Zlínská zoo se raduje z mláděte tapíra jihoamerického, odchov se podařil po dlouhých 34 letech

Zlínská zoo má oprávněný důvod k radosti. V jihoamerické oblasti zoo se v polovině srpna narodilo mládě tapíra jihoamerického. Na jeho narození zoo čekala dlouhých 34 let, poslední mládě tohoto tapíra se zde podařilo odchovat v roce 1989. Malá samička se má čile k světu a díky starostlivé péči matky Joyay zdárně prospívá. Pozorní návštěvníci ji mohou zahlédnout každý den ve výběhu tapírů jihoamerických v americké oblasti zoo.  

 

V Evropě chová tapíry jihoamerické 145 zoologických institucí, populace v lidské péči čítá 312 jedinců. „Za uplynulých 12 měsíců se však podařila odchovat pouze 7 mláďat, zlínské je v pořadí osmé. Skutečně se tak jedná o významný chovatelský úspěch,“ uvedla hlavní zooložka Markéta Horská.  Matkou mláděte je čtrnáctiletá samice Joya, do Zlína přicestovala v roce 2011 ze švýcarské Zoo Zürich. Dvaadvacetiletý otec Sven dorazil z polské Zoo Lodž, ve zlínské zoo žije od roku 2022. „Pro Joyu je to první mládě, podle pozorování chovatelů se však projevuje jako naprosto fantastická matka. O mládě starostlivě pečuje, hlídá jej, pravidelně krmí, vše je přesně tak, jak má být. Mládě je vitální a krásně prospívá,“ přiblížila Markéta Horská.

Chov tapírů jihoamerických má ve zlínskou zoo dlouhou tradici. Poprvé je návštěvníci mohli obdivovat již v roce 1980. V letech 1984, 1985 a 1989 se podařilo odchovat mláďata. „Sestavení harmonického páru může být někdy velmi obtížné, i u nás se to po dlouhých letech povedlo až v minulém roce. Máme velkou radost, že jsme se u tapírů jihoamerických dočkali vytouženého mláděte,“ zdůraznila Horská.

 

Tapíři jihoameričtí patří mezi poměrně velké savce, na délku měří kolem 2 m, váží až 250 kg.  Samice jsou větší než samci. Ve volné přírodě obývají husté pralesy Jižní Ameriky. Téměř vždy se vyskytují v blízkosti vodních toků, umí výborně plavat. Skvěle se potápí, dokáží chodit po dně řeky jako třeba hroši. Vodu vyhledávají i v případě nebezpečí, třeba v podobě jaguára, který je běžně loví. Dospělý tapír je zbarven nenápadně, dominují odstíny hnědé barvy. Mládě má do věku šesti až osmi měsíců hnědou srst s výraznými bílými podélně přerušovanými pruhy. Toto pruhování má ochrannou funkci, v podrostu pralesa se střídá světlo a stín a mládě je tak takřka „neviditelné“.

Tapíři jsou býložravci, živí se listím stromů a keřů, různými plody a rostlinami. Jsou to jedni z nejstarších savců na Zemi, za více než 35 milionů let se prakticky nezměnili. Název tapír znamená v řeči brazilských indiánů „tlustý“, což charakterizuje tuhou kůži tapíra.

Ve volné přírodě tapíři jihoameričtí patří mezi ohrožená zvířata. Největší problém představuje kácení tropických pralesů, tapíři tak přicházejí o svůj přirozený biotop. Nepříznivým faktorem je také malá rozmnožovací schopnost. Samice je březí téměř 14 měsíců, rodí jediné mládě, které s ní zůstává nejméně rok. Každé odchované mládě je proto významnou událostí.