Do Tuniska jsem odletěla s kamarádkou po náročném roce, kdy mi dospělé děti odešly z domu a s manželem jsme vedle sebe žili spíše jako spolubydlící. Potřebovala jsem vypnout, načerpat energii a zase se cítit jako žádaná žena. Netušila jsem, jak drahá tato dovolená nakonec bude.
V resortu se kolem nás hned od prvního dne točil jednadvacetiletý animátor Tarek. Byl pozorný, neustále se usmíval a skládal mi poklony, které jsem doma neslyšela snad patnáct let. Zpočátku jsem to brala jako nevinnou letní flirtovací hru, ale podvečerní drinky u bazénu a večerní procházky po pláži udělaly své. Podlehla jsem. Týden s ním byl jako z romantického filmu – cítila jsem se opojená, mladá a znova živá.
Když přišel den odjezdu, Tarek se se mnou srdceryvně loučil, přísahal věčnou lásku a vyměnili jsme si kontakty na sociálních sítích. Návrat do reality všedních dnů byl tvrdý, ale rozhodla jsem se, že letní úlet nechám tam, kde vznikl, a pokusím se zapracovat na svém manželství.
Jenže Tarek to viděl jinak.
První týden mi posílal zamilované zprávy. Když jsem mu diplomaticky vysvětlila, že mám svůj život v Česku a nemůžeme v tom pokračovat, jeho tón se ze dne na den změnil. Začal požadovat peníze – prý na zdravotní péči pro svou matku. Když jsem odmítla, poslala mi přes aplikaci snímky obrazovky našich společných fotografií z hotelového pokoje a zpráv, které jsem mu v opojení psala.
„Buď mi pošleš tisíc eur, nebo tyto fotky i s celým příběhem pošlu tvému manželovi a dceři. Najít je na internetu pro mě byla otázka deseti minut,“ napsal mi chladně v poslední zprávě.
Od té doby nemůžu spát. Každé pípnutí telefonu ve mně vyvolává nával paniky. Manžel si všiml, že jsem bledá a nesoustředěná, ale tvrdím mu, že jde o pracovní stres. Stojím před pekelným rozhodnutím: mám podlehnout vydírání a doufat, že to tím skončí, nebo přijít za manželem sama, přiznat chvilkové selhání a riskovat, že přijdu o třicet let společného života?