Stavební firmy odmítají školy a malé projekty. Města čelí problému, o kterém se nemluví

Zatímco média informují o růstu cen stavebních prací kvůli drahým materiálům a mzdám, realita je podle odborníků komplexnější. Tradiční stavební firmy jsou vytížené na 95 % kapacity a odmítají menší zakázky měst a škol, které považují za administrativně náročné s nízkou marží. Města tak čelí situaci, kdy buď nepřijde žádná nabídka, nebo je cenová nabídka o 30–50 % nad rozpočtem. Modulární výstavba, která dokáže dokončit projekt za 3–5 měsíců místo roku, se tak stává jedním z mála dostupných řešení pro veřejný sektor.

Slepá místa ve veřejné debatě

Ceny stavebních prací v roce 2025 rostly výrazně rychleji než průměrná inflace. Veřejná debata se soustředí především na materiály a mzdy, ale podle Ondřeje Salabu, výkonného ředitele společnosti WAREX, která se zaměřuje na modulární výstavbu, je realita složitější.

„Materiály a mzdy jsou samozřejmě silné faktory, ale systémově je v tom víc vrstev, které se v oficiálních debatách často zlehčují nebo se o nich mluví jen okrajově,“ říká Salaba. Kromě rostoucích cen vstupů identifikuje několik dalších příčin: nízkou produktivitu práce ve stavebnictví, zdlouhavé povolovací procesy, nepředvídatelné územní plánování a nutnost opakovaných studií a posudků.

„Zvýšená administrativa zvyšuje cenu celého projektu – ale na fakturu vám to nenapíše účetní položkou ‚byrokracie‘,“ dodává Salaba.

Když má firma plno, menší zakázky odmítá

Tradiční stavební firmy hlásí podle průzkumu CEEC Research vytížení pracovní síly na 95 % a nasmlouvané zakázky v průměru na 8 měsíců dopředu. V takové situaci se chovají racionálně – malé zakázky jako jedna třída, přístavba nebo menší pavilon znamenají nízkou marži a vysokou organizační náročnost.

„Výsledek? Buď odmítnutí bez nabídky, nebo cenová nabídka ‚aby to bolelo‘,“ vysvětluje Salaba. U obcí a škol je podle něj tato situace vidět extrémně často – nepřišla žádná nabídka, přišla jedna o 30–50 % nad rozpočtem, nebo se opakují výběrová řízení, což vede k dalšímu zdržení.

Pro města a školy je situace ještě komplikovanější kvůli specifickým podmínkám veřejných zakázek. „Veřejné zakázky znamenají dlouhé zadávací řízení, odvolání, přísnou kontrolu změn a tlak na cenu, ne na rychlost. Pro firmu, která má plno, to znamená: ‚Proč bychom se s tím trápili, když máme soukromého developera bez papírů navíc?'“ popisuje Salaba.

Předsudek, který brzdí růst

Největší překážkou růstu modulární výstavby v Česku je podle Salaby předsudek o nedostatečné kvalitě. „Lidé říkají, že modularita znamená ‚levné kontejnery‘, ‚není to na dlouho‘, ‚nevydrží klimatické podmínky‘,“ popisuje běžné reakce.

V praxi to znamená, že i když mají modulární objekty srovnatelnou nebo vyšší kvalitu než konvenční stavba, rozhodovací procesy často nepřistupují na modularitu jako na rovnocennou variantu. „Modulární nabídky jsou odmítány bez hlubší odborné evaluace,“ říká Salaba.