologie, měkké kontaktní čočky. Jejich tvůrcem není nikdo jiný než Otto Wichterle, muž, který dokázal spojit špičkovou vědu s domácí kutilskou invencí a navždy změnil svět, a přesto na něj jeho vlastní země téměř zapomněla.

Počátky génia

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově v rodině majitele strojírenské továrny. Měl blízko ke strojům i chemii. Vystudoval chemii na pražském Vysokém učení technickém a brzy se stal asistentem profesora Emila Votočka, významné osobnosti české chemie. Už ve třicátých letech se Wichterle začal zabývat makromolekulární chemií, oborem, který se zabývá strukturou a chováním velkých molekul, jakými jsou například plasty nebo bílkoviny.

Během války pracoval pro Baťovy závody ve Zlíně, kde vyvíjel umělé vlákno na výrobu padáků a chirurgických nití. Po válce se vrátil k akademické dráze a v roce 1953 spoluzaložil Ústav makromolekulární chemie Akademie věd. Byl vizionářem, který věřil, že chemie nemá být jen teorie, ale musí mít praktický dopad na životy lidí.

Zrození čoček. Doma a navzdory systému

V padesátých letech se začal zabývat hydrogely, měkkými, vodou nasákavými polymery, které byly biokompatibilní. Z nich se zrodil nápad vytvořit měkké kontaktní čočky, které by nahradily tehdy běžné tvrdé a nepohodlné varianty.

Jenže jak to udělat? Wichterle přišel s metodou odlévání čoček odstředivou silou. Prototyp zařízení sestavil doma  v kuchyni, kde použil díly ze stavebnice Merkur, protože jiný materiál neměl k dispozici. Sám říkal, že mu děti často zapomněly vrátit některé díly, a tak musel improvizovat. První čočky vyrobil na přelomu let 1961–62 – fungovaly skvěle a byly pohodlné.

Jenže zatímco vynález měl obrovský potenciál, Československo ho nedokázalo  a snad ani nechtělo  pořádně využít. Patent byl v roce 1965 prodán americké firmě Bausch & Lomb za směšných 330 tisíc dolarů, z nichž Wichterle osobně neviděl téměř nic. A firma na čočkách vydělala miliardy.

Vědec v nemilosti

Otto Wichterle nebyl konformní člověk. Patřil k těm, kdo podepsali protest proti okupaci v roce 1968, a byl odvolán z funkce předsedy Československé akademie věd. Režim ho postupně odsunul z veřejného prostoru a jeho jméno bylo zmíněno už jen okrajově.

Přitom šlo o jednoho z nejcitovanějších českých vědců všech dob, autora více než 150 patentů a stovek odborných publikací. Kromě čoček se zabýval i vývojem biomateriálů pro umělé cévy nebo kloubní náhrady. Jeho práce byla průkopnická, světová a daleko předběhla dobu.

Pozdní uznání a odkaz

Po roce 1989 se Otto Wichterle dočkal aspoň symbolického zadostiučinění. Byl zvolen prezidentem obnovené Akademie věd, obdržel Řád T. G. Masaryka a čestné doktoráty na řadě univerzit. Zemřel v roce 1998 ve věku 84 let, bez většího mediálního rozruchu.

Jeho jméno dnes nese planetka (3899 Wichterle), ale v běžném povědomí zůstává překvapivě málo známý. Mladí lidé, kteří denně nosí kontaktní čočky, často netuší, že za jejich pohodlím stojí český vědec, který věřil, že i z malé kuchyně může vzejít vynález s celosvětovým dopadem.

Otto Wichterle je symbolem toho, že věda není jen otázkou laboratoří a grantů. Je to především otázka nápadu, odvahy a vůle jít svou cestou a to i navzdory systému. Jeho příběh nám připomíná, že Češi mají  světové vědě co nabídnout, a že není třeba velkých institucí k tomu, aby vzniklo něco, co změní svět.

Wichterle nebyl jen vynálezce , byl to tichý rebel, který nikdy nepřestal věřit v sílu poznání a lidského ducha. A právě proto by jeho jméno nemělo upadnout v zapomnění