Střípky české historie Jídelníček Karla IV.: Co se jedlo u královského stolu?

Když se řekne středověk, většina z nás si představí rytíře v brnění, hrady, šermíře, možná i nějakého draka nebo mor. Ale málokdo si vybaví, co tehdy lidé vlastně jedli  a co teprve král! Takže pojďme nahlédnout pod pokličku samotného císaře římského a krále českého, Karla IV. Ať víme, co se servírovalo na královském stole a jak chutnal život v dobách, kdy se Praha stávala srdcem Evropy.

 

Královská kuchyně v akci

Nečekejme kuchyni jako dnes  žádné indukční desky, žádné mikrovlnky. Veškeré vaření probíhalo nad ohněm, v peci nebo na rožni. Dvorská kuchyně byla ale překvapivě dobře organizovaná. Existovali speciální kuchaři, zásobovači, ochutnávači (ano, někdo musel jídlo vyzkoušet, aby král neumřel na otravu), a nechyběli ani specializovaní „cukráři“, kteří připravovali sladkosti z medu a sušeného ovoce.

Maso? Maso!

Maso bylo hlavní hvězdou každé pořádné královské hostiny. A rozhodně ho nebylo málo. Na stole se pravidelně objevovalo:

Hovězí, telecí a vepřové – to byla klasika.

Drůbež – kuřata, husy, kachny i holubi (ti byli tehdy delikatesou).

Zvěřina – srnčí, jelen, divočák, bažant. Ulovit si večeři? Pro dvorní myslivce denní rutina.

Ryby – ve dnech půstu byly ryby nutností. Jedly se štiky, kapři, candáti, pstruzi. Čerstvé i uzené.

Maso se nejedlo suché – bylo doplněno různými omáčkami, které by dnešní gurmány možná trochu zmátly. Třeba sladkokyselé, s přídavkem medu, vína, octa a sušeného ovoce. Koření hrálo velkou roli – a čím více, tím lépe. Vždyť bylo důkazem bohatství a prestiže.

 

Chléb, kaše a placky – každodenní jistota

K jídlu samozřejmě patřil chléb. Ne vždy bílý a nadýchaný, spíš hutný, tmavý a žitný. Pšeničný byl dražší a považovaný za sváteční. K chlebu se podávaly různé kaše – z prosa, pšenice nebo ječmene. Jedlo se rukama, a chléb často sloužil jako „talíř“, na který se pokládalo maso a další pokrmy.

 

Polévky? Jasně! Ale jiné než dnes

Středověké polévky byly často spíš „řídké kaše“ než něco, co bychom jedli lžící. Mnoho polévek se vařilo z luštěnin, obilovin, zeleniny, vývarů – a často byly doslazovány nebo okyselovány. Třeba hrách se skořicí a medem? Pro tehdejší jazýčky lahůdka.

 

Zelenina a ovoce – ale jen co sezóna dala

Zelenina byla samozřejmostí, ale výběr byl omezený:

Cibule, česnek, zelí, kapusta, mrkev, petržel, hrách, čočka.

Brambory ani rajčata? Zapomeň. To dorazilo do Evropy až o dvě století později.

Ovoce bylo hlavně domácí – jablka, hrušky, švestky, třešně. Exotika jako citrony nebo pomeranče? Velmi vzácné a drahé. Naopak sušené ovoce – fíky, datle, rozinky – bylo oblíbené a hojně používané i do hlavních jídel.

 

Sladkosti bez cukru

Cukr byl v té době luxusní záležitost. Sladilo se tedy hlavně:

Medem – ten byl základ.

Sušeným ovocem – rozinky nebo fíky dodávaly sladkost do omáček i kaší.

Ze sladkostí se dělaly jednoduché koláčky, pečené kaše s ovocem nebo třeba první verze perníku – ochuceného medem a kořením.

 

Pilo se hodně. Ale hlavně tekutý chléb

Pít se muselo – voda nebyla vždycky bezpečná, a tak se pila:

Medovina – sladká, opojná a voňavá.

Pivo – tehdejší piva byla slabší než ta dnešní, spíš výživná „polévka“ z obilí.

Víno – Karel IV. miloval víno a výrazně podpořil vinařství v Čechách. Zásluhou jeho dekretu vznikly vinice na Mělníku i v Praze.

 

Koření – chuť i prestiž

Když měl dvůr přístup ke koření, byla to velká věc. Koření bylo drahé, dováželo se z Orientu a bylo známkou bohatství. Často se používalo:

• pepř
• skořice
• zázvor
• hřebíček
• muškátový oříšek
• a šafrán – to byl opravdový poklad

 

Stolování jako divadlo

Jídlo nebylo jen o nasycení. Byla to událost, společenský rituál, často i politická záležitost. Hostiny trvaly hodiny, jídla se střídala v desítkách chodů a mezi nimi vystupovali hudebníci, kejklíři nebo trubadúři. Jedlo se rukama, lžícemi, nožem. Vidličky se sice už objevovaly, ale byly považovány za módní výstřelek a mnoho lidí se na ně dívalo s podezřením.

 

Tak co, dali byste si?

Dnešní dietolog by asi omdlel, ale tehdejší jídelníček měl své kouzlo – čerstvé suroviny, sezónní jídla, hodně masa, hodně pohybu (protože to si musel člověk odmakat), žádné konzervanty ani éčka. A i když si možná dnes raději dáme pizzu nebo burger, je fajn občas si připomenout, jak se jedlo ve středověku – a třeba i ochutnat nějaký ten perník podle staré receptury.

Chcete hostinu jako Karel IV.? Tak hlavně nezapomeňte na medovinu, husu a pořádnou porci kaše!