Show Jana Krause: Herec, který miluje death metal, a proto se nebojí smrti, svoboda Ukrajiny nade vše a kamarádky, které ani tyč nerozdělí

V dalším dílu Show Jana Krause se představí herec Leoš Noha, spisovatelka Halina Pawlowská a mistryně světa v Pole dance – Alena Schaffartziková a Nikol Vítečková.

Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 1. února ve 21.40 na Primě.

 

Dnešní první host – Leoš Noha – neopomene při představování dodat, že krom toho, že je herec, je také vyučený elektrikář a člen „home metalové“ kapely Buzerant, kterou před deseti lety založil spolu se svým kolegou z divadla, Petrem Čtvrtníčkem. „My jsme s tím chtěli jet do Bruselu a zazpívat tam, já jsem Buzerant a přicházím k vám z české země,“ vysvětluje se smíchem herec, který byl patnáct let členem souboru Divadla Na Zábradlí. „Já jsem byl bohužel v angažmá, já jsem měkkej. Ale teď už jsem na volné noze,“ říká herec a komik, divákům dobře známý z mnoha oblíbených televizních seriálů, kterého trápí vážné zdravotní potíže se srdcem. „Není o co stát,“ mávne rukou a zavzpomíná, že se jeho onemocnění projevilo tím, že nemohl dýchat. „Nemohl jsem se dodechnout, zadýchával jsem se, například i když jsem hrál, proto teď už nehraju.“ Odchod z divadelního prostředí a celková změna životosprávy, včetně toho, že pověsil na hřebík bouřlivácký život s drogami a alkoholem, mu však hodně prospěly, a tak se jeho zdravotní stav pomalu zlepšuje – z původně zjištěných dvaceti pracuje dnes jeho srdce na čtyřicet procent. „V padesáti letech mi zjistili, že mám vrozenou vadu srdce,“ vypráví. „Přitom jsem byl výkonnostní sportovec a byl jsem kontrolovaný od nějakých patnácti let. Ale je možné, že tím svým hereckým způsobem života jsem si to maličko prohloubil.“

Leoš pochází z Ústí nad Labem, kde také počátkem devadesátých let začínal v Činoherním studiu. „Začal jsem tam jako osvětlovač. Podobně jako Václav Trégl v Osvobozeném divadle. Jsem vlastně takový ústecký Trégl,“ směje se a dodává, že „pak už je těžké toho pitomce dostat z jeviště, když si myslí, že mu to trochu jde, a lidi mu to žerou. Zatím mi ten podvod prochází až doteďka.“ I když se nyní tedy vzdal svého divadelního působení, hodně točí. A ačkoli se považuje za velkého ústeckého patriota a dojíždí do Leštiny u Malého Března na svoji chatu, kvůli práci trvale žije v Praze. „Divadlo je stejně nuzota. Je to jen špatně placený koníček,“ podotýká. „A já jsem toho nechal především kvůli lidem. Protože se mi stávalo, že jsem se zadýchával. Bylo mi trapně, nechtěl jsem, aby se lidé dívali na nějakého chcípáka, který nemůže dýchat.“ Svěří se také s tím, že se svojí současnou partnerkou vychovává její dvě děti a sám má z předchozích vztahů pětatřicetiletého syna a třiadvacetiletou dceru.

Další vzácný host, který přijal dnešní pozvání, je spisovatelka Halina Pawlowská, která se hned zkraje pochlubí tím, že jí do rodiny nově přibylo ke dvěma psům ještě štěně. „Než jsme se sem vůbec dostali, bylo to náročné,“ oddechne si. „Než se nám podařilo ty tři psy zavřít u nás doma do předsíně, tak můj přítel málem zkolaboval, já jsem se smála a tvářila jsem se, že mám před výkonem, takže nemůžu nic dělat. No a jsme tady,“ dodává a předává svému hostiteli dárky – nakládané ukrajinské houby a pro jeho ženu Ivanu, která ztvárnila hlavní roli v kultovním filmu podle Halinina scénáře, knihu Díky za každé nové ráno v ukrajinském překladu. Právě díky tomuto filmu diváci dobře vědí, že Halina Pawlowská je dcerou ukrajinského básníka a že její kořeny tedy sahají na Ukrajinu, ke které se dnes upírají zraky celého světa. Její strýc byl významný politik a předseda vlády Huculské republiky. „Každý Čech si myslí, že Hucul je kůň. Ale Huculové jsou etnikum, měli koně, a ti koníci byli takoví temperamentní a sváželi z lesů dřevo. A my je tady teď chováme a snažíme se je zachránit, ale oni se jmenujou podle toho etnika,“ vysvětluje bestsellerová spisovatelka a dává zapravdu Janu Krausovi v tom, že Ukrajinci byli vždy nespravedlivě obviňováni z nacionalismu, přestože si jen chtěli vytvořit svůj vlastní stát. „Ano, odjakživa to tak bylo. Můj otec vždycky chtěl, abych byla jako Lesja Ukrajinka, to byla jejich básnířka a ta už v roce 1905 byla stíhaná a zavřená proto, že je nacionalistka. A moje teta byla v gulagu a můj strýc taky. A teta byla v gulagu jen proto, že na maturitním tablu měla její třída košilky s huculskou výšivkou,“ doplňuje na vysvětlenou a se smíchem dodává, že u nich doma byla důležitá jen svoboda Ukrajiny. „Nic jinýho se u nás neřešilo. Nikdy. Já kdybych si domů přivedla fotbalovou jedenáctku v noci, tak je to všem jedno.“ Právě tyto autobiografické prvky se objevují ve zmiňovaném filmu Díky za každé nové ráno.

„Já jsem si o mém otci vždycky myslela, že je úplný magor. Vždycky k nám někdo přišel, otec se na něj tak přemýšlivě podíval, a pak říká: to je agent. A já jsem si zvykla vůbec se nevyjadřovat. Věděla jsem, že se z domova nesmí vynést nic,“ vzpomíná Halina Pawlowská, která je ráda, že dnes možná lidé začínají lépe rozumět tomu, o co jejímu tatínkovi šlo. „Vždycky se mě každý ptá, co by tomu řekl táta, kdyby byl na živu, a jestli by byl v šoku z toho, co se odehrává. A já říkám, ne, můj otec by říkal: já jsem vám to říkal!“ Přesto i ona sama na spoustu věcí, které se u nich doma řešily, přichází až nyní. „Když teď čtu o historii, tak to teprve začínám chápat. Já jsem vůbec nevěděla, co se u nás odehrává. A taky teprve později, když jsem se dostala k materiálům, jsem zjistila, že na mého otce bylo skutečně nasazeno 29 agentů.“

Jako překvapivé rozptýlení na závěr se nám představí ostravské policistky Alena Schaffartziková a Nikol Vítečková, které jsou zároveň špičkovými tanečnicemi pole dance, dokonce dvojnásobnými mistryněmi světa v této disciplíně. „Je to vlastně akrobacie na vertikální tyči, taková gymnastika,“ vysvětluje jedna z akrobatek, zatímco druhá říká ke krátké videoukázce: „První mistrovství světa jsme vyhrály v Rusku v pole art, což je soutěž zaměřená spíše na umění a na umělecký dojem, to, co vidíme, je pole sport, soutěž z minulého roku.“ Kromě toho vyhrály dámy ještě pětkrát mistrovství republiky a třetí místo v mistrovství světa na Floridě. „Živit se tím bohužel nedá,“ dodávají nerozlučné kamarádky, které pojí přátelství již od dětství, na vysvětlenou, proč mají i občanské povolání. Jedna z nich pracuje jako hlídkařka, druhá jako psovodka. „Byly jsme sousedky, prošly jsme spolu základní školu, střední školu, práci… ale chlapy máme rozdělené,“ smějou se. Čemu se věnují jejich muži? Jaká pravidla má cvičení na tyči? A jak se k tyči postaví Jan Kraus a ostatní dnešní hosté? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause dnes večer na Primě!