7 pádů Honzy Dědka: Martin Dejdar a Jan Jiráň, Dagmar Pecková, Martina Eretová, Lucie Neumannová a Jiří Lehečka

Dalšími hosty 7 pádů Honzy Dědka budou herci Martin Dejdar a Jan Jiráň, operní pěvkyně Dagmar Pecková, dokumentaristka Martina Eretová a atletka a influencerka Lucie Neumannová a tenista Jiří Lehečka. 7 pádů Honzy Dědka sledujte v úterý 28. dubna ve 21.35 na Primě.

LUCIE NEUMANNOVÁ a JIŘÍ LEHEČKA prozradili, jak se dali dohromady, jaký mají vztah a proč oba ve čtrnácti letech odešli z domova. Jiří Lehečka je na třináctém místě žebříčku ATP: „Čím víc jich přede mnou je, tím těžší to je, ale už jich zbývá jenom dvanáct.“ Jirku k tenisu přivedli rodiče i prarodiče, před domem měli tenisové kurty, ale nikdo jej přesto k tenisu nenutil. „Já jsem k tomu nebyl nucený, naštěstí. Jsem rád za tu normální cestu, kterou jsem na ten pomyslný vrchol podstoupil. Viděl jsem babičku a dědu, jak hrajou, starší sestru, jak hraje, tak jsem chtěl taky dělat to, co starší sourozenec.“ Zato Lucie o běžky nejevila zájem: „Dělala jsem scény, když se mě snažili postavit na běžky, já jsem nechtěla být hlavně jako máma, protože už jen kdybych si na ty běžky stoupla, tak to už bych nebyla Lucka, to bych byla Katka. Navíc já jsem na hezký oblečky…“ Lucie a Jiří se znají velmi dlouho, neboť oba hráli tenis. Ale dlouho se míjeli. Ve čtrnácti letech oba odešli z domu. Lucie do USA. „Já do Prostějova,“ rozesmál publikum Jirka. „Bylo to skvělý a jsem za tu zkušenost hrozně ráda. Párkrát jsem si sice pobrečela…“ uvedla Lucie a Jiří upřesnil svou situaci: „Já jsem teda v Prostějově nikdy nebrečel! Protože jsem pořád věděl, že to je tři hodiny domů. My jsme tam měli super partu – a hlavně jsem nebyl doma!“ Lucie poté uvedla, jak se přátelství vyvinulo dál. „Teď už spolu budeme skoro dva roky. Občas jsme si napsali na Instagramu. Já jsem si v tu dobu zaběhla párkrát osobák. Jirka mi vždycky pogratuloval. Říkala jsem si, že musím zaběhnout další, aby mi zase pogratuloval. Chtěla jsem, aby mi napsal. A on napsal. Pak jsme si psali víc. Říkala jsem si, že by bylo fajn se potkat. Ale on je hodně pryč. Já byla také často na soustředění. Bylo dost nemožný to dát dohromady. Pořád jsme se míjeli. Jednou mi napsal, že jede do Prahy, ale já byla na soustředění v Nymburku. Napsala jsem mu, aby přijel tam. Naštěstí jsem měla tak hodnou trenérku, že mi to dovolila. A od té doby…,“ popsala Neumannová, jak sbalila nejúspěšnějšího českého tenistu současnosti. Celý rozhovor si nenechte ujít v úterý večer ve 21.35 na Primě.

MARTIN DEJDAR zavzpomínal, jak si z něho kdysi vystřelil během jeho prvního představení Jiří Adamíra, JAN JIRÁŇ pak uchvátil svým vyprávěním o tom, kterak sbíral použitý kmín. Martin Dejdar a Jan Jiráň jsou herci z jednoho divadla, z Ypsilonky, Martin však kdysi začínal ve Švandově divadle, kde se natáčí 7 pádů. „Já jsem skutečně tady, na tomhle jevišti, měl své první profesionální výkony. Měl jsem jeden zážitek, na který nezapomenu do smrti, hereckou školu od staršího kolegy – ten starší kolega byl tehdejší mega star, superstar Jiří Adamíra. A mně jednou odpoledne zavolali do školy, že se večer hraje představení Ondina, což je vlastně Rusalka. Mně zavolali, že je to jednoduchý, nemusím se učit slova. Na konci první půlky je taková akce s křeslem – prý přijď, my tě to naučíme. Mým úkolem bylo sledovat dění a v určitou chvíli dát křesílko panu Smutnému pod zadek, on byl král a sedal si. Támhle v rohu stál Adamíra zády k publiku a sledoval dění. Soustředím se tedy na to svoje křeslo, vycítil jsem ale divný pohled, podíval jsem se na toho Adamíru a on na mě dělal obličeje. Tak já honem posunul křeslo a jdu si pohledem k Adamírovi pro pochvalu – a on zase kroutil očima. Já osmkrát přendal to křeslo, až si nakonec pan Smutný sedl na opěrátko! Když jsem pak šel šatnou, vyklonil se ke mně ten Adamíra a říká mi: To byl humor, kolego! Dopadlo to tak, že jsem následně tady v baru dole hodně požil…“ Honza Dědek chtěl znát podobnou historku z hereckých začátků i Jana Jiráně, ten ovšem zavzpomínal na svou velmi originální sbírku: „Přemýšlel jsem, kde já jsem takhle začínal – a bylo to naproti přes řeku s panem profesorem, doktorem Vyskočilem, ve Viole. Toho jsem měl velmi rád, protože on měl velký smysl pro humor a také pro mé tehdejší kraviny, které jsem dělal. A my jsme si jednou s kolegou, který studoval kontrabas, Mariánem Palou, říkali, že bychom měli sbírat něco kvůli ženám – a nechtěli jsme sbírat motýly, tak nás napadlo, že bychom mohli sbírat použitý kmín. Dostal jsem třeba vepřo, knedlo, zelo – a na tom zelí je kmín. Tak já měl takovou nádobku, pinzetku… A musela k tomu být popiska. Doma jsem si ten kmín podlepil a napsal jsem si datum, restauraci, jídlo a zvláštní událost, třeba: Měli mě za kontrolora. A pak se to stalo tak slavným, že mi to lidi posílali i z ciziny. Jenže… Já jsem ty kmíny špatně adjustoval a ony se mi jednou všechny sesypaly… Profesor Vyskočil se mě tehdy ptal, proč jsem tak smutný… Za týden jsem přišel do školy, pan doktor se usmíval a říká mi: Jene, mám pro vás kmín – toho si važte, našel jsem ho mezi zuby!“ Věděli jste, že Martin Dejdar je námořnicky pokřtěný jako Mořský koník? Honza Jiráň to ocenil: „Je výhoda, když člověk jede k moři nebo k oceánu, být s Mořským koníkem. Já jak jsem silně krátkozraký, tak se koupu i v brýlích. A najednou Martin na mě koukal, jak jdu sklesle na pláž, protože jsem ztratil ty brýle. Skočil do laguny a během pěti vteřin mi je podal: Tady je máš!“ Kromě toho, že je Martin Dejdar šikovný Mořský koník, sluší mu to například i v moravském kroji: „My jsme napsali z divadla fax do Nagana před finále, že pokud ho naši hoši vyhrajou, tak my s Mirkem Vladykou budeme stát u letadla v národních krojích s chlebem a solí – a zároveň smí celý mužstvo kdykoli přijít do divadla na představení.“ A tak se i stalo. Celý rozhovor si nesmíte nechat ujít v 7 pádech Honzy Dědka v úterý ve 21.35 na Primě!

MARTINA ERETOVÁ promluvila o rozhovorech s doživotně odsouzenými vrahy, připustila, že s partnerem se seznámila ve věznici. Moderátora zajímalo, jak dokumentaristku napadlo natočit dokument Ve službě: Za mřížemi. Při návštěvě kriminálu? „Přesně tak. Já jsem předtím točila dokumentární sérii Bez lítosti také pro prima+, kde jsem se věnovala té temnější stránce kriminálu, odsouzeným, točila jsem rozhovory většinou s doživotně odsouzenými vrahy. A když člověk přijde do vězení, tak první, s kým se vidíte, jsou strážní a dozorci. Tak jsem si s nimi povídala – a čím déle jsem si s nimi povídala, tím více mi docházelo, jak těžká a jak moc neoceněná práce to je.“ Zájem vzbudil hovor u tématu, co všechno Martině ukázala zdravotní sestra věznice na snímcích z rentgenu. „Když jsem natáčela ve Valdicích, tam jsem točila se zdravotní sestrou a ta měla neuvěřitelnou sbírku rentgenů, které nastřádala za svou kariéru – byly tam manikúrní nůžky, zapalovače jsou běžné, jeden vězeň měl v sobě zapíchané drátky…“ S vězni Martina navazovala spolupráci nejdříve psaním dopisů: „Ze začátku jsem vězňům psala rukou. S někým proběhla delší korespondence, s někým kratší. Poté, když už jsem navázala s vězeňskou službou lepší kontakt, tak mi pak začali dovolovat dělat s vězni skypové rozhovory.“ A co odpověděla na otázku, zda její děti hrají v jejích dokumentech? „Syn hrál jednoho vraha zamlada. Dostal za to zaplaceno!“ Celý rozhovor sledujte již v úterý ve 21.35 na Primě!

DAGMAR PECKOVÁ, která o sobě říká, že pokud má být diva, tak držkatá, vysvětlila, proč neskončila u baletu, a práskla na sebe lhaní, kvůli kterému jí přišla pozvánka na venerologii. Dagmar Pecková je ověnčena nesčetnými cenami a tituly, její maminka z ní však chtěla mít nejdříve baletku: „Když jsem byla celkem takové baculaté dítko, tak pochopila, že baletka ze mne nikdy nebude.“ A protože maminka byla samoživitelka, musela Dagmar chodit na brigády: „Pokud jsem chtěla nějakou parádu, musela jsem chodit při studiu na brigády. Různě jsem česala jahody, když mi bylo těch čtrnáct let, pracovala jsem v moštárně, pak jsem byla v čistírně a jako takovej zlatej džob, to jsem dělala v trafice v Chrudimi, to se otvíralo už v pět hodin, takže jsem tam musela být v půl pátý, aby si pracující dělník mohl koupit cigarety a noviny – Rudé právo tenkrát. A máma o mně měla hrozný strach, protože jsem brala peníze od lidí…“ Honza Dědek vyzvedl pozitivní stránku věci, a to kontakt s lidmi. S tím Dagmar Pecková zjevně nikdy problém neměla. „Dodnes je Loutkářská Chrudim, takže se tam sjela vždy celá ta bohéma, to byl život! Veselej… Bylo tam pár takových situací, kdy jsem se například s jedním chlapcem z Brna sblížila více, a nedávno jsem s ním seděla na víně, viděli jsme se asi po padesáti letech (mně bylo tenkrát sedmnáct). Když jsme se tehdy loučili, já mu navykládala, že mám kapavku a syfilis. Jako joke. A on šel k doktorce, mně pak přišlo předvolání na venerologii. Já doma měla hrozně zle… A jak sedíme nad tím vínem, tak on byl ještě dnes zpocenej z toho, jak se tehdy bál.“ Honzu Dědka zajímaly i další vztahy Dagmar Peckové, až došli k tomu aktuálnímu. „Tak spolu už jsme 26 let. On sice nejdřív nechtěl, ale já mám metody, jak vysvětlit, že ne všechny operní zpěvačky jsou krávy! …a jeho maminka měla radost, že se ho už zbavila.“ Dagmar Pecková má dvě děti, syn prý v osmnácti s hudbou skončil, ale dcera zpívá a je své mamince velmi podobná: „Ano, lidi říkají, že je můj klon. A nejen, že vypadá jako já, ona to bude mít v životě těžký…“ Více v úterý večer na Primě.