Politickými kauzami motivovaný seriál Sedm schodů k moci nyní i jako kniha Josefa Klímy!
Life4you.cz - MP 
Nejlépe hodnocený seriál televize Prima, Sedm schodů k moci, má nyní i knižní podobu. Autor scénáře, publicista a spisovatel Josef Klíma, rozšířil příběh motivovaný novodobými tuzemskými politickými kauzami, který na 472 stranách vydalo nakladatelství Kalibr ve spolupráci s FTV Prima a agenturou Solootions.
Seriálem Sedm schodů k moci odstartovala skupina Prima v lednu letošního roku svoji novou streamovací službu prima+. Osmidílný seriál motivovaný známými politickými kauzami s Evou Podzimkovou a Jiřím Vyorálkem v hlavních rolích Anny Malé a Tomáše Vichra si velmi rychle získal nejen popularitu, ale i vysoká divácká hodnocení. Aktuálně je seriál scenáristy Josefa Klímy a režisérů Jiřího Chlumského a Martina Koppa se 79 % nejlépe hodnoceným seriálem historie televize Prima.
Josef Klíma v knize Sedm schodů k moci předkládá napínavý příběh ženy, která uměla okouzlit, uměla si jít tvrdě za svým, milovala luxus, vlivné muže a moc. Sleduje životní cestu a kariérní vzestup venkovské servírky Anny Malé až do nejvyšších politických pater a ložnice ministra Tomáše Vichra… Anička Malá se dostane z malého města do Prahy a nastoupí jako servírka do jídelny poslanecké sněmovny. Ačkoli na začátku rozezná s bídou premiéra a o politiku se nezajímá, postupně začíná poznávat nejen její svět, ale hlavně její zákulisí. K tomu jí vydatně pomáhá cynický bulvární novinář Ivan Krčka, postupně uzavřou tiché spojenectví, z něhož oba mají prospěch. Anička stoupá společenským žebříčkem, proplétá se komplikovanými vztahy, až se dostane k budoucímu premiérovi Tomáši Vichrovi. „V seriálu jsou některé věci zkrácené, protože se do něj zkrátka celé nevešly, některé jsou jinak stavěné. V knize jsem posílil vyprávění bulvárního novináře, který je v seriálu jen naznačen. Je to i příběh o tom, jak mohou bulvární novináři v kauzách něco urychlit. Kromě toho se hlavní hrdinka od něj učí, jak se srovnat s tím, že se chová nemorálně. On je záporná postava, která vypráví celý příběh,“ říká o své knize Josef Klíma. „Před deseti lety mě inspirovala kauza paní Nagyové a pana Nečase. Ale velmi volně. Příběhů, kdy jeden politik zlikviduje druhého nebo se nechá na tajné schůzce vyfotit s kmotry, těch je spousta, ale aby se to celé odehrálo v soukromí premiéra, to je unikátní. Připadalo mi to lidské a pro běžného diváka velmi srozumitelné. Ale říkal jsem si, že pro knihu nebo seriál by bylo zajímavější, kdyby to bylo na začátku nezkažené děvče z venkova, které přijde do Prahy, a až od těch politiků se učí všem těm intrikám a cestám, jak se dostat k moci. Není to tedy dramatizace kauzy, můj příběh se vyvíjí v jiném oblouku,“ dodává Josef Klíma.
Ukázka z knihy:
„Už vím, co je opozice a co je koalice,“ pochlubila se. „Ale proč opozice nechce vždycky svrhnout koalici? Od toho je přece opozice, ne?“
„To může mít spoustu důvodů.“ Pořád s ní hovořil na půl pozornosti, zdálo se, že víc ho zajímá bohatá tabule, kterou připravila.
„Třeba?“
„Třeba opozice nechce vládnout, protože je to pro ni výhodnější. Hele – nebudeme se přece jen věnovat něčemu příjemnějšímu?“ poslal jí přes stůl vzdušný polibek.
„Proč by to pro ni bylo výhodnější?“ nedala se. „Kdyby se z ní stala koalice, mohla by získat ministerský místa. O všem rozhodovat.“
Podvolil se té konverzaci, i když s trpitelským povzdechem. „Jenže jsou i jiné benefity, co může získat, když jen přitlačí koalici ke zdi, ale nechá ji žít. Tam je ten prostor pro vyjednávání. Pro nás. Zákulisní hráče.“
„Takže taky jen velký divadlo,“ pokývala hlavou. „Jak říká Rozehnal.“
Zatvářil se kysele. „To se vybavuješ s tím pravým.“
„Je to hodnej a chytrej starej pán,“ podivila se.
„Nezmiňuješ se mu náhodou o něčem, co tu zaslechneš nebo uvidíš?“ přimhouřil podezíravě oči.
To se jí dotklo. „Jak jsi na tohle přišel? Já… to bych považovala za sviňárnu všech sviňáren. Takhle zradit někoho blízkýho.“
Chvilku na ni ještě zkoumavě hleděl a pak se zase pustil do jídla.
„Proč ti vadí zrovna Rozehnal?“ přemohla ji zvědavost.
„Protože jedinej na žádný klíčový kompromisy nepřistoupil. Klidně šel proti rozhodnutí klubu.“ Pak se výmluvně usmál. „Doufám, že nebudeš chtít, abych ti ještě teď vysvětloval rozdíl mezi výborem a klubem.“
„To je mi náhodou jasný už dávno,“ usadila ho.
