Znáte historii spodního prádla? Nahota byla přirozená.

Spodní prádlo je dnes přirozenou součástí našeho každodenního oblékání, věděli jste ale, že tomu tak vždycky nebylo? Úplné počátky spodního prádla nelze určit zcela přesně, protože staré obrazy a kresby zachycují spíše horní reprezentativní oděv než to, co bylo pod ním. Ovšem náznaky toho, jak prádlo mohlo vypadat, se přeci jen dají dohledat. Jak se mění historie spodního prádla v čase?

Období datující se zhruba od 3 mil. do 3 500 let př. n. l. Přestože jsou na nástěnných kresbách znázornění lidé v kůži, nahota byla přirozeností. Kožešiny fungovaly jako nutná ochrana v případě nepřízně počasí. Když bylo teplo, chodili lidé nazí, a dokonce i u ohně se svlékali. V dnešní době se s nahotou setkáte jen u některých přírodních národů žijících v teplém podnebném pásu. Holá kůže jim totiž poskytuje dostatek prostoru pro zdobení šperky, malováním a tetováním.

Z hlediska datace se pohybujete v časovém rozmezí 3 500 př. n. l až 6. či 7. stol. n. l. Spodní prádlo ve starověku reprezentovaly především bederní roušky, a to v Egyptě. Jejich posláním bylo chránit zejména pánskou intimní zónu před úrazem a zimou. Do této doby je tedy možné datovat vznik pánského spodního prádla. Ženy si z počátku ňadra ničím nepřikrývaly, jelikož nahota byla přirozená.

„Starověká móda v Řecku si potrpěla na ukazování dokonalosti těla. Římané dbali na hygienu a péči o tělo, které muselo být zpevněné a fit. Proto by byla škoda jej zakrývat. Ženy v té době začaly nosit první primitivní podprsenky. Jednalo se o těsný pruh látky, který se uvazoval kolem hrudníku tak, aby ňadra nebyla povislá,“ říká Adam Rožánek, zástupce české značky spodního prádla Styx.

Ve starověku bylo k vidění spodní prádlo nazývané subligaculum, které bylo unisex. Nosily jej tedy ženy i muži. Kolem hrudníku nosily ženy pás z kůže či látky, kterému se říkalo strophius nebo mamilare.

Doba středověku na časové ose zabírá úsek od 6. do 15. až 16. století. Z počátku byla nahota stále nezpochybnitelnou přirozeností. Ovšem ve 13. století se ve středověké módě začínaly objevovat pánské spodky. První spodní prádlo ve středověku bylo určeno především mužům. Jejich délka byla od pasu po lýtka, kde se uvazovaly. Jakmile přišly do módy pánské punčocháče, spodky se zkrátily a v přední části se objevil praktický poklopec.

„Ženy nosily spodní prádlo jen v době, kdy měly menstruační cyklus, přičemž si jej mohly dovolit jen aristokratické vrstvy. První dámské kalhotky byly dlouhé až ke kolenům a o estetické kráse se zde nedalo mluvit. Navíc je jako první začaly nosit ženy lehkých mravů,“ říká Ruslan Skopal ze sítě prodejen a internetového e-shopu Trenýrkárna.cz.

V době renesance se objevily první unisex košile a spodky s délkou ke kolenům. Kromě toho se do této doby datuje také vznik podvazkových pásů. Z počátku je nosili muži, podvazky přidržovaly punčochy. Jakmile se staly součástí ženského oděvu, byly považovány za zbraň ke svádění. První sexy prádlo je tedy na světě!

Je až neuvěřitelné, že nepohodlné a mnohdy nebezpečné korzety byly součástí dámského spodního prádla celých 300 let. Nosily je dokonce i malé dívky. Pro módu 16. století byl typický úzký pas a tvar ženského těla, který připomínal přesýpací hodiny. Hlavní úlohou korzetu bylo tělo tvarovat a přetvářet tak, aby odpovídalo módním požadavkům tehdejší doby. V pase měla mít žena jen 40 cm.

Přestože korzety nosily již ženy krétské civilizace, o jejich největší rozmach se zasloužila Kateřina Medicejská, která korzet sama nosila a následně vnutila všem ženám u dvora. Ostatně také ona stála za tím, aby se zlepšila hygiena ve středověku. Zavedla používání parfémů a vonných látek, jelikož prý nemohla snést pach svého manžela.

Společně s korzetem, který se vyztužoval kostmi z velryb či kovovými nebo dřevěnými kosticemi, se nosila také krinolína. Ta měla dát sukni typický zaoblený tvar, což byl požadavek tehdejší módy. Pod šaty se nosilo také několik vrstev spodniček. Nechyběly ani „kalhotky“, které byly podobné mužským modelům a punčochy ke kolenům či nad kolena, jež držely podvazky. Toto spodní prádlo mělo zabránit prochladnutí.

Ještě v 18. století panoval názor, že kalhotky nosí pouze služky, tanečnice, prostitutky a staré dámy. Oblibu si získaly až ve 2. pol. 19. století.  Začátek 20. století představuje éru, která byla pro vývoj dámského spodního prádla revoluční. Začalo se upouštět od korzetů. Za první podprsenku ženy vděčí Caresse Crosby, která si pod šaty oblékla podprsenku tvořenou dvěma svázanými kapesníčky. V této době se také výrazně zkrátila délka kalhotek.

První patent na podprsenku získala Marie Tucek. Jednalo se o podprsenku, která byla na ramínka a zapínala se pomocí háčků. Výraznému rozvoji tohoto typu spodního prádla pomohla až Mary Phelps Jacob. Od této doby prošly podprsenky řadou změn.

„Co se týče pánského spodního prádlo, ve 30. letech 20. století existoval spodní „overal“ z pleteniny, který sahal od zápěstí až ke kotníkům. Byl jedním z prvních průmyslově vyráběných kusů spodního prádla, který kladl důraz spíše na teplo než na pohodlí. Ve stejném desetiletí se mezi muže rozšířilo nošení boxerek, které byly původně určeny na léto pro pěší vojsko. Postupem času se nabídka pánského spodního prádla obohatila o trenky, slipy, ale také tanga nebo jocksy,“ říká Ruslan Skopal ze sítě prodejen a internetového e-shopu Trenýrkárna.cz.

„Díky nástupu moderních technologií se v současné době spodní prádlo šije nejen z bavlny, ale také ze syntetických materiálů nebo směsí. Mezi oblíbené materiály patří například lycra, která se používá na výrobu plavek, dámských punčocháčů nebo sportovního oblečení. Dámské podprsenky se vyrábí z bavlny, ale také krajek nebo saténu,“ uzavírá Adam Rožánek, zástupce značky Styx.