Vztahů, kde je žena starší, je o 30 procent víc. Přibývá také starších rodičů

Mladá žena po boku staršího zajištěného muže. To byli ještě nedávno typičtí nastávající rodiče. V současné době se ale trend začíná obracet a přibývá žen, které se zamilovaly do mladšího muže a rozhodly se s ním založit rodinu. Vidět je to zejména u klientů reprodukčních klinik, kam tyto páry směřují ve chvíli, kdy se jim nedaří počít dítě.

 

„Od roku 2019 se počet klientek nad čtyřicet let s mladším partnerem zvýšil zhruba o třicet procent. Věkový rozdíl mezi partnery bývá obvykle pět až sedm let,“ říká Daniel Hlinka, embryolog a zakladatel IVF centra Clayo Clinic. To dokazuje i studie zveřejněná v časopise Journal of Marriage and Family, která ukázala, že manželství, kde je žena starší než muž, tvoří přibližně 15 % všech manželství v USA a tento podíl se postupně zvyšuje.

 

Podle Hlinky jsou tito budoucí rodiče obvykle finančně i psychicky připraveni na příchod dítěte, mají stabilní zázemí a vybudovanou kariéru. „Jedná se o trend, který odráží moderní změny v životním stylu i vnímání partnerských vztahů. Páry se založením rodiny zkrátka vyčkávají. Přibývá také žen, které nemají vhodného partnera a nechtějí dítě za každou cenu,“ doplňuje Daniel Hlinka.

 

Jeho slova potvrzuje například Hana Veselá, která si našla partnera, který je o 12 let mladší než ona. „Prvního syna jsem měla brzo, bylo mi teprve osmnáct. Určitě bych chtěla ještě jedno dítě, ale zatím na to nespěchám. Můj současný partner je výrazně mladší a do založení rodiny se zatím nehrne. To mi maximálně vyhovuje,” popisuje Hana Veselá.

 

Děti mají starší matky i otce

 

Zvyšuje se nejen věk žen, které přicházejí do reprodukčních center, ale také mužů. „Společnost často řeší neplodnost pouze s ohledem na ženy. Tváříme se, že problém je pouze v partnerce. Muži ale mají pocit, že jejich plodnost je nekonečná, protože spermie se tvoří co tři měsíce. To je ale hluboký omyl. S věkem kvalita spermií klesá a výrazně se zvyšuje počet buněk, které jsou geneticky poškozené,” zdůrazňuje Daniel Hlinka.

 

Pro dvojice, které založení rodiny začínají řešit až po čtyřicátých narozeninách jednoho z partnerů, pak mnohdy nezbývá jiné řešení než právě asistovaná reprodukce. „U žen zhruba od 42 let jsou jedinou možností, jak zažít vlastní těhotenství a porod, darovaná vajíčka. V tomto věku je šance na otěhotnění a porod zdravého dítěte za využití vlastních vajíček minimální, s vysokým rizikem raných potratů a vzniku geneticky poškozených plodů a dětí,“ varuje Daniel Hlinka.

 

Řešením podle něj může být větší rozmach a častější využití tzv. social freezingu. Jedná se o preventivní zamrazení pohlavních buněk, tedy vajíček u žen a spermií u mužů, v době, kdy je plodnost na vrcholu, tedy obvykle mezi 20. a 30. rokem věku. Pohlavní buňky jsou tak uchované do doby, než je člověk připravený založit rodinu. I ve vyšším věku tak jsou díky social freezingu pohlavní buňky dostupné v nejlepší kvalitě nepoznamenané vyšším věkem nastávajících rodičů.

 

Podle odborníků však o této možnosti mnoho lidí vůbec netuší. „Ačkoliv se množství lidí, kteří social freezing využívají, zvyšuje, stále ještě se jedná spíše o menší část populace,“ říká gynekolog Martin Hrehorčák z Clayo Clinic. Podle Human Fertilisation and Embryology Authority (HFEA), se ve Velké Británii počet žen využívajících social freezing mezi lety 2013 a 2018 ztrojnásobil. Podobné trendy lze pozorovat i v dalších evropských zemích, jako je Německo a Španělsko.

 

Dalšímu rozmachu by podle Hrehorčáka výrazně pomohla edukace ve školách. „Učíme dívky, jak neotěhotnět, ale neříkáme jim, že i plodnost má své limity a měly by myslet na budoucnost a na dobu, kdy budou chtít založit rodinu. Stejně tak musíme vzdělávat chlapce, kteří mají mnohdy ještě zkreslenější představy. I jich se omezení plodnosti týká,“ říká Hrehorčák. Podle něj je nezbytné, aby mladí lidé byli lépe informovaní o tom, jak se jejich plodnost s věkem mění. „Je to nezbytné k tomu, aby mohli dělat informovaná rozhodnutí týkající se své budoucnosti. S kompletními znalostmi si budou moci lépe naplánovat studium, kariéru i své další životní směřování,“ uzavírá Martin Hrehorčák.