Jediný 50letý trest v Česku: Bez lítosti přináší mrazivý portrét otcovraha

Je jediným v Česku, který vyfasoval 50 let natvrdo. A zdá se, že je na to pyšný. Patrik Konya z Jáchymova – muž, který není schopen lítosti, se ve svých 21 letech brutální vraždou otce a následným zmrzačením spoluvězně postaral o to, že za mřížemi stráví prakticky celý svůj život. Platforma prima+ dnes uvádí druhý díl třetí série dokumentární true-crime Bez lítosti režisérky Martiny Eretové…

Dokument se soustředí na otevřenou zpověď muže, který byl ve svých 21 letech odsouzen za vraždu vlastního otce a později si trest výrazně navýšil za brutální napadení spoluvězně, jež oběť poznamenalo na celý život. Souhrnný trest 50 let z něj učinil výjimečný případ české justice. „Patrik Kónya je člověk, který neměl žádný cit, vůbec mu nebylo nikoho líto, a když, tak jen sebe. Nelitoval toho, že někomu vzal život a že zkazil životy rodinných příslušníků,“ popisuje vraha plk. Rudolf Flaška, vedoucí odboru obecné kriminality Krajského ředitelství Karlovarského kraje, který Kónyův případ vyšetřoval.

Patrik Kónya vyrůstal v Jáchymově v rodině s velmi napjatým vztahem především k otci, kterého později zavraždil. „Věděl jsem od malička, že to není můj táta. Nevycházeli jsme spolu už od mých sedmi let. Máma mi tvrdila, že je to můj táta, ale moje srdce tomu nevěří. Nenáviděl jsem ho – i v téhle chvíli ho nenávidím a budu ho nenávidět do své smrti,“ tvrdí Kónya. „Všechnu lásku, kterou jsem měl dostávat od otce, dostávali sestra nebo můj bratr, ale já ne. Byl to těžký alkoholik. Mlátil mě a trestal. To proniklo do mého srdce tak, že už v něm není žádná lítost. Třeba k Vánocům sourozenci dostali dárky za třicet tisíc, a mně dali starého walkmana po sestře a jediné, co mi k tomu koupili, byly baterky a sluchátka. Cítil jsem se tam jak u cizích lidí,“ vzpomíná na své dětství Patrik Kónya.

Ve svých patnácti letech z domu po hádce s otcem odešel. Dostal se na ulici, ze které ho vytáhla jeho teta, aby se tam Patrik později zase vrátil. Život na ulici se mu zalíbil. „Chytil jsem se špatných lidí – dealeři drog, pasáci. Chtěl jsem žít jejich život, začlenit se do nočního života,“ vypráví Kónya. Drogy mu okamžitě zachutnaly. „Byla to euforie, jako když poprvé v životě vidíte ohňostroj. Cítil jsem se nadpozemsky, všechno trápení, křivdy, všechno zmizlo. Byl jsem jak v sedmém nebi.“ Drogy ho vedly ke krádežím a v jeho osmnácti letech se dostal poprvé do basy. Neměl dlouhý trest, ale většinu z něj si kvůli špatnému chování odpykal v takzvané díře. Když se dostal na svobodu, nějaký čas sekal v rámci jeho možností latinu. Žít relativně spořádaný život mu ale dlouho nevydrželo. „Celý měsíc jsem žil normálně, ale pak jsem potkal kamarádku, šlapku, ona brala drogy, dali jsme si spolu noc a ochutnal jsem zase pervitin a spadl jsem do toho zpátky. Byla to jedna velká jízda. Chtěl jsem jenom fetovat a užívat si,“ přiznává Kónya v dokumentu Bez lítosti.

Ten den, kdy otce zabil, byl úplně zfetovaný: „Viděl jsem, že je doma sám, tak jsem mu vlítl do bytu. Když se otec probudil, lekl jsem se, uchopil jsem do ruky kladivo. On se mě zeptal, kdo jsem a co tam dělám. Řekl jsem, že jsem Páťa a že jsem ho přišel zabít. Dal jsem mu ránu, on spadnul, vzal jsem do ruky kladivo a začal jsem ho bombardovat kladivem. Podíval se na mě a já jsem poprvé v životě viděl, že má strach, z toho jsem měl radost, že věděl, že ta poslední rána přijde ode mne, že já a moje kladivo ho pošleme na onen svět. Byl jsem rád, že jsem to já, že poslední, co uvidí, je můj obličej. Nedal jsem mu šanci. Žádná lítost, nic,“ vypráví a při té vzpomínce se neubrání úsměvu. „Chtěl jsem mu odseknout hlavu od těla, ale nešlo to, ta sekera byla tupá, tak jsem se na to vykašlal. Chtěl jsem ho zmasakrovat. Za všechno, co mi udělal,“ dodává chladnokrevně. Dopadli ho brzy. „Hrál jsem dva dny automaty, pak jsem se šel k mámě osprchovat a dát se do kupy. Osprchoval jsem se, převlékl, najedl jsem se. Pak přišla moje máma i s kriminálkou,“ vzpomíná.

Kónya za vraždu otce dostal 25 let, které mu později soud zmírnil na 20. Ve valdickém vězení se ale dopustil další závažné trestné činnosti. I tam si totiž dokázal najít přístup k drogám, které naprosto ovládly jeho mysl. Na vnitřním pracovišti věznice opravoval palety – a právě tam po požití drogy spáchal další děsivý čin. „Zkusil jsem extázi a ta mě hodila někam, kam jsem nechtěl. Měl jsem schízu a viděl jsem démony a satany. Bál jsem se o život, vzal jsem kladivo, utíkal na záchod a přicházel ďábel a trefil jsem ho do hlavy. Bil jsem ho, nemohl jsem přestat, viděl jsem ďábla, ale nebyl to ďábel, byl to člověk. Byl to odsouzený. Probudil jsem se z tranzu, viděl jsem, že mám v ruce kladivo od krve, běžel jsem za dozorcem a řekl jsem mu, že jsem asi někoho zabil,“ vzpomíná.

„Byl to útok poměrně brutální, co si pamatuju, nacházeli jsme tam kousky tkání, které vypadaly, že by to mohla být i mozková tkáň, kousky kostí z lebky poškozeného,“ doplňuje Kónyův příběh kpt. Michal Hynek, vyšetřovatel Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje. Napadený přežil jen zázrakem, přišel o oko, nemůže chodit a dodnes žije v ústavu. Policie ho nikdy nevyslechla, protože toho nebyl schopen a nic si nepamatoval. Ke 20 letům za vraždu otce dostal Kónya dalších 30 let za pokus o vraždu spoluvězně a vše bylo sloučeno do souhrnného trestu 50 let. Věznici bude moci opustit ve svých 71 letech, aby pak zamířil do detence. „Ten soud jsem si trochu i užíval. Fotili mě, já jsem se díval, smál jsem se,“ šokuje Kónya. Svědomí ho ale dodnes netrápí. „Nelituju toho, lituju jenom toho, že to bylo tak rychlý, že otec netrpěl déle, protože já jsem trpěl od svých sedmi let.“

Druhý díl třetí řady Bez lítosti nabízí nejen detailní rekonstrukci zločinů, ale také hlubší vhled do osobnosti pachatele a otázky hranic trestu, viny a možnosti nápravy.

Druhý díl třetí série Bez lítosti můžete sledovat exkluzivně na platformě prima+ od 17. prosince.