Co je ti? Nic. Na Světový den duševního zdraví 10. října bude mít premiéru alarmující dokument o dětské duši a neutěšeném stavu dětské psychiatrické péče v České republice

Aktuální zveřejněné údaje varují, že po několika předchozích letech, kdy počty sebevražd v České republice stagnovaly nebo klesaly, došlo loni naopak k nárůstu o více než 6 %. Zvýšený počet sebevražd byl zaznamenán zejména v mladších věkových kategoriích 15–19, 20–24, 30–34 let. Jenže dětská psychiatrie je u nás ve fázi klinické smrti. Jaký je její skutečný stav dokumentuje film Jiřího Podlipného s názvem Co je ti? Nic., který vznikl ve spolupráci ČT a Nadačního fondu Kapka naděje. Česká televize jej v premiéře odvysílá 10. října ve 21.00 na Světový den duševního zdraví a poté bude k vidění v iVysílání.

Nemocná dětská duše nepředstavuje v současné době nic výjimečného. Naopak. Přestože počty dětských psychiatrických pacientů dramaticky rostou, těch, kteří by jim mohli pomoci, je zoufale málo. Rodinám s dětmi, které by péči psychiatra nebo dětského psychologa nutně potřebovaly, často nezbývá nic jiného než čekat, nebo si pomoci vlastními silami. A to je řeč pouze o rodinách, které o problémech svých dětí vědí. Takových, kteří o dřímající hrozbě nemají vůbec tušení, není málo. Děti o svých úzkostech totiž mluvit nechtějí nebo neumí. Co je ti? Nic.

Reálný příběh z dokumentu Co je ti? Nic.

TEREZA: Začnu tím, jak probíhala má nemoc. Ze začátku jsem byla uzavřená, připadala jsem si hrozně sama, postupně se to čím dál tím víc zhoršovalo. Např. když jsem přišla domů, zavřela jsem se do pokoje a tam jsem strávila celý den, neměla jsem chuť se bavit ani s rodiči. Můj pokoj byl pro mě jako ulita pro šneka. Co se dělo v mojí hlavě? Totální chaos. V hlavě se mi honila spousta věcí a nevěděla jsem, co je realita a co ne. Neměla jsem se ráda a nepečovala jsem o sebe, dělala jsem divné věci a měla velké halucinace a bludy. Žila jsem v nereálném světě, kde vybuchly železárny, venku byli zombie. Myslela jsem si, že jsem Harry Potter a lidi se mě pokouší zabít a nejhorší na tom bylo to, že jsem si to neuvědomovala. Začalo to postupně gradovat. Předtím jsem alespoň chodila do společnosti, ale pak jsem se bála chodit už i ven. Pamatuju si, jak jsem se dívala na film a měla jsem velké bludy. Už jsem byla mimo úplně ze všeho, můj život byl jedno velké sci-fi. Rodiče už nevěděli, co se mnou. Nakonec mě zavezli do nemocnice.

Byla jsem zavřená v místnosti s jednou holkou, abych tam nebyla úplně sama, ale jinak jsem musela být v pokoji pořád. Pokoji se říkalo izolačka. Spoluležící na rozdíl ode mě mohla chodit ven. Moc mi to nevadilo, protože jsem brala léky, které mě hodně uspávaly. Sem tam za mnou chodily doktorky a říkaly, že musím na vyšetření, hrozně jsem se při příchodu i po odchodu klepala. Nakonec vyšetření proběhlo dvakrát kvůli mému strachu. Podruhé jsem se nebála asi proto, že jsem už věděla, do čeho jdu. Naštěstí jsem byla v pořádku a nic mi v hlavě nenašli. Léčila jsem se s psychikou tři měsíce, než mě dali dohromady. Diagnostikovali mi psychózu. To období bylo moje drama, ale já jsem věřila, že slunce tam v dáli svítilo a čekalo na mě.

Těm, kteří se cítí jako já ze začátku, nebo se nemají rádi, doporučuji to říct, ať se to dá řešit ještě v zárodku, a ne až nemoc vypukne naplno, protože to není sranda.

Dokument vypráví pravdivé příběhy dětí, které trpí úzkostně depresivní poruchou, hyperkinetickým syndromem, poruchou příjmu potravy, poruchou pohlavní identity, psychotickou poruchou, sebepoškozováním… Aby byla zachována anonymita dětských pacientů a divák měl přesto možnost porozumět tomu, co prožívají, byla vůbec poprvé v dokumentárním filmu ČT použita nejnovější obrazová technologie využívající umělou inteligenci. AI pod vedením kameramana Jiřího Studničky vizualizuje výpovědi dětí do velmi silných animací.

„Zdravá duše dětí je investicí do naší budoucnosti, a proto se touto problematikou zabýváme už od roku 2018. Systémové změny jsou zatím v nedohlednu, a tak se už pátým rokem snažíme vylepšovat alespoň prostředí pro děti, které se na dětské psychiatrii léčí,“ říká zakladatelka a prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje Vendula Pizingerová. V minulosti Kapka naděje například zrekonstruovala herny dětské psychiatrie ve FN Motol a Thomayerově nemocnici. Zatím největší investicí nadačního fondu je předání zrekonstruované terapeutické zahrady dětem na Dětské psychiatrické klinice FN Motol. „Obor dětské psychiatrie je opravdu ve značně těžké situaci. Bohužel, ač se povědomí o problematice psychiatrie dětí rozšiřuje, stále není dostatečné, a to souvisí i s počtem lidí, kteří chtějí do tohoto oboru investovat. Pokud bych tedy mohla tímto otevřeně apelovat na všechny, které tento obor zajímá, požádala bych, ať se s námi v podpoře této části dětské medicíny spojí a stanou se partnerem jednoho z projektů, které v Kapce v nejbližším období chystáme. Příkladem může být náš dlouholetý generální partner Shell Czech Republic, který se podílel na financování dokumentu,“ doplňuje ředitelka Kapky naděje Dita Loudilová.

Natáčelo se v květnu a červnu například v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, v Dětské psychiatrické nemocnici Louny nebo ve Fakultní nemocnici Ostrava. V dokumentu Co je ti? Nic. vystupují renomovaní odborníci, jako je MUDr. Tomáš Havelka – primář oddělení dětské a dorostové psychiatrie z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie, MUDr. Nikol Přibilová – ředitelka Dětské psychiatrické nemocnice Louny, MUDr. Ivana Růžičková – dětská psychiatrička a psychoterapeutka, MUDr. Šárka Konečná – primářka oddělení dětské a adolescentní psychiatrie Centra psychiatrie Krajské nemocnice Liberec, a.s., PhDr. Markéta Školoudová – ředitelka organizace Dům tří přání, z.ú., Mgr. Marek Mikláš, MBA – ředitel Poradenského a krizového centra, p. o.