Nejslavnější Dvořákova opera Rusalka má premiéry v Národním divadle už 8. a 10. března

Nová inscenace Rusalky se představí v hudebním nastudování Tomáše Netopila a režii uměleckého tandemu SKUTR. V titulní roli se alternují vynikající české sopranistky Kateřina Kněžíková a Alžběta Poláčková.

Nové nastudování Rusalky Antonína Dvořáka se představí v Národním divadle v režii SKUTRu – Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky, současných uměleckých šéfů Činohry Národního divadla, v premiérách 8. a 10. března. Diváci se mohou těšit na nové zpracování ikonické české opery, které ovšem nemá za každou cenu šokovat, ale ani ustrnout v ilustrativním pohádkovém pojetí: „Naším záměrem bylo pojmout Rusalku jako příběh, pohádku-mýtus, kde je zobrazeno základní archetypální jednání postav, které se přenáší z generace na generaci,“ říká Lukáš Trpišovský a pokračuje: „V Rusalce vidíme mýtus o nejniternějších touhách, vášních a stěží překročitelných hranicích mezi člověkem a živly. Zajímá nás psychologická rovina životních zkušeností.  Mnoho fází děje obsahuje iniciační prvky vývoje Rusalčiny cesty. Ta prochází de facto od dětského světa, přes dospívání až do dospělosti se všemi radostmi i zklamáním. Zabýváme se otázkou, co je to lidská duše, kterou Rusalka získá, jak vypadá zraněná duše a co jí pomůže.“  Martin Kukučka doplňuje: „Inscenací se prolíná téma zrcadlení jako připomínka vodní hladiny. Ale i zrcadlení v hlubším slova smyslu. Rusalka nahlíží samu sebe v osudu Ježibaby a Cizí kněžny.“

Autorem scény je renomovaný Martin Chocholoušek a kostýmy vytvořila oceňovaná výtvarnice Simona Rybáková.

S novou inscenací Rusalky se do Národního divadla zároveň vrací Tomáš Netopil, jeden z nejvyhledávanějších českých dirigentů na domácí i mezinárodní scéně, který přiznává své tvůrčí nadšení: „Nejprve se musím podělit o svou obrovskou radost, kterou je mi v posledním měsíci intenzivní příprava a spolupráce s celým ansámblem a Orchestrem Národního divadla. Je to pro mne návrat téměř po dvanácti letech a příprava Rusalky má tak ještě slavnostnější charakter. Pro dirigenta je to vždy nelehký úkol, znovu se ponořit do notoricky známé partitury a hledat pravost a čistotu Dvořákova hudebního zápisu. Připadám si jako archeolog, který s opatrností a pečlivostí odfoukává písek a prach, aby se mu na konci zjevila krása předmětu, dlouho pod nánosem zeminy ukrytá. Barevnost celé partitury je mimořádná. Neznám v celé hudební historii jinou operu, která by svou bohatou symfonickou strukturou tak úzce propojovala a podporovala pěveckou a divadelní složku celého příběhu.  Každý další návrat k Rusalce je proto pro mne velká radost a doufám, že si ji všichni v Národním divadle plně vychutnáme.“

V hlavních rolích se představí špičkoví interpreti svých hlasových oborů. V titulní roli se alternují jedny z nejlepších českých pěvkyň současnosti Kateřina Kněžíková a Alžběta Poláčková. „Rusalka je pro českou sopranistku zcela zásadní rolí a pro mě srdeční záležitostí,“ přiznává Kateřina Kněžíková. „Je náročná délkou a mnohovrstevnatostí partu. Obsahuje dramatické i lyrické polohy, orchestrace je velkolepá. Oplývá spoustou citu, něhy i vášně a rozervanosti. Je to absolutně komplexní a jedinečná role.“

Alžběta Poláčková k tomu poznamenává: „Tím, že Rusalku znám od dětství, ve mně Dvořákova hudba vyvolává pocit, jako když vás obejme milovaná osoba a cítíte bezpečí, lásku a domov.“

Postavy Ježibaby (Lucie Hilscherová v alternaci s Janou Sýkorovou) a Cizí kněžny (Kateřina Jalovcová a Ester Pavlů) vidí SKUTR jako paralelní vůči Rusalce: „Ježibaba i Cizí kněžna představují možnosti, jak by se mohl úděl Rusalky vyvíjet dále – buď by se mohla nechat semlít okolnostmi a stát se Ježibabou, tedy někým, kdo má hlubokou životní zkušenost, ale i zahořklost a skepsi, nebo by mohla následovat cestu Cizí kněžny a stát se mrchou a užívat si.“   Postavu Vodníka (alternují se Peter Kellner a František Zahradníček) vidí jako tu, která plní svou otcovskou a ochranitelskou úlohu se všemi životními zkušenostmi a nadhledem. Princ (alternují se Aleš Briscein a Michajlo  Malafij) není jen lovcem a sebestředným floutkem, je to někdo, kdo hledá smysl života a únik z lidského světa v krásách přírody.

„Domnívám se, že právě nejvýznamnější české opery, například klenot, jakým je Rusalka, by měly být vždy předmětem nových interpretací,“ říká Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery. „Těším se, že šéfové Činohry Národního divadla SKUTR
a renomovaný dirigent Tomáš Netopil vrhnou na toto mistrovské dílo nové světlo.“

Operu Rusalka, která měla světovou premiéru 31. března 1901 v Národním divadle, psal Antonín Dvořák v závěrečném období své tvorby ve spolupráci s libretistou Jaroslavem Kvapilem.  Kvapil se inspiroval řadou prastarých pohádkových motivů a legend, z nichž největší vliv bývá připisován Andersenově Malé mořské víle a Erbenovým baladám z Kytice. Genialita Kvapilovy a Dvořákovy Rusalky spočívá, jak tomu u klasických děl bývá, mimo jiné v nepřeberných možnostech jejího výkladu. Záleží vždy na inscenátorech, které z tajuplných témat a motivů budou akcentovat a jakou cestou se vydají. Shodou okolností je to právě tandem SKUTR, který je autorem jedné z nejúspěšnějších inscenací Národního divadla současnosti, a sice divadelní podoby právě zmíněné Erbenovy Kytice.

„Opera Rusalka je milovanou stálicí repertoáru Národního divadla a každá nová generace tvůrců se s ní potkává, aby v novém kontextu našla její stálou krásu a aktuální smysl,“ zdůrazňuje generální ředitel Národního divadla Jan Burian.

Foto: Pavel Hejný