Markéta Pavelková 
Pardály obláčkové chovala ostravská zoo 15 let. Za tuto dobu zde rodičovský pár úspěšně odchoval šest mláďat, která byla odvezena do jiných zoo, aby dál předávala své geny. V roce 2022 musel být ze zdravotních důvodů utracen chovný samec, v pátek 27. června přistoupili chovatelé kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu k utracení i staré samice. Vzhledem k chřadnoucímu stavu populace v chovném programu zoo chov těchto nejmenších a obtížně chovatelných zástupců velkých koček nebude obnovovat. Jejich výběh obsadí po nezbytných úpravách kočky rybářské. Návštěvníci se však dočkají zcela nového druhu kočkovité šelmy, stejně jako pardál typického životem především ve stromovém patře tropického deštného lesa, který zatím pobývá v chovatelském zázemí.
Pardál obláčkový je šelma z podčeledi velkých koček obývající kontinentální jihovýchodní Asii, tzv. Indočínu. „Jedná se o velmi skrytě žijící šelmu, o jejímž životě z volné přírody máme stále jen velmi strohé informace. I z tohoto důvodu jsou pardáli obláčkoví relativně nelehko chovatelná zvířata, zvláště pak proto, že neznáme jejich přirozené rozmnožovací chování. Spojování jedinců v dospělém věku často končí fatálně, většinou úmrtím jednoho ze zvířat. Jako dobrá praxe se v lidské péči osvědčilo sestavování chovného páru do stáří jednoho roku obou jedinců. Tak také započal v roce 2010 i chov těchto nejmenších velkých koček v Zoo Ostrava, kdy byl sestaven chovný pár z mladých jedinců – samice pocházela ze zoo v Paříži, samec z pražské zoo,“ popisuje situaci Matěj Vrúbel, který má v Zoo Ostrava na starosti mimo jiné chov šelem. Prvního potomka (samičku) společně odchovali hned v následujícím roce. V roce 2012 byla dalším mládětem samice, v roce 2013 a 2015 porodila chovná samice dvojčata, napřed samičky, naposledy pak dva samečky. Mláďata pak putovala do jiných zoo, aby zde vytvořila nové chovné páry, a posílila tak záložní evropskou populaci v rámci EAZA ex situ programu (EEP).
Díky zdokonalování chovatelské praxe se postupně začali pardáli dobře množit v celé Evropě. Svého vrcholu dosáhla populace mezi lety 2015–2016. „Pak ale začal vyvstávat problém s umisťováním narůstajícího počtu mláďat, a nebylo tím pádem ani možné sestavovat nové chovné páry ve vhodném věku. Populace postupně zestárla a spousta mladých zvířat se stala nespojitelnými, tedy s minimální šancí na reprodukci. V současné době je v populaci chované v lidské péči nejvíce již poměrně starých zvířat a nemálo zvířat nespojitelných, stále však v reprodukčním věku. Za uplynulý rok proběhly v EEP pouze dva porody. Vzhledem ke stárnoucí populaci je v podstatě nemožné dovézt do Ostravy mladá zvířata a smysluplně pokračovat s chovem,“ vysvětluje Matěj Vrúbel. To je tedy hlavní důvod, proč ostravská zoo alespoň prozatím nebude v chovu této kočky pokračovat.
Do výběhu po pardálech se po nezbytných úpravách přestěhují kočky rybářské, které tak získají mnohem lepší podmínky k životu a jejichž chovu se chce zoo věnovat i nadále. Návštěvníky a příznivce zoo jistě potěší, že v zázemí pobývá další druh kočkovité šelmy, který nebyl v ostravské zoo doposud chován. Jedná se o ocelota dlouhoocasého – zástupce jihoamerických kočkovitých šelem, který je také znám pod názvem margay. K vidění bude v expozičním komplexu Jižní Amerika, předcházet tomu ale bude úprava jednoho z výběhů.
Počet chovaných druhů šelem zoo nechce do budoucna rozhodně zmenšovat, právě naopak. „K chovu pardálů bychom se jednoho dne rádi vrátili. V mezičase chceme upřít pozornost na jiné druhy velkých kočkovitých šelem, a to jak na ty, jejichž chovem se v současné době zabýváme, tak i na ty, které v minulosti naše zoo chovala, ale z důvodu nevyhovujících chovatelských podmínek musel být chov ukončen, a je u nich dlouhodobá perspektiva chovu potenciálních záložních populací. I těmto krokům však předchází nesnadná a časově velmi náročná příprava v podobě zpracování projektové dokumentace a následné výstavby nových chovatelských celků. Vše si žádá čas a úsilí a věříme, že to naši návštěvníci pochopí,“ uzavírá Matěj Vrúbel.
Pardál obláčkový (Neofelis nebulosa), dříve zvaný též levhart obláčkový, je nejmenším zástupcem podčeledi velkých koček. Je vázaný na primární tropický deštný les. Obývá horské i nížinné lesy jižní a jihovýchodní Asie. V oblasti Himálají vystupuje až do výšky 2 500 m n. m. Má nejdelší špičáky ze všech kočkovitých šelem v poměru k tělesné velikosti, což je zásadní adaptace pro lov v korunách stromů. Na celém území jeho výskytu dochází k nejrychlejšímu odlesňování na Zemi (přes 10 % plochy za posledních 10 let). Kromě ztráty přirozeného prostředí ohrožuje tuto krásně zbarvenou kočku nelegální lov a obchod s její kožešinou a kostmi. Počty v přírodě jsou odhadovány na 10 000 jedinců. V Červené knize (IUCN Red List of Threatened Species) je vedena jako zranitelný druh (Vulnerable).
