Markéta Pavelková 
Empatická kniha rozhovorů s lidmi na hraně života Jenom chci bejt (CPress, 469 Kč) vypráví o tom, co zůstane, když se život ztiší a všechno nepodstatné odpluje. Reportérka a dokumentaristka Lea Surovcová v ní naslouchá lidem, kteří se ocitli v náročné a pro některé závěrečné etapě. V jejich vyprávění se zrcadlí radost, láska, lítost, hrdost a mnoho dalších emocí. Deset rozhovorů tvoří mozaiku života, který se pomalu uzavírá, ale přesto zůstává plný světla. Součástí publikace jsou i jemné ilustrace Lucie Surovec Charvátové.
Lea Surovcová řadu let natáčí o vážně nemocných lidech reportáže v České televizi a zaměřuje se i na paliativní a hospicovou péči. Své zkušenosti a znalosti tak mohla vnést do rozhovorů i do knihy Jenom chci bejt. Ukazuje, co těmto lidem pomáhá, jak moc je náročná péče i jaké jsou nedostatky systému. Věnovat se niterným rozhovorům a zpracovat je do knižní podoby bylo pro ni výzvou.
Jenom chci bejt je hlavně o životě a může být drobným návodem, jak ho mít lepší. „Naslouchat a dívat se do očí lidem, kteří mají mnohdy před sebou poslední měsíce života, bylo velmi bolavé. Od počátku jsem si kladla otázku, pro koho je tato knížka určená a kdo by ji mohl číst. Přece jen se v dnešní době na nás řítí mnoho negací, smutku i utrpení. Došla jsem k závěru, že tato kniha je pro všechny,“ vysvětluje Lea Surovcová a pokračuje: „Moje představa byla, že budu navštěvovat lidi v závěru života, kteří budou doma nemohoucí ležet v pyžamech. Ve skutečnosti přede mnou seděli navzdory vážné diagnóze lidé, kteří měli plány, milovali život, pracovali, plnili si sny nebo dělali osvětu. Takže podtitul jsem záhy změnila místo v závěru života, tak na hraně života. Zároveň mě překvapilo, jak moc se medicína a péče posouvá kupředu.“
Lea Surovcová vedla intimní rozhovory s deseti lidmi ve věku od dvaceti let až po téměř stoletou ženu s různými diagnózami, životními příběhy, nadějemi a smířeními. Společné mají, že žijí s těžkou nemocí, čelí vlastní smrtelnosti nebo ztrátám, které změnily vše. Kniha přináší moudrost těch, kteří už nemají čas na zbytečnosti, ale mají odvahu mluvit pravdivě, naplno a bez filtru.
Knížka není o smrti, je o životě. Ukazuje, že lidé na hraně života dokážou neuvěřitelně přesně pojmenovat hodnoty, které ostatní často vytěsňují. Co opravdu milujeme, co chceme změnit, za čím se honíme zbytečně a co bychom měli udělat, dokud ještě máme čas. Zároveň propojuje svět nemocných pacientů, jejich rodin a organizací jako Centrum paliativní péče, ALSA nebo Pallium, které ukazují, jak se paliativní péče v Česku mění a proč je pro společnost zásadní.
Pojetí knihy odpovídá i grafická stránka a krásné ilustrace Lucie Surovec Charvátové, sestry Ley.
