Minuty zločinu otvírají případ Orlová: Půjde vražedkyně ze Žďáru na svobodu? Odborník ji chce pustit, rodiče se bojí!
Markéta Pavelková 
Případ psychicky nemocné vražedkyně Barbory Orlové vzbudil velké emoce a také diskuse o nebezpečí schizofrenie. Útok na obchodní akademii ve Žďáru nad Sázavou v říjnu 2014 skončil vraždou šestnáctiletého studenta Petra Vejvody, který se postavil za svou spolužačku, na kterou Orlová útočila. Dnes zaznívá z úst některých odborníků pro mnohé šokující tvrzení: žena, která tehdy vraždila v nepříčetnosti, by měla být propuštěna na svobodu. Její příběh, léčbu schizofrenie, ale především smutný příběh hrdinného Petra Vejvody a jeho rodičů, sleduje v dalším díle true crime dokumentární série MINUTY ZLOČINU, který můžete exkluzivně sledovat na streamovací platformě prima+.
„Nerozpoznávala tehdy, že je to protiprávní, neovládala své jednání. Motivace byla čistě chorobná,“ vysvětluje v dokumentu MINUTY ZLOČINU: BARBORA ORLOVÁ psychiatr a někdejší primář Psychiatrické nemocnice Bohnice Jiří Švarc. Podle jednoho z největších expertů na schizofrenické pacienty v Česku byla Orlová v době útoku plně ovládána bludy spojenými s paranoidní schizofrenií. Právě tento fakt sehrál klíčovou roli i u soudu, žena byla shledána nepříčetnou a skončila v zabezpečovací detenci místo klasického vězení.
Podle Švarce už ale opakování jejího vražedného chování nehrozí. „Já jsem s ní měl kontakt před pěti lety a pustil bych ji na svobodu. Užívá léky a je zaléčená,“ říká otevřeně Švarc s tím, že pokud pacientka dlouhodobě užívá medikaci a je stabilizovaná, může být riziko dalšího útoku výrazně sníženo. Zároveň už systém podle něj dokáže lépe kontrolovat užívání medikace na svobodě než tehdy: Orlová totiž v ambulantním léčení prášky brát přestala a lékaři na to nepřišli. Zároveň jí nemohli nasadit tehdy pojišťovnou neplacenou (a drahou) injekční léčbu.
Zpovědi zdrcených rodičů oběti a vražedkyně
Radka Vejvodová, matka zavražděného studenta Petra Vejvody, v dojemné zpovědi v dokumentu říká, že by se propuštění Orlové bála: „My Orlové odpustit ani nikdy nemůžeme… Na druhou stranu já prostě chápu, je to nemocný člověk. Teď tu léčbu má. Ale zároveň mám velký strach, že je nebezpečná, mohla by se dostat ven. Aby neudělala to, co udělal nám, ještě někomu dalšímu.”
Matka Barbory Orlové už dříve o možném propuštění své dcery tvrdila: „Podle odborníků i taková možnost je. Ale i já budu strašně opatrná a strašně důsledná.”
Soudní znalkyně případu Marta Holanová se vyjádřila v minulosti podobně jako kolega Švarc: „Od kolegů, kteří ji později v zabezpečovací detenci přešetřovali, jsem slyšela, že její duševní stav se výrazně zlepšil. Pochopila, že k hrůznému činu došlo, protože nedodržela doporučenou léčbu, a svého činu lituje. Obávám se však, že její pobyt v detenci bude delší, protože se na něm podepsala medializace kauzy…”
Jak upozorňuje právník Šimon Toman z AK Chrenek, Toman Kotrba, případ v roce 2014 provázely obrovské pochybnosti: „Je těžké uvěřit, že nedošlo k podcenění situace. Barbora Orlová dle svých výpovědí přesvědčila lékaře, že její stav je stabilizován…“ Orlová už před útokem ve Žďáru přitom jednou nožem zaútočila, na základní škole v Havířově. Přesto byla po dvou letech ústavní léčby propuštěna do ambulantní péče. Klíčový problém? Kontrola prakticky neexistovala. Pacientka vysadila léky – a systém to nezachytil.
Zdrcený otec: Ještě jsem mu držel kapačku a pak řekli, že je konec
Bohužel, poté se ve svém psychotickém stavu dostala až do útrob žďárské obchodní akademie. „Ani jsem nestačil vyjít do kanceláře a už mi kamarád volal, že se stalo neštěstí. Že tam je nějaká šílená ženská, že Péťu pobodala…,” vzpomíná otec Petr Vejvody v dokumentu MINUTY ZLOČINU: BARBORA ORLOVÁ. Přiběhl na místo, kancelář měl nedaleko školy. „Řekli, ať držím kapačky, tak jsem je držel… Až potom mi řekla paní doktorka, že je konec. Tak jsem se sesypal a lítal jsem tam. To mě ti policajti nemohli ani udržet. Já jsem tu Orlovou viděl takhle, kousek přede mnou byla…”
Případ Barbory Orlové tak ani po letech nekončí. Naopak. Otevírá zásadní otázku: kde je hranice mezi léčbou a ochranou společnosti? Je Barbora Orlová, byť dle odborníků stabilizovaná, schopna vrátit se mezi běžné lidi? A kdo ponese odpovědnost, pokud by se znovu vymkla kontrole?
