Přenos vztekliny z netopýra na člověka je spíše vzácnost, přesto je tento savec v současnosti jediným a nejrizikovějším nositelem vztekliny v Česku, podobně jako je tomu v jiných rabies free zemích. U ostatních zvířat, jako například u psů nebo lišek, se virus u nás podařilo vakcinací vymýtit. Lidé, které netopýr škrábne nebo kousne, mohou využít například SOS netopýří linku. Češi se ale proti vzteklině očkují, a to buď preventivně, před cestou do rizikových oblastí, nebo v antirabických střediscích po poranění zvířetem, u kterého nelze vzteklinu vyloučit. V budoucnu by toto očkování mělo být ještě jednodušší. Počet dávek vakcín, které se v současnosti aplikují, by se mohl snížit. Právě vzteklinu a očkování řešili specialisté na X. kongresu klinické mikrobiologie, infekčních nemocí a epidemiologie na podzim v Ostravě.
„Jedinou pomocí proti vzteklině je nechat se po rizikovém poranění zavčas naočkovat a případně bezprostředně získat ochranné protilátky sérem. Jakmile se u člověka objeví první příznaky, je pozdě. Nemoc totiž stoprocentně končí smrtí, účinný lék neexistuje,“ přibližuje MUDr. Petr Kümpel, emeritní primář infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě. Virus vztekliny napadá v lidském těle centrální nervový systém. Infekci přenáší nakažená zvířata slinami při kousnutí, jiné cesty přenosu jsou raritní. Dříve u nás byli nejvíce rizikoví psi, kočky, lišky, další divoká, ale i domácí zvířata, v současné době jsou to právě netopýři. Česká republika je totiž podle mezinárodních kritérií už dvacet let takzvaně rabies free, tedy bez výskytu vztekliny. To se ale vztahuje pouze na zvířata, která se pohybují po zemi. U netopýrů se vyskytuje jiný typ viru, který savec na ostatní zvířata nepřenáší, člověka ale vzteklinou nakazit může (s tímto rizikem se setkal např. muž letos v červenci v Ostravě). „Netopýr je dnes v tuzemsku jediným přenašečem vztekliny. U ostatních zvířat by se virus vyskytovat neměl, pokud se nejedná o zvíře dovezené či zatoulané z oblastí, kde se vzteklina vyskytuje. Záchyt ojedinělých případů vztekliny přitom byl v posledních letech hlášen i v Polsku, Maďarsku a na Slovensku,“ vysvětluje MUDr. Kümpel. Pokud lidem netopýr vletí domů nebo ho najdou třeba poraněného venku, neměli by panikařit, ale určitě by na něj neměli sahat bez silných rukavic. V případě, že si neporadí sami, mohou kontaktovat například městskou policii, záchrannou stanici nebo takzvanou SOS netopýří linku, kde lidem odborníci poradí nebo pomohou s odchytem. „Netopýr sám od sebe člověka zpravidla nekousne. Pokud se ho ale bude snažit chytit nebo jej vyhnat, pak hrozí, že zvíře zaútočí,“ říká MUDr. Kümpel s tím, že samozřejmě ne všichni netopýři jsou nakažení. „Výskyt infekce je velice vzácný. Přesto je nutné v případě poranění netopýrem, případně jiným zvířetem, u nějž vzteklinu nelze vyloučit, vždy navštívit lékaře či lépe přímo antirabické centrum, kde lékař posoudí riziko a pacient v případě potřeby dostane postexpoziční antirabickou profylaxi. Ta jediná může v případě poranění vzteklým zvířetem odvrátit rozšíření viru v nervovém systému, a zabránit tak smrtelné nemoci,“ dodává. Stejně by pak měli lidé postupovat, pokud je neznámé, veterinárně nevyšetřitelné zvíře napadne třeba v zahraničí, zejména v Africe nebo v Asii, ale i v některých zemích Evropy a dalších kontinentů. Vzteklinu tam přenáší nejčastěji psi, ale i další toulavá domácí či divoká teplokrevná zvířata, například opice. „Inkubační doba vztekliny bývá většinou 3 až 8 týdnů po napadení, někdy ale i několik měsíců až let. V každém případě je nutné nechat se naočkovat co nejdříve po rizikovém poranění. Úplně nejlepší je pak na rizika myslet předem a vakcinaci zvážit preventivně před samotnou cestou do zahraničí,“ doporučuje MUDr. Milan Trojánek, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK, která provozuje ve FN Motol velké očkovací centrum.
Do budoucna by se mohlo změnit množství dávek vakcín. Novou podobu doporučených postupů zatím infektologové spolu s dalšími odborníky připravují. „V současnosti máme k dispozici velice účinné vakcíny, které tvoří značné množství protilátek, a proto pravděpodobně dojde ke snížení počtu dávek potřebných jak k preexpoziční, tak i postexpoziční profylaxi,“ uzavírá MUDr. Kümpel.
