Únor jako bod zlomu: Češi chtějí žít zdravěji, realita je ale rychle dohání

Nový rok přináší předsevzetí, únor tvrdou realitu. Téměř polovina Čechů přiznává, že jejich motivace ke zdravějšímu životu opadá už během prvních týdnů roku. Největší překážkou ale není nedostatek vůle, nýbrž vyčerpání a pracovní tlak. Aktuální průzkum Pluxee ukazuje, že právě zaměstnavatelé mohou významně ovlivnit, zda změna zůstane jen krátkodobým nadšením, nebo se promění v dlouhodobý návyk.

 

Leden bývá symbolem nových začátků. Velká část lidí si dává novoroční předsevzetí, plánují změny a věří, že právě tentokrát to vyjde a oni doopravdy vydrží. Jenže už únor bývá každoročním střetem s realitou všedních dní, jak ukazuje aktuální průzkum společnosti Pluxee, realizovaný agenturou Ipsos. Z něj vyplývá, že Čechům chuť žít zdravěji a být „víc v pohodě“ nechybí. Chybí jim kapacita.

Na otázku, co dnes nejvíce omezuje jejich schopnost žít zdravěji, totiž respondenti z řad zaměstnanců odpovídali překvapivě konzistentně. Nejčastěji zmiňují únavu a psychickou zátěž, kterou uvádí 39 % dotázaných. Hned za ní následuje nedostatek času s 36 % a pracovní vytížení s 35 %. Čtvrtina lidí pak jako významnou bariéru uvedla stres.

 

 

Ženy častěji narážejí na psychickou zátěž, muži na pracovní tlak

Zajímavé rozdíly se v tomto směru ukazují mezi muži a ženami. Únavu a psychickou zátěž uvádí jako největší překážku 43 % žen, zatímco u mužů je to 34 %. To je rozdíl devíti procentních bodů. Častěji pak ženy deklarují také stres, konkrétně 28 % oproti 23 % mužů. Naopak pracovní vytížení více zmiňují muži (38 %) než ženy (33 %). Rodinné povinnosti, zejména péče o děti, limitují 21 % žen a 15 % mužů.

„Data tak ukazují, že zatímco muži více akcentují pracovní tlak, ženy výrazněji pociťují kombinaci práce, rodiny a mentální zátěže. Nejde jen o čas, ale o souběh rolí a dlouhodobé přetížení,“ poukazuje na genderové rozdíly Jan Michelfeit, marketingový ředitel Pluxee.

 

Generace pod tlakem: nejvíce zatížená je střední produktivní skupina

Ještě výraznější rozdíly ukázal průzkum mezi jednotlivými věkovými skupinami zaměstnanců. Nejmladší generace ve věku 18–26 let vykazuje nejvyšší míru psychické zátěže – uvádí ji 49 % respondentů. Stres pak přiznává 36 % mladých lidí a pracovní vytížení 43 %.

 

„Už na začátku kariéry tedy velká část mladých lidí vnímá výrazný tlak. To je poměrně zásadní zjištění. S tím by jistě stálo za to pracovat, přičemž zrovna s tímto by výrazně mohli pomoct zaměstnavatelé prostřednictvím benefitů,“ upozorňuje Michelfeit z Pluxee.

 

Ve kategorii 27–35 let je situace podobná, navíc se zde velmi rychle vytrácí motivace ke změně. Právě tato skupina vykazuje nejvyšší únorový pokles předsevzetí. Ve věku 36–44 let pak „vrcholí“ nedostatek času (47 %) a výrazně narůstá i tlak spojený s péčí o děti, jak uvádí 37 % respondentů. Tato skupina je tedy vystavena kumulaci pracovních i rodinných nároků a rovněž by si zasloužila ze strany zaměstnavatelů větší péči. Vyčerpaný zaměstnanec totiž nemůže odvádět dobrý pracovní výkon.

 

Naopak u lidí ve věku 54–65 let je stres již nižší (19 %), stejně jako únorový pokles motivace (21 %). Bariéry se zde přesouvají spíše směrem ke zdravotním omezením, která uvádí 22 % respondentů.

 

Finance jako limitující faktor?

Výraznou „brzdou“ na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu jsou podle respondentů také finance. Finanční možnosti označilo za limit 27 % dotázaných, tedy zhruba každý čtvrtý zaměstnaný Čech. U mladších generací je tento podíl ještě vyšší – mezi lidmi do 35 let uvádí finance jako překážku dokonce více než třetina respondentů. U nejmladších ve věku 18–26 let je to 35 %, ve skupině 27–35 let pak 34 %. S rostoucím věkem tento faktor postupně slábne, u lidí nad 54 let jej zmiňuje už jen necelých 20 %.

 

„Finance tedy nejsou hlavní bariérou napříč populací, pro mladší generace ale představují reálný tlak. Zároveň je ovšem z dat patrné, že ještě silnější překážkou než peníze je vyčerpání, časový stres a pracovní zatížení,“ shrnuje část výsledků průzkumu Jan Michelfeit, a otevírá tak důležitou otázku: Je zdravý životní styl skutečně tak drahý, nebo často spíše nedostupný kvůli nedostatku energie a prostoru?

 

I malé kroky se počítají

Zdravější návyky nemusí za každých okolností nutně znamenat vysoké výdaje. Pravidelná chůze, běh, domácí cvičení, omezení alkoholu, kvalitnější spánek nebo drobné úpravy jídelníčku patří mezi kroky, které jsou dostupné téměř každému. Klíčové je začít postupně a realisticky – malými změnami, které jsou dlouhodobě udržitelné. Právě drobné krůčky mohou snížit pocit, že změna je finančně či časově nedosažitelná.

 

„Současně by se ale odpovědnost neměla přenášet jen na jednotlivce. Pokud lidé jako hlavní bariéry uvádějí pracovní vytížení a nedostatek času, pak je zřejmé, že významnou roli může sehrát i zaměstnavatel,“ myslí si Michelfeit z Pluxee a doplňuje: „Firemní příspěvky na sport, zdravotní programy, podpora duševního zdraví či flexibilní pracovní doba mohou snížit nejen finanční tlak, ale především časovou a psychickou zátěž. U mladších zaměstnanců, kteří finanční limity pociťují nejvíce, pak mohou benefity představovat konkrétní nástroj, jak zdravější návyky zpřístupnit.“

 

Zdravý životní styl tak není jen otázkou osobního rozhodnutí či otázkou peněz. Je výsledkem kombinace individuální motivace, dostupných možností a prostředí, které změnu podporuje – nikoli komplikuje.

 

Únor skutečně láme předsevzetí

Průzkum zároveň potvrzuje, že únor je kritickým obdobím pro udržení změny. Motivace ke zdravým předsevzetím podle 27 % lidí opadá právě během něj. Dalších 22 % přiznává, že jejich odhodlání slábne už do dvou týdnů nového roku, a těch, kterým motivace vydrží alespoň do jara, je 21 %.

 

„Nejohroženější“ skupinou jsou v tomto směru lidé ve věku 27–35 let, kterých během února poleví 35 %. Naopak u lidí nad 54 let je tento podíl výrazně nižší, konkrétně 21 %. Ženy pak únor uvádějí jako bod zlomu o něco častěji než muži (29 % oproti 26 %), zatímco muži o něco častěji deklarují rychlé opadnutí do prvních dvou týdnů v roce (23 %).

 

Data tak naznačují, že právě mladší produktivní generace, která zároveň častěji čelí pracovnímu tlaku a finančním limitům, je z hlediska výdrže „nejzranitelnější“.

 

„Únor zde viditelně funguje jako moment, kdy se původní nadšení střetává s každodenní realitou – pracovním tempem, únavou i rodinnými povinnostmi. Bez stabilnější podpory se tak předsevzetí často vyčerpají stejně rychle jako ti, kdo si je dali,“ konstatuje Jan Michelfeit a dodává: „Únor tedy skutečně představuje moment, kdy se ukazuje, zda změna stojí jen na nadšení, nebo i na systému podpory.“

 

Suchý únor jako symbol širší prevence

Pokud je únor měsícem, kdy se mnohým začínají předsevzetí rozpadat, může být zároveň i motivací začít znovu – tentokrát realističtěji a vědoměji. V tomto kontextu získává na významu iniciativa Suchý únor. Ta dnes není vnímána jen jako měsíční abstinence, ale jako symbol širšího přemýšlení o zdraví a vlastních návycích.

 

Do Suchého února se podle průzkumu pravidelně zapojuje 13 % lidí a dalších 12 % jej vyzkoušelo alespoň jednou. Téměř 15 % respondentů účast zvažuje. Naopak 61 % uvádí, že je tato iniciativa nezajímá – u lidí nad 54 let je tento podíl ještě vyšší (67 %), zatímco mezi nejmladšími ve věku 18–26 let je to výrazně méně (43 %).

 

Zajímavé je také to, jak lidé Suchý únor vnímají. Přibližně 15 % respondentů jej označuje za cestu ke zdravějšímu životnímu stylu. Nejčastěji je však chápán jako krátkodobý detox – tak jej vidí 30 % dotázaných. Dalších 23 % jej považuje spíše za marketingovou kampaň. U mladších ročníků (18–26 let) je přitom častěji vnímán jako restart či příležitost ke změně, zatímco starší generace jsou v tomto ohledu skeptičtější.

 

„V kontextu dat o únorovém poklesu motivace je zřejmé, že právě konkrétně ohraničená výzva by mohla být tím krokem, který lidem pomůže překlenout kritické období. Může jít o záchytný bod, od kterého se lidé odrazí místo toho, aby ihned skočili do nerealistických a velkolepých předsevzetí,“ myslí si Jan Michelfeit.

 

„A právě takové kroky, pokud jsou podpořeny stabilním pracovním prostředím a rozumně nastavenými benefity, mají největší šanci proměnit krátkodobou výzvu v dlouhodobý návyk,“ dodává Michelfeit z Pluxee.

 

Wellbeing už není benefit navíc

Průzkum přináší jasné poselství: Češi chtějí žít zdravěji. Největší překážkou však není neochota, ale vyčerpání způsobené pracovním tlakem a každodenními povinnostmi. Únor pak představuje bod zlomu, kdy se ukazuje, zda změna stojí jen na počátečním nadšení, nebo je podpořena vhodným prostředím.

 

Zdravý životní styl nezačíná nutně drahou permanentkou ani radikální dietou. Často začíná malými, realistickými kroky. Pokud se ale osobní snaha potká s podporujícím pracovním nastavením, flexibilitou a důrazem na duševní zdraví, výrazně roste šance, že předsevzetí přežijí nejen leden, ale zůstanou s námi i dlouho poté.

 

Foto: Pluxee

Průzkum byl realizován agenturou Ipsos v únoru 2026 na reprezentativním vzorku 1050 zaměstnanců ČR ve věku 18–65 let.