Markéta Pavelková 
Nemoc sama dovolenou nepřeruší
Pokud zaměstnanec během dovolené onemocní, ale nenavštíví lékaře a nevznikne mu dočasná pracovní neschopnost, čerpání dovolené pokračuje. Nestačí tedy zaměstnavateli po návratu oznámit, že člověku bylo několik dní špatně a část volna si neužil podle představ. Jestliže lékař zaměstnance uzná dočasně práce neschopným ještě v průběhu dovolené, dovolená se ode dne vzniku pracovní neschopnosti přerušuje. Dny, které měly následovat po tomto datu, se už nepovažují za vyčerpanou dovolenou.
Zaměstnanec o ně nepřijde a může je využít později.
„Například zaměstnanec čerpá dovolenou od pondělí do pátku a ve středu je uznán práce neschopným. Pondělí a úterý zůstávají dovolenou, od středy už jde o pracovní neschopnost. Zaměstnanec tak z původně plánovaných pěti pracovních dnů vyčerpá pouze dva. Zbývající dny se ale automaticky nepřipojí za konec pracovní neschopnosti. Po uzdravení nemůže zaměstnanec jednoduše zůstat doma s odůvodněním, že si dokončuje přerušenou dovolenou. Její další čerpání musí určit nebo schválit zaměstnavatel,“ říká Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz.
Nemoc až po návratu již dovolenou nevrátí
Odlišná situace nastane, pokud zaměstnanec vyčerpá celou dovolenou a lékař jej uzná dočasně práce neschopným až po jejím skončení. Typickým příkladem je návrat v neděli večer a návštěva lékaře v pondělí ráno. V takovém případě byla dovolená řádně vyčerpána a pracovní neschopnost začíná až v den, který měl být prvním pracovním dnem po návratu.
„Ani skutečnost, že se první příznaky objevily už u moře nebo během cesty domů, sama o sobě předchozí dny dovolené neobnoví. Rozhodující je datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti stanovené lékařem. Zaměstnanec by proto neměl spoléhat na to, že mu český lékař po návratu automaticky vystaví neschopenku za celou dobu nemoci v zahraničí,“ říká Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví.
Prvních 14 dní platí zaměstnavatel
Pojem nemocenská se běžně používá pro celé období nemoci, finančně se ale pracovní neschopnost dělí na dvě části. Během prvních 14 kalendářních dnů poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy zaměstnavatel. Náhrada náleží za pracovní dny a za svátky, za které by zaměstnanci jinak příslušela náhrada mzdy nebo by se mu mzda nekrátila. Její zákonná výše odpovídá 60 procentům redukovaného průměrného výdělku. Nejde tedy jednoduše o 60 procent běžné hrubé mzdy. Nejprve se vypočítá průměrný hodinový výdělek a následně se upraví pomocí zákonných redukčních hranic. Karenční doba už neplatí, náhrada proto přísluší již za první zameškanou směnu.
Pokud pracovní neschopnost trvá déle, od 15. kalendářního dne vyplácí nemocenské příslušná správa sociálního zabezpečení. Dávka se poskytuje za kalendářní dny, tedy včetně víkendů a svátků. Do 30. dne činí 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. do 60. dne 66 procent a od 61. dne 72 procent. Výsledná částka bývá nižší než běžná mzda i než náhrada za čerpanou dovolenou, která se poskytuje ve výši průměrného výdělku. Přerušení dovolené nemocí proto sice zachová její nevyčerpanou část, neznamená ale, že zaměstnanec obdrží za dobu nemoci stejnou částku jako za dovolenou.
Zaměstnavatele je nutné informovat
„V Česku lékař vystavuje elektronickou neschopenku a informace se prostřednictvím systému dostane také k zaměstnavateli. Zaměstnanec má přesto povinnost oznámit překážku v práci bez zbytečného odkladu. Nejvhodnější je zavolat, poslat e-mail nebo zprávu nadřízenému podle interních pravidel firmy. Zaměstnanec nemusí zaměstnavateli sdělovat diagnózu. Měl by ho ale informovat, že byl uznán práce neschopným, od jakého dne do práce nenastoupí a případně kde bude během nemoci pobývat. To je důležité zejména tehdy, když nemoc začne ještě před plánovaným návratem z dovolené,“ říká Anna Kevorkyan z JenPráce.cz.
V zahraničí nestačí účet od lékaře
Při onemocnění v zahraničí je nutné rozlišovat zdravotní péči a potvrzení pracovní neschopnosti. Evropský průkaz zdravotního pojištění může pomoci s úhradou nezbytného ošetření, sám však není dokladem o tom, že zaměstnanec nemohl pracovat. Zaměstnanec by měl navštívit místního lékaře a požádat jej o potvrzení pracovní neschopnosti s uvedením jejího začátku a předpokládané délky.
„Dokument je potřeba co nejdříve poslat zaměstnavateli. Pokud neschopnost vznikne v členském státě EU nebo ve státě, s nímž má Česká republika příslušnou smlouvu, používá se při delším trvání také žádost o nemocenské při vzniku pracovní neschopnosti v zahraničí. K ní se přikládá potvrzení zahraničního lékaře a podklady se předávají přes zaměstnavatele. Ve státech mimo EU a mimo smluvní země může být uznání dokumentů složitější. Zaměstnanec by proto měl neprodleně kontaktovat zaměstnavatele a příslušnou správu sociálního zabezpečení a zjistit, jaké potvrzení bude potřeba. Není vhodné čekat až na návrat do Česka,“ upozorňuje Jana Jáčová z UOL Účetnictví.
Nejdůležitější je řešit nemoc včas. Formálně potvrzená pracovní neschopnost může dovolenou přerušit a zachovat její zbývající část. Pouhé tvrzení, že byl zaměstnanec během volna nemocný, ale k vrácení dnů dovolené nestačí.
