Zabalit kufry a zamávat dětem do odjíždějícího autobusu – právě tak začínají nejedny letní prázdniny plné pohybových aktivit. S nimi se ale pojí i nebezpečí vážného úrazu, který je pro děti nejčastějším důvodem k hospitalizaci. Před odjezdem by tak rodiče měli zvážit možnosti pojistného krytí. Organizátoři letních pobytových zájezdů a sportovních akcí totiž tuto povinnost nemají. Podle statistik Státního zdravotního ústavu nejčastěji končí v nemocnici děti ve věku od 13 do 14 let.
Dětské tábory, školy v přírodě nebo sportovní soustředění. Letní akce představují pro děti zdravý pohyb, ale také spoustu potenciálně nebezpečných situací. Ne každý rodič ale posílá své potomky na pobytové zájezdy o prázdninách pojištěné. „Organizátoři podobných akcí tuto povinnost ze zákona nemají, pokud se rozhodnou zařídit hromadnou pojistku pro všechny účastníky, činí tak dobrovolně. Jen málokteré dítě odjíždí z dětského tábora bez modřiny nebo drobné oděrky, poranění bývají většinou mírnější. Častější pohybová aktivita ale úměrně zvyšuje riziko vážnějšího úrazu, i proto by rodiče neměli krytí rizik před letními měsíci podcenit,“ vysvětluje Marcela Pekárková, produktová manažerka životní pojišťovny Youplus.
Statistiky zdravotníků přitom ukazují, že právě úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí a trvalého postižení u dětí. V důsledku úrazu podle dat Státního zdravotního ústavu zemře každý rok více dětí než na všechna onemocnění dohromady. V průměru si úrazy ročně vyžádají odhadem přes 30 tisíc hospitalizací, dalších více jak 500 tisíc dětských úrazů vyžaduje ambulantní ošetření. Nejčastěji se přihodí dětem ve věkové skupině od 13 do 14 let.
Co všechno zahrnout do pojistné částky?
Primárně je podle odborníků důležité pokrýt zejména vážná a dlouhodobá rizika. Teprve v okamžiku, kdy jsou kvalitně zabezpečena, dává smysl pojišťovat rizika s nižším dopadem. „Zlomenina ruky, která nevyžaduje operaci, nezanechá žádný trvalý následek. Je určitě nepříjemná, ale nezruinuje rodinný rozpočet. Krátkodobé úrazové pojištění pro děti tak může posloužit jako vhodný doplněk právě pro tyto akce s vyšší pohybovou aktivitou, která je občas příčinou poranění. Je to spíš navýšení pojistné ochrany, spoléhat se pouze na tento produkt je ale nedostačující,“ tvrdí Pekárková.
I tady platí, že v první řadě je dobré pokrýt vážné úrazy, které mohou zanechat trvalé následky, a ovlivnit tak celý budoucí život dítěte i jeho rodiny. Při kalkulaci pojistných částek je proto potřeba brát v úvahu dlouhodobý dopad úrazu. „Důležitým aspektem je budoucí výpadek příjmu dítěte. Některá zranění totiž mohou způsobit to, že potomek ani za několik let nebude schopný pracovat, a zajistit tak své vlastní potřeby. Tohle všechno je nutné vzít v úvahu při určování pojistné částky,“ zdůrazňuje Pekárková.
Vážný úraz, který zanechá trvalé následky, s sebou totiž nese další důležité náklady. Sem patří finanční prostředky potřebné pro léčbu úrazu, rehabilitaci, pořízení kompenzačních pomůcek nebo například protézy či invalidního vozíku, pokud to diagnóza vyžaduje. „V případě vážného úrazu dítě nejprve potřebuje péči rodiče, protože se samo o sebe nepostará. Pak následuje další péče – rehabilitační pobyt nebo lázně, dočasně či trvalé kompenzační pomůcky a v nejhorším případě zůstane následek, který bude dítě limitovat po zbytek života. Třeba i v možnosti výdělku,“ dodává Pekárková.
Pojištění rodičů na prvním místě
Před pojištěním svých dětí je podle expertky nutné myslet v první řadě na to, aby funkční smlouvu měli sami rodiče. „V první řadě je potřeba se zaměřit na ochranu jejich příjmů, aby byla rodina finančně zabezpečena v případě různých nepříznivých situací. Mezi ty se řadí například ztráta živitele rodiny, kde se uplatňuje pojištění pro případ smrti, a také trvalá nebo dlouhodobá neschopnost pracovat,“ popisuje Pekárková.
Pokud jsou rodiče ekonomicky aktivní, měli by být oba pojištění, protože i výpadek příjmu jen jednoho z nich může být pro rodinu obtížně zvládnutelný. „I když jeden z rodičů nepracuje – například maminka s dětmi na rodičovské dovolené – má její role v rodině významnou hodnotu, kterou je v případě její absence potřeba nahradit. Pokud by vážně onemocněla, a s péčí o děti a domácnost by nemohla pomoci širší rodina, bylo by potřeba uhradit náklady na soukromou školku nebo chůvu, popřípadě výdaje na pomocnici v domácnosti,“ vysvětluje Pekárková s tím, že rodina by navíc mohla čelit i nákladům spojeným se samotnou léčbou.