Irena Mužíková: Chuť a píle je nejdůležitější v každé práci

Irena Mužíková žije a pracuje v samém srdci Valašska ve Velkých Karlovicích. Tato maminka tří dcer dlouhá léta pracuje jako kuchařka v mateřské školce. Dá se tak s nadsázkou říct, že právě její um formuje chuť budoucích obyvatel krásného beskydského kraje. Laťka její kuchyně je nastavena tak vysoko, že není snadné ji překonat.

Vedle práce si paní Irena najde čas i na to, aby něco dobrého upekla a zašla třeba na místní oslavy, kde zpívá originální ženský sbor Karlovjanky, v němž působí její maminka. Písně Karlovjanek stejně jako její recepty vyprávějí příběhy o Valašsku – o jeho tradicích, přírodě a lidech. Pečení i zpěv se pro Valachy staly způsobem, jak uchovat kulturní dědictví Valašska.

Paní Irena věří, že láska k pečení i folklóru se má předávat dál. „Každý koláč, který upeču, má v sobě kousek domova a historie,“ říká s úsměvem. Její dcery, které jí často pomáhají v kuchyni, tak nenápadně nasávají nejen vůni čerstvě upečené dobroty, ale i hodnoty, které s sebou nesou valašské tradice.

Její pečivo vždy najdete na stole, ať už jde o oslavy svateb, Vánoc či narozenin, nebo jako moučník po nedělním obědě. „Pečení je pro mě forma vyjádření. Je to něco, co spojuje lidi a přináší jim radost,“ dodává. I když má nabitý program, vždy si najde chvíli na to, aby připravila něco dobrého pro své blízké.

Co vás přivedlo k vaření a pečení? Byla to rodinná tradice, nebo jste si k němu našla cestu sama?

Mamka vždycky ráda vařila a pekla, takže k tomu vedla i nás. Jelikož jsem vyučená kuchařka a k cukrařině nemám daleko, pečení mě začalo bavit.

Jaké jsou nejoblíbenější valašské recepty, které často připravujete?

Mezi mé oblíbené recepty patří třeba valašská kyselice, osuchy, bramboráky nebo malé svatební koláče.

Máte nějaký recept, který se ve vaší rodině předává z generace na generaci?

Určitě je to »míša« řez nebo piškotová roláda se zavařeninou, kterou často připravovala mamka.

Jaké suroviny považujete za nejdůležitější pro pravou valašskou kuchyni?

Mezi takové suroviny patří určitě brambory, zelí, uzené maso, vepřové, mléko, tvaroh… Je toho spousta, záleží na tom, co člověk chce připravovat.

Jaký dezert nejraději připravujete?

Moc ráda dělám třeba kakaové měsíčky, nebo piškotová těsta s krémem, želatinou či ovocem – takzvané řezy na plech.

Existuje nějaký recept, který se vám dlouho nedařilo zvládnout, ale nakonec jste ho pokořila?

Medové řezy.

Jak se připravujete na pečení pro větší oslavy? Máte nějaké osvědčené tipy na organizaci práce?

Chuť a píli – to je nejdůležitější v každé práci. Pak jde všechno samo. Vždy ale začínám péct takzvané suché cukroví, korpusy, a na konec plním a zdobím.

Kde čerpáte inspiraci pro své recepty? Z tradice, knih, nebo třeba na internetu?

Nejraději peču podle starých osvědčených receptů po babičkách a tetičkách. Někdy vyzkouším i recept z nějakého časopisu, ale to opravdu málokdy.

Jak se liší pečení pro děti v mateřské školce a na rodinné oslavy?

V mateřské škole se samozřejmě musíme držet norem. Pečení na rodinné oslavy – to je prostě to, na co má člověk chuť. (smích)

Co vás nejvíce baví na práci kuchařky v mateřské školce?

Nejkrásnější je ta pochvala od dětí, proto to děláme. Baví mě na tom hlavně to, že člověk vaří s láskou.

Jaký je váš vztah k folklóru? Vaše maminka zpívá se sborem Karlovjanky…

Karlovjanky jsou moc dobré, že takhle vytrvávají. Každá činnost nebo profese se musí dělat s chutí a láskou, a to ony dělají. Také ráda tancuji a zpívám, ale pro sbor to není. (smích)

Které valašské tradice se snažíte uchovávat i prostřednictvím vaření a pečení?

Například o Velikonocích na Velký pátek se nejí maso – a to dodržujeme doma i ve školce. Tradičně také peču beránka.

Máte nějakou radu pro začátečníky, kteří chtějí začít s pečením?

Mělo by je to bavit.

Jaké pečivo nebo dezerty děti ve vaší školce nejvíce milují?

Muffiny a palačinky.

Jak vnímáte rozdíl mezi moderními trendy a tradiční valašskou kuchyní?

Valašsko bylo chudý kraj a hospodyně vycházely ze surovin, které si doma vyprodukovaly, jako byly například brambory, tvaroh, mléko, vejce. To většinou bývalo v každé chalupě. Moderní kuchyně často zahrnuje exotické suroviny, které se k nám dováží ze zahraničí, třeba avokádo, nebo mořské plody. To pak přináší bohatší možnosti a větší škálu chutí.

Jaké je vaše oblíbené roční období z hlediska vaření? Připravujete třeba sezonní speciality, které se jindy nedělají?

Vysloveně oblíbené období nemám, ale když je třeba léto a dozrávají švestky, ráda vařím švestkové bramborové knedlíky, kynuté švestkové laty nebo jablkové štrúdly.

Máte nějaké osvědčené triky, jak dosáhnout dokonalého kynutého těsta?

Mít dobrý recept. (smích) Ale aby bylo těsto chutné a dobře se s ním pracovalo, doporučuji zvolit jen žloutky a tuk můžeme nakombinovat – například sádlo, Heru nebo olej, a hlavně dobře vypracovat. Když se v těstu tvoří bubliny a nelepí se na vařečku, je správně udělané.

Stalo se někdy, že vám pečení nevyšlo podle plánu? Jak jste si s tím poradila?

Kdysi mě s dcerou odvezli do nemocnice a já měla zrovna domluvenou zakázku pro rodinu. Nakonec se to však zvládlo v termínu.

Máte sny nebo plány do budoucna, které by se týkaly pečení nebo kuchařství?

Ani ne, stačí mi to, co mám, a jsem za to ráda.

Jakou radu byste dala někomu, kdo by chtěl následovat vaše kroky a věnovat se vaření a pečení profesionálně?

Neházet hned flintu do žita, jak se říká. A pamatovat na to, že trpělivost přináší růže. Prostě to zkoušet dál, i když se něco nedaří.