7 pádů Honzy Dědka: Alena Mihulová, Václav Chaloupka, Adam Ďurica a Robert Nebřenský

Dalšími hosty, které si moderátor Honza Dědek pozval do Švandova divadla, jsou herečka Alena Mihulová, legendární žokej Václav Chaloupka, slovenský zpěvák Adam Ďurica a herec Robert Nebřenský. Premiérový díl 7 pádů Honzy Dědka sledujte v úterý 17. června ve 21.35 na Primě!

 

ALENA MIHULOVÁ promluvila o bydlení v bývalé márnici a zavzpomínala na vztah s o 41 let starším Karlem Kachyňou. Slavný režisér si ji vyhlédl jako sedmnáctiletou, když přišla na konkurz na film Sestřičky, ve kterém přišla na řadu až jako poslední. „Kachyňa byl chytrej a asi chtěl mít na holku bez zkušeností více času, tak si mě nechal na konec. Byly tam holky z hereckých škol, z konzervatoře z Brna, z Ostravy, z VŠMU, DAMU, JAMU a pak nějaká Mihulová,“ vzpomíná herečka na den, který jí změnil život. Studovala totiž ekonomku a na konkurz šla v podstatě ze zvědavosti. Tam ji režisér nechal obléct rovnou do kostýmu, tedy do saténové podprsenky a punčoch s podvazkovým pásem. „Věděl, co se mu líbí. Moc pěknej kostým pro sedmnáctiletou holku, která byla nepopsaný list. On u té kostýmovky seděl mezi štendrama a tak si prohlížel ty kostýmy, jaké mi dávají. A já jsem si říkala, panebože, tam sedí nějakej dědek a čumí. Ještě, že to dělal! Byl s ním hezký život. Byli jsme pak spolu asi deset let, pak jsme se vzali, pak se narodila Karolka, naše dcera. Mezi námi bylo 41 let, z dnešního pohledu už to není tak hrozný. Byli jsme ale jedni z prvních, ale zdaleka ne poslední,“ vzpomíná na muže svého života Alena Mihulová, která mu zásadně říká příjmením. „Mluvím o něm jako o Kachyňovi, ale jemu jsem říkala Macku nebo Mišo. Protože se mi tak podepisoval na vzkazy,“ prozradila herečka. S legendárním režisérem má dceru Karolínu, která se velmi úspěšně věnuje sociálním médiím. V rozhovoru s Honzou Dědkem herečka překvapila informací o tom, kde ji vychovávala! „Žijeme v bývalé márnici. Máme původní plánek domu a tam je napsáno: komnata pro 6 mrtvol, komnata pro 8 mrtvol. Když bylo Karolínce asi 10, vyprávěla to návštěvě. Říkala: Můj pokojíček je pro 6 mrtvol,“ šokovala Mihulová. Celý rozhovor sledujte v úterý v 7 pádech Honzy Dědka na Primě.

ROBERT NEBŘENSKÝ zavzpomínal na rodiče, s nimiž neměl radostné dětství, promluvil o manželce a prozradil, proč si pořídil dítě až ve zralém věku. „Slyšel jsem, že zkušenosti muže a poznání a moudrost se promítá do spermatu. Že je čím dál kvalitnější a pak i ten plod je kvalitnější. V podstatě se narodí už jako vzdělaný jedinec. To si vůbec nedělám legraci, tato teze vychází z toho, že můj tatínek mě počal ve svých 44 letech, to na tu dobu bylo fakt pozdě. A proto jsem věděl, že jsem tak inteligentní, protože jsem měl zkušeného otce a já čerpám už z jeho zkušeností a z jeho poznání světa,“ tvrdí herec Robert Nebřenský, přestože na svého otce nemá nejlepší vzpomínky, dokonce ani ty ze svého prenatálního období. „Pamatuju si svoje početí. Viděl jsem, jací rodiče o mě usilují v tom parku nebo kde to bylo, protože neměli kde bydlet. Maminka bydlela s prudérními rodiči a tatínek bydlel na ubytovně. Takže jedině v přírodě. Viděl jsem je, jak mě chtějí dolů na svět, a vůbec se mi nelíbili. Ale nikdo lepší nebyl, kdo by o mě stál, tak jsem teda souhlasil, že se narodím jim. Ale věděl jsem, že jdu do problému. Nicméně jsem si věřil a věděl jsem, že moje kvality jsou vysoké. Že tu zatáčku tady na té planetě nějak vyberu. No byl to problém. Kdybych se mohl dnes vrátit do té situace, ještě bych si počkal,“ přiznává herec a hudebník Nebřenský, který od počátku stojí v čele hudebního uskupení Vltava. „Nedostávalo se nám dívek, po kterých jsme toužili. Fanynky Vltavy byly taková zvláštní klientela. Nějaká batika, brýle, vyšší intelekt, delší rozhovor, ne všechno hned. Do rána si povídat a pak se rozloučit hezkým polibkem na tvář,“ vypráví Nebřenský, kterému se ale přesto podařilo šťastně oženit. „Mám doma manželku, která mi hodně rozumí, hodně mi naslouchá a hodně mě obdivuje,“ pochlubil se. Celý rozhovor sledujte v úterý v 7 pádech Honzy Dědka na Primě.

VÁCLAV CHALOUPKA, legendární žokej, zavzpomínal na osudového koně Koroka, s nímž navzdory jeho vrozenému handicapu vyhrával dostihy a podle kterého byl natočen nový seriál O lidech a koních. Příběh koně Koroka je skutečně jak z filmu, byl ale skutečný. Narodil se s handicapem, ale díky vlastní houževnatosti a díky Václavu Chaloupkovi se z něj stal dostihový šampion. „Původně jsme jeli na Slovensko do hřebčína koupit dva koně, kobylku a hřebce. Vybrali jsme si Kámoše a Lásku. A byl tam ještě takovej koníček, kterého nám k tomu nabízeli zdarma. Mně se líbil, zjistil jsem, že má fantastický původ. Tak jsem si ho přivlastnil a byl to můj osudový kůň,“ vzpomíná na první setkání s Korokem, s nímž třikrát vyhrál Velkou pardubickou a 25 jiných dostihů. Osudným se Václavu Chaloupkovi mohl stát i kůň Koktejl. Nechybělo totiž mnoho a Koktejl by Chaloupku zabil. „Při kvalifikaci na Velkou pardubickou jsem jel s Koktejlem. Vodní příkop byl hodně rozvodněný, tehdy tam byl tak metr bahna, metr vody. Jemu to uklouzlo, já jsem vypadl, on se roztáhl předníma nohama na břeh a zadníma nohama mi stoupl na dres. Byl jsem přišpendlenej pod vodou v bahně. Už jsem ztrácel vědomí. Služba u skoků se ho snažila vytáhnout, nakonec ho vytáhli na břeh, vylezl jsem a chtěl jsem na něho vyskočit, já byl plnej bahna, tak jsem zase padl na záda. Vylil jsem bahno z bot, z dresu, skočil na něj a pokračoval,“ vzpomíná Chaloupka na chvíle, které mohly být jeho poslední. Svých zranění se Chaloupka dnes už nedopočítá. „Kůň mě kopnul mockrát. Měl jsem jednoho koně, Gaius se jmenoval, to byl jak divokej mustang, tomu se nedala ani přitlačit ruka na hřbet. Ten mě nakopl, vykopl mi zuby, dělal salta dozadu, rozsekl mi hlavu, nohu mi vykopl. Ale měl jsem ho rád jako rošťáka,“ vypráví Chaloupka, který už na koni mnoho měsíců neseděl. Brání mu v tom nemocné srdce. „Teď jsem měl takovej malér. Mám pět bypassů,“ přiznává Chaloupka. Celý rozhovor sledujte v úterý v 7 pádech Honzy Dědka na Primě.

ADAM ĎURICA promluvil o začátcích své kariéry a osudovém okamžiku, který změnil jeho profesní život. „Jsem vystudovaný bezpečák, ale hned, jak jsem to vystudoval, jsem se nechal zaměstnat v hudebninách, kde jsem prodával nástroje. To otvírali moji kamarádi a bylo to super, protože to byly nové hudebniny a nikdo tam nechodil. Byl jsem tam sám, byly tam nástroje, já je miloval. A tam nikdo nechodil a já jsem měl třeba měsíc jenom pro sebe, já si tam hrál na nástroje. Byl jsem ve svém světě. Tam jsem složil první hity, které potom zafungovaly. Pamatuju si na takový moment. Byl jsem ještě ve zkušební době v těch hudebninách a provalila se moje první písnička Neľutujem. Chtěli v jednom rádiu, abych to přišel zahrát naživo. Vůbec mi nedocházelo, co se děje, a já jim řekl, že nemůžu, že jsem ve zkušební době. To bylo první, co mě napadlo, že tam nemůžu jít, když musím být v těch hudebninách. Kam teda nikdo nechodil. Tak jsem hned zavolal zpět a že můžu. Přišel jsem tam, zahrál jsem Neľutujem a od té doby je všechno jinak,“ vzpomíná Adam Ďurica. Celý rozhovor sledujte v úterý v 7 pádech Honzy Dědka na Primě.