Psycholožka radí: Jak s dětmi mluvit o válce na Ukrajině

Ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou je zásadním tématem v celospolečenském dění. Má psychický dopad na nás všechny a bylo by liché domnívat se, že se nijak nedotýká dětí. Tipy, jak našim nejmenším pomoci složitou situaci zvládat a jak s nimi správně komunikovat, připravila dětská psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová ve spolupráci s Kidtown.cz, odborníky na správný rozvoj dítěte.

Přestože děti nemusí rozumět všem slovům dospělých, jsou zvýšeně citlivé na neverbální komunikaci, projevy těla (výraz tváře, gesta, postoj těla, tón hlasu apod.). Obecně můžeme říct, že děti stejně jako my prožívají obavy, strach, smutek, nejistotu, ztrátu pocitu bezpečí atd. U nejmenších dětí se může objevit zvýšená fixace na rodiče, potíže s usínáním, noční pláč, buzení a noční můry, změna chuti k jídlu, potíže s vyměšováním (např. pomočování, zácpa), nový strach (ze tmy, ze zvířete), regresivní chování (cucání palce, šišlání, kňourání). Děti školního věku se ve stresu často potýkají se ztrátou zájmu, neschopností se soustředit, zhoršením paměti, nárůstem školních neúspěchů, mohou být agresivní, vzdorovité, pasivní, vyhýbají se povinnostem, příp.se přidružují fyzické potíže (bolesti hlavy, zad, trávicí potíže, kožní problémy apod.), poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, nebo třeba deprese.

Jak tedy dětem můžeme v této situaci pomoci?

Pečlivě posuzujme, zda dítě pro vnitřní klid a pocit bezpečí potřebuje dostatek informací, nebo je naopak citlivé a jejich přísun pro něj bude více stresující.
Ve chvíli, kdy jeví zájem, ho rozhodně neodmítejme a buďme k dispozici pro případnou diskuzi a zodpovězení otázek.
Nechme dítě, ať si informace dávkuje samo. Na začátku se zeptejme, co o celé situaci ví, jak ji vnímá. Pak mu nabídněme, že se může dotazovat.
Odpovídejme jen na to, na co se dítě skutečně ptá, nezahlcujme ho informacemi. Dejme mu prostor informace vstřebat.
Mluvme pravdu. Nebojme se přiznat, že něco nevíme. Pokud je to možné, můžeme nabídnout, že informace zjistíme. To můžeme udělat i společně.
Formu je potřeba uzpůsobit věku dítěte. U dětí batolecího a předškolního věku nezabíhejme do detailů.
Nepoužívejme věty typu: „Nic se neděje!“, „Všechno bude dobré!“, „Nemáš se čeho bát!“, znevažují dětské prožívání. Dítě nabyde dojmu, že to, co prožívá, je neadekvátní.
Nezapomeňme ale ošetřit dětské emoce. Pojmenovávejme, co se v něm odehrává: „Je normální mít strach!“, „Vidím, že tě to rozrušilo.“. Ujišťujme ho, že vše, co v tuto chvíli prožívá, je normální. „Musí být náročné to celý den poslouchat.“ U malých dětí pojmenovávejme i emoce svoje: „Máma je dnes rozčílená.“, „Je to dnes na mě moc, promiň, že ti nevěnuji dostatek pozornosti.“
Dejme najevo, že i my prožíváme stejné, nebo podobné pocity. Dítě bude cítit sounáležitost. Pocit, že v tom nejsem sám, bývá úlevný. Když se budeme tvářit, že my jsme silní, dítě může nabýt dojmu, že ono je špatné.
Ukažme, že tu pro své děti jsme, ať se děje cokoliv. Můžeme jít na procházku, společně upéct koláč, zahrát si nějakou hru.
U dětí batolecího, předškolního, ale i mladšího školního věku podporujme ventilování napětí formou hry a relaxační činnosti. Může být klidová (malování obrázku, a to klidně i s tématikou války), ale i rychlá, dynamická (hra na vojáky, závody aut atd.).
Pokud starší děti sledují média, povídejme si s nimi o tom, buďme otevření jejich názoru, veďme je k tomu, že postoje mohou být odlišné, že se také mohou objevit dezinformace. Ideální je sledovat vše společně, komentovat, sdílet.
Orientujme sebe i své děti na věci, které jsou stabilní, které zůstaly nezměněné a které můžeme mít pod kontrolou (docházka na kroužky, plány na víkend ad.)
Starším dětem můžeme, pokud o to budou stát, nabídnout varianty, jak se zapojit do pomoci (vyvěsit vlajku, poslat peníze, sdílet možnosti podpory na sociálních sítích, nabídnout pomoc ukrajinskému spolužákovi – vyslechnout ho, nebo s ním jen mlčky být). Získají pocit, že mohou být užiteční a mají možnost se na vývoji událostí podílet.
Neztrácejme optimismus! Někdy máme tendenci vidět věci černě a předjímat špatné konce. Snažme se odlišit realitu, od našich fantazií.